Závody nejvyšší kategorie se dělí na jednorázové (1.UWT) a etapové (2.UWT). Celkem se jich v uplynulé sezóně uskutečnilo 38, z toho bylo 17 etapových. Pro příští rok se jejich počet snížil na 16, jelikož Okolo Turecka sestoupilo o kategorii níž. 

Je nabíledni, že nejvíc podniků tohoto druhu se koná v cyklisticky nejvyspělejších zemích. V tomto směru vévodí Belgie, kde se odjede celkem 9 podniků, ovšem jen jeden etapový. Všechny ostatní známé jako jarní klasiky se koncentrují do jednoho měsíc od konce března do konce dubna. Za Belgií pak následuje Itálie a Francie s 5 závody a Španělsko se 4. Zajímavostí je, že např. Nizozemsko má v tomto seznamu pouze jediný a to ještě pouze jednorázový závod.

Většina závodů se pořádá v Evropě. Mimo tento kontinent je organizováno pouze 6 závodů, z toho po dvou v Kanadě a Austrálii, po jednom ve Spojených arabských emirátech a Číně. Našim severním sousedům z Polska můžeme závidět jejich národní Tour, jediný závod WorldTour v zemi bývalého východního bloku. 

Z celkového počtu 16 etapových závodů pro rok 2020 se 3 pořádají ve Francii a Španělsku a po dvou v Itálii a Švýcarsku.

Richard Carapaz - vítěz Gira

Z etapových závodů samozřejmě vyčnívají Grand Tour. A z nich největší cirkus je francouzská Tour. Řada profesionálů se nechává slyšet, že jim atmosférou víc vyhovuje Giro d´Italia, ale holt Tour je Tour. Do třech králů je doplňuje španělská Vuelta. 

Zatímco v případě Velkých Tour cyklisté soutěží po dobu tří týdnů, v ostatních jde o 6 – 9 denní závody. 

Egan Bernal - vítěz Tour de France

Tolik úvodní přehled. Jak si vedli na těchto závodech jednotlivé týmy, národnosti a potažmo naši kluci, na to se podíváme v následujících řádcích. 

Co se týče týmů, tak si vítězství na 17 etapácích nejvyšší kategorie rozdělilo celkem 8 týmů z 18 existujících WorldTour mančaftů. Nejvyšší počet 5 si připsalo Jumbo-Visma, přičemž pouze v jednom případě nešlo o Rogliče: Laurens de Plus ovládl belgickou Binck Bank Tour. 

Následuje Ineos, kde - obdobně jako u  Jumba - Sivakov v  případě Okolo Polska narušil hegemonii Bernala. Tři etapáky pak ovládla Astana a vždy rozdílným jezdcem. 

Nejprestižnější Grand Tour, jak je všeobecně známo, si podmanili v případě Gira Carapaz z Movistaru, v případě Tour Bernal a Vueltu Roglič.

Primož Roglič - vítěz Vuelty

Pokud jde o národnosti, na vítězství v nějakém etapáku této úrovně dosáhlo 9 zemí, z toho Slovinci v 5 (k Rogličovi se v případě Kalifornie přidal Pogačar z UAE) a Kolumbijci ve 4 případech (Bernala doplnil v Katalánsku López z Astany). 

Jak si vedli naši? 

Na úvodním australském lednovém Tour Down Under nikdo z našich nestartoval. Etapák ovládl Daryl Impey z Mitchelton Scott. 

V závěru února se na UAE tour prezentoval Jan Hirt s Romanem Kreuzigerem. Janu Hirtovi se podařilo ukázat - ve svém po Kolumbii druhém startu sezóny - ve výborném světle, velmi dobře zvládl obě horské etapy (10. a 13.), takže v konečném účtování ztratil coby lídr Astany na 12. místě na vítězného Rogliče necelé 2 minuty. Roman Kreuziger skončil sice jako nejlepší z týmu Dimension Data, ale až 28. se ztrátou 5,5 min. na vítěze.

Jan HIRT

Na UAE navázal začátkem března závod z Paříže do Nice a ani tady obdobně jako v Austrálii nikdo z našich nestartoval. Závod se stal kořistí Egana Bernala. 

S Paris-Nice se termínově překrývá italské Tirreno-Adratico. Tady se Češi objevili: Roman Kreuziger ani Zdeněk Štybar se nijak výrazně neprosadili ani v etapách, natož v závěrečné časovce, takže na vítězného Rogliče ztratili v případě Romana na 27. místě více jak 10 min. a v případě Zdeňka na 36. místě téměř 20 min. 

Konec března vyplňuje Katalánsko. Na start se postavili 2 Češi. Ani jeden se v etapách neobjevil v popředí. Josef Černý nedokončil poslední etapu, když už o nic nešlo. Petr Vakoč byl klasifikován na 98. místě ze ztrátou téměř hodiny a dvaceti minutu na vítězného Miguela Lópeze. 

Začátkem dubna se pokračovalo ve Španělsku, konkrétně v Baskicku. Na startu jediný Petr Vakoč, v závodě týmové úkoly, poslední etapu už zabalil. Vítězného Iona Izagirre z Astany sledoval už vysprchovaný. 

V druhé půlce dubna poutalo pozornost Turecko, zvláště psím počasím v rozhodující etapě, kterou si mezi sněhovými poli připsal nakonec celkový vítěz Rakušan Grossschartner z Bora-hansgrohe. Do Turecka nikdo z našich neodcestoval. 

Začátkem května bezprostředně před Girem se uskutečnila švýcarská Romandie. Jan Hirt si vedl velmi dobře v kopcovitých etapách, v nichž si připsal 8. a 7. místo, jenže ve 3. etapě přišel o naděje na dobrý výsledek a k závěrečné časovce už nenastoupil. Závod ovládl kdo jiný než Roglič. Tento slovinský klenot totiž vyhrál všechny etapáky, ke kterým nastoupil, s jedinou výjimkou: Gira d´Italia, kde skončil 3.! 

Josef ČERNÝ

Pak už přišla na řadu první Grand Tour: italské Giro. Josef Černý si připsal na konto 11., 12. a 15. místo v etapách. Měl především týmové koly a v úplném konci se soustředil na závěrečnou časovku, v níž dosáhl na 6. místo! Jan Hirt měl obdobně týmové úkoly jako podpora lídra Lópeze, zviditelnil se v 16. etapě přes Mortirolo, kde se ho udržel jen Ciccone, který ho také na cílové čáře porazil. Konečný účet: Josef 115. a ztráta 4,5 hodin, Jan 27. a malinko přes 1 hodinu za Carapazem.

V době Gira se závodilo i v Kalifornii. Zdeněk Štybar byl součástí vele úspěšného týmu, který si tu připsal 3 etapové prvenství. I Zdeněk byl vidět v koncovkách, ale nakonec to nedalo než na 9. místo ve 3. etapě a celkové 53. se zásekem cca 40 min. na vítězného Pogačara. 

A pak už byly na řadě dva přípravné závody na vrchol sezóny. Na Critériu du Dauphiné dosáhl Zdeněk Štybar na 7. a 13. místo v etapě, Petr Vakoč také na 7. příčku v 2. etapě. Celkově to Zdeňkovi dalo 57. pozici se ztrátou 7 min., a Petrovi 94. místo a 26 min. na Jakoba Fuglsanga (Astana). 

Na Okolo Švýcarska se představili také dva naši: Roman Kreuziger se v popředí etap nepohyboval, ale jeho stabilní solidní výkonnost ho nakonec zařadila opět coby nejlepšího ze svého týmu na 22. pozici se ztrátou 13,5 min. Zaskvěl se Jan Hirt. V dojezdech na kopci bodoval 4. a 5. místem, v mimořádně kopcovité etapě bral 10. pozici, v časovce zajel na své poměry famózně a sečteno mu to dalo 5. příčku něco málo přes 3 min. za Bernalem! 

Roman KREUZIGER

A je tu zlatý hřeb WorldTour etapáků. Na startu Tour de France jediný Roman Kreuziger. Jeho nejlepší závod sezóny. Jel si svoje tempo, nenápadně ztrácel jen pomálu, dalo to sice jen na dvě umístění do dvacítky, ale nakonec z toho bylo seriózní 16. místo s 36 minutovým odstupem za premiantem Bernalem.

Začátkem srpna měli zábavu v sousedním Polsku. Petr Vakoč se soustředil na 5. etapu, která mu měla profilem vyhovovat a bylo z toho 4. místo. Jinak naši kluci v popředí vidět nebyli. Za vítězným Sivakovem měl Petr na 31. místě ztrátu 14,5 minuty, bez motivace jedoucí Jan Hirt 32 min. na 80. místě. 

Na Polsko navázala belgická národní tour. Josefu Černému se moc nevyvedla. V etapách nic, v rovinaté časovce až 21. místo, do poslední etapy nenastoupil. O dost lépe na tom byl Zdeněk Štybar. Sice pouze jednou do dvacítky (14.), ale nakonec solidní 15. příčka se ztrátou 1:40 na De Pluse. 

Zdeněk ŠTYBAR

A jak v třetí Grand Tour? Na startu Vuelty z našich pouze Zdeněk Štybar. Bylo vidět, že se intenzívně připravuje na mistrovství světa. Nastupoval, odjížděl. Dalo to 5 umístění do dvacítky, ale hlavně 3. příčku v 19. etapě, kde v klasikářském dojezdu jistil záda kolegovi Cavagnovi a ve spurtu okřesané první skupiny ho porazila jen sprinterská rachejtle Sam Bennet. O celkové pořadí tolik nešlo: 55. příčka se zásekem 2 hod. 40min. na Rogliče.

Epilog seriálu se odehrál v Číně. Petr Vakoč byl součástí týmu, který si prostřednictvím Enrica Mase odvezl trikot lídra. Petr pomáhal, seč mu síly stačily. Osobně se soustředil na 3. etapu a bylo z toho velmi dobré 5. místo. Celkově 38. se ztrátou 4,5 min. Poslední závod byl z pohledu naší účasti nejbohatší. Daniel Turek byl nejlepší z Israel Cycling na 29. místě se ztrátou 2 min. Josef Černý 68. s odstupem 10,5 min. a Jan Hirt se zásekem 16 minut 86. Nikdo z těchto tři našich kluků se v etapách nedostