Jakube, představ své sportovní začátky, jak ses dostal k cyklistice, kdo tě ovlivnil ...?

Rodiče mě od malička vedli k řadě sportů. Hory, lyže, tenis, hodně florbal a také výlety na kolech. S mým nejlepším kamarádem jsme po celý rok jezdili na kolech a strašně nás to bavilo. Do prvního cyklistického týmu mě v 8 letech přivedla mamka. Začal jsem jezdit za SK Jiří Team Ostrava, který vede skvělý trenér Jiří Sedláček. Ten mě toho opravdu hodně naučil, předal spoustu zkušeností a měl skvělý a zdravý přístup k cyklistice mládeže, takže mě naučil cyklistiku mít ještě více rád, za což jsem mu nesmírně vděčný. Jirka mi dal i super podmínky. Zde jsem začal jezdit nejdříve na menší regionální závody na horských kolech a triatlony. Ve 13 letech jsem přestal s florbalem a věnoval se už jen horským kolům a o něco později i cyklokrosu. Až do kadetů jsem nijak moc netrénoval a cyklistikou jsem se pouze bavil. Poté jsem začal více trénovat a začalo se mi i trochu dařit. Prvním rokem v juniorech jsem se dostal do cyklokrosové reprezentace a přestoupil jsem do Cykloteamu Kolárna pod vedením Petra Březiny a hlavně Jiřího Štěpaníka, který mě začal poprvé systematicky trénovat. Až tady jsem začal poznávat, co vše zahrnuje „velká” cyklistika v Česku.

Co tedy nakonec rozhodlo ve prospěch cyklokrosu?

Původně jsem se tedy rozhodoval mezi horskými koly a cyklokrosem. Obě disciplíny mě bavily a měl jsem v nich srovnatelné výsledky. Přesto jsem ale v cyklokrosu viděl větší šanci uspět. Navíc jsem odcházel z juniorské do elitní kategorie a nakonec jsem si vybral tým TJ Auto Škoda Mladá Boleslav, takže možná i proto jsem se rozhodl pro cyklokros.

V Boleslavi tě vedl Petr Dlask. Jak na něj to vzpomínáš, spolupracujete ještě nějakou formou?

Lidí, jako je Petr, je v Česku málo. Předal mi obrovské množství zkušeností, naučil mě spoustu věcí a vychytávek, které se naučil jako profík v Belgii. I jeho tréninkové metody mi dobře seděly. Po téměř celou dobu fungování v boleslavském týmu jsme byli téměř jako jedna rodina. I poté, co jsem z týmu odešel, máme stále velmi dobrý vztah. Při každém vážnějším zranění byl mezi prvními, kdo mi pomohl a hodně mi pomohl i s přestupem do Pierre Baguette. Petr je velmi dobrý člověk a nesmírně si naší spolupráce vážím.

Na silnici jsi začínal trochu "nesměle", byl jsi rád třeba za start v týmu Havířova. Vypadá to, že tě pro silnici zachránily "Bagety", kam jsi nastoupil koncem března loňského roku. Jak ses k nim dostal? 

Za havířovský tým jsem objel pár UCI závodů v Polsku, jelikož jsem chtěl mít přes léto co nejlepší možný závodní program, abych se připravil na cyklokrosovou sezónu a za to jsem byl velmi rád. Pierre Baguette byl první tým, který mi dal skvělé podmínky a šanci se více na silnici prosadit. Dostat se do tohoto týmu mi pomohl jak už jsem říkal Petr Dlask, který komunikoval především s Jurajem Saganem, a zaručil se za mě. Juraj mi naštěstí také věřil, takže i díky němu mě do týmu vzali. Domluvili jsme se v listopadu 2023, jelikož jsem měl slíbeno angažmá v jednom českém silničním týmu, které na poslední chvíli nevyšlo. I proto jsem velmi rád za Petrovu pomoc. Do závodů jsem naskočil až v březnu, protože jsem chtěl dojezdit cyklokrosovou sezónu za ostravský tým DK Bikeshop Racing Team.

Co ti ten rok dal. Vypadá to, že ses tady rozjezdil k velmi dobrým výkonům. Co to ovlivnilo? Trenér, tvoje vůle, závodní program ...?

Myslím si, že všechno dohromady. Nejvíce bych vyzdvihl trenéra a profesionální podmínky a prostředí. Byla to totiž moje první silniční sezóna pod trenérským vedením Michala Bednáře a v takovém velkém silničním týmu. Podmínky jsme měli skvělé a já jsem poprvé pocítil, že se nemusím téměř o nic starat a mým jediným úkolem je podat co nejlepší výkon v závodě. Závodní program jsme měli také skvělý. Posbíral jsem zde i dost zkušeností a velmi si vážím také toho, že jsem se tady poznal s Jurajem a Peterem Saganovými.

Na které výsledky jsi nejvíc pyšný?

Nejvíce si vážím 2. a 4. místa na 1.2 UCI závodech ve Slovinsku a 13. místa v jedné etapě závodu Okolo Maďarska. Pořád ale moc rád vzpomínám na cyklokrosové závody, kde se mi podařilo zajet 19. místo na elitním Světovém poháru v Hoogerheide.

Pak přišel pád a zlom: konec sezóny, vážná zranění, dlouhá rehabilitace. Jak to bylo s tím pádem, co si pamatuješ?

Ano, bohužel jsem měl těžký pád v 2.etapě závodu Tour of Malopolska. Z pádu a ani asi 2 hodiny po něm si nic nepamatuji. Kluci, kteří jeli v osudném sjezdu za mnou, mi potom říkali, že jsem dostal v táhlé zatáčce v 70km rychlosti rychlý defekt předního kola. Pád byl tak rychlý, že jsem před sebe nestihl dát ani ruce a nespíš jsem hlavou tvrdě narazil do protější strany příkopu.

Co se ti honilo hlavou, když jsi nabyl plné vědomí, uvědomil sis, co se stalo, přemýšlel jsi spíš o životě nebo o cyklistice?

Úplně první moment si pamatuji, když u mě stál Juraj. Tomu jsem hned řekl, že jsem v pořádku a hned se chci vrátit na kolo, abych stihnul další závody. Snad až další den jsem si začal uvědomovat závažnost zranění, ale nikdy jsem nepřestal myslet pozitivně a na kolo jsem se chtěl po celou dobu vrátit. Spíše rodina byla opačného názoru, ale teď už mě opět podporují. Jsem si ale vědom toho, že jsem měl obrovské štěstí a nejspíš nade mnou stojí anděl strážný.

Jak probíhala rehabilitace, jak jsi to snášel po psychické stránce?

Bylo to pro mě dost dlouhé a občas i psychicky náročné, ale měl jsem doma velkou podporu. Naštěstí jsem byl v rukách primáře MUDr. Mrůzka, který patří mezi nejlepší neurochirurgy v Česku a navíc přihlédl k tomu, že jsem sportovec. První tři měsíce jsem musel nosit krční límec a dodržovat klidový režim, a tak jsme se s přítelkyní zaletěli odreagovat na dovolenou do Řecka. Po třech měsících mi doktor povolil chůzi po horách, běh, lehčí posilovnu, mohl jsem si postupně sundávat límec a začít posilovat a rozhýbávat krk. V tu dobu jsem každý týden běhal závody na Lysou horu a jezdil také na trenažeru, ale ven na kolo jsem dostal povolení až po šesti měsících od úrazu. Doba to byla opravdu dlouhá, ale aspoň jsem využil volný čas třeba k psaní diplomové práce. 

Zkusil jsi to pak dostat se do ATT Investments. Hrál v tom roli opět Petr Dlask? Zpočátku to vypadalo, že nebude místo. Ohlížel ses i jinde?

Petr Dlask v tom hrál také roli, ale největší zásluhu mají Michal Bednář, Juraj Sagan a i další lidi, kteří mě v téhle nelehké situaci podrželi. S Radimem (Kijevským) jsme byli v kontaktu od léta, ale definitivně jsme se domluvili až v prosinci. Nějaké možné varianty ještě existovaly, ale tahle byla určitě nejlepší a já jsem moc rád, že to vyšlo. Jsem vděčný Radimovi, že mi i na poslední chvíli dal tuto možnost. 

Když to tedy nakonec vyšlo, převládla euforie nebo realismus: nemám výkonnost, zvládnu tuhle šanci ...?

U mě převládla spíše euforie. Mám strašně rád výzvy a věřím si, takže chci udělat vše pro to, abych se vrátil alespoň na tu úroveň, na které jsem byl před pádem. Navíc k dohodě došlo asi dva týdny poté, co jsem opět začal jezdit na kole venku, takže jsem se na to opravdu moc těšil.

V Pierre Baguette jsi patřil mezi cca čtyři až pět nejlepších, v ATT je konkurence výrazně vyšší. Věříš, že se můžeš prosadit i do role lídra?

Na tuto roli si pro letošní sezónu moc nevěřím. Kluci jsou opravdu silní a výkonnostně jsou ode mě zatím trošku odskočení. Myslím si, že budu potřebovat nějaký čas na to, abych se mohl srovnávat s těmi nejlepšími. Jsem realista a chci stát nohama pevně na zemi, ale třeba překvapím a v nějakém zvlněném nebo kopcovitém závodě spíše ke konci sezóny budu jeden z lídrů.

Popiš tedy své cyklistické přednosti a rezervy z hlediska specializace.

Se svými 58 kily jsou mou předností kopcovité a zvlněné profily závodů. Z cyklokrosu mám také dobré vsazení, takže sprinty na konci těžkého závodu mám také rád. Naopak jízdu v bočním větru opravdu rád nemám, rovinaté profily závodu mi nesedí a časovkář také nejsem dobrý.

Vypadá to, že se i tobě únorový kemp vyvedl. Jak se cítíš, jak ti kemp prospěl, byly nějaké krize?

Ano, kemp to byl opravdu vydařený a dal mi toho hodně. Měli jsme skvělé zázemí a podporu týmu. Krize naštěstí nebyly, jen jsem prodělal jednodenní střevní virózu, ale naštěstí jsem vynechal jen jeden trénink. Co se výkonnosti týče, pořád cítím, že ve vysoké intenzitě to zatím není ono, ale myslím si, že je to velmi dobře nastavené. Ve Španělsku jsem byl celkem přes čtyři týdny a myslím si, že jsem za tu dobu udělal velký krok dopředu.

Zpřístupni hobíkům ukázku nějakého náročného tréninku.

Nejdelší trénink, který jsme absolvovali během týmového soustředění, trval 6:48 hodiny, ujeli jsme při něm 205 km a nastoupali 4121 výškových metrů. Průměrná rychlost činila 30,1 km/h, max 82,1 km/h. Průměrná kadence 80, průměrné watty 183, max 827, průměrné tepy 130, max 181, výdej kalorií přesně 5000. Po 180 km 5 min. interval do kopce: průměry 388 w, 168 bpm. Po dalších 15 min. minutový interval taktéž ve stoupání: 641 w, 170 bpm. Průměrná teplota 19°C.

Základem byla pořádná snídaně - u mě jsou to většinou vajíčka, houska se šunkou a sýrem, avokádo, ovesná kaše a palačinky s nutellou ke kávě. Celý trénink jsem objel asi na 5 bidonů ionťáku, dva gely a dvě tyčinky plus zastávka na kávu s fantou. K tomu jsem si dal zrána nachystaný toast, dva malé koblížky a jeden kousek čokoládové buchty. Po masáži předešlý den první hodina a půl nic moc, potom se mi už jelo dobře. Konečně jsem cítil výkonnostní posun ve vysoké intenzitě. Po tréninku jsem se cítil celkem dobře, druhý den jsem nohy trochu cítil, ale nebylo to nic zásadního.

Vyhlížíš v sezóně nějaké závody, kde bys nechtěl chybět, ukázat se a i uspět?

Předběžně jsme se bavili o MČR, že bych na něj už mohl mít dobrou výkonnost. Takže bych se rád ukázal tam. Slibují těžší trať než minule, tak uvidíme, jak mi to sedne. Určitě bych moc rád startoval na Czech Tour, které se jezdí v okolí mého domova. A líbilo by se mi určitě startovat na Okolo Slovenska, ale všechno bude záležet na mé výkonnosti. Můj hlavní cíl je co nejvíce závodit a systematicky se zlepšovat. 

Na cyklokros nejspíš nehodláš rezignovat, podobně jako třeba z týmu Matyáš Fiala?

Cyklokros bych chtěl určitě dále jezdit a moc se na to těším. Není to tedy ještě stoprocentní, ale pokud mi to krk dovolí, tak bych měl cyklokrosovou sezónu absolvovat.

Kde máš své oblíbené tréninkové trasy?

Nejraději trénuji u nás v Beskydech, ale strašně se mi líbilo v Livignu, na Mallorce nebo v Calpe. U nás v Beskydech mám nejraději Smrček, Pustevny a moc se mi líbí okolí slovenských hranic. Určitě bych doporučil vyjet si nejtěžší kopec v okolí Lysou horu, ze které jsou vidět při jasné obloze Tatry. Krásné prostředí a výhled je také z Kohútky.

Ještě přidejme trochu bulváru: jídlo, muzika, koníčky …?

Mým nejoblíbenějším jídlem jsou lasagne od mé přítelkyně. Jsem ale strašně na sladké, miluju brownies a čokoládový cheesecake od mojí mamky. Nejraději poslouchám pop music, ale občas si pustím české písničky. Mám rád Red Hot Chilli Peppers a Twenty One Pilots. Mou velkou zálibou jsou auta, mým vysněným je BMW M3 Touring nebo nějaké Ferrari. 

A úplně na závěr, nech nás nahlédnout trochu do svého soukromí, rodinného prostředí.

Bydlím v Ostravě a tady také studuji. Nyní jsem v posledním ročníku navazujícího magisterského studia oboru management na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava. S přítelkyní jsme spolu dva roky, lepší a hodnější si už nemůžu ani přát, v poslední době byla mou největší oporou. Podporu mám velkou také od své a přítelčiny rodiny. Taťka sice ještě před nějakou dobou nechtěl, abych se vrátil zpět do závodní cyklistiky, ale teď už je opět zapálený fanoušek. A mám také skvělého dědečka, který mě celý život ohromně podporuje. 

Jakube, díky za povídání. Přeju, ať se ti daří jak v soukromí, tak v cyklistice a tam hlavně už bez pádů!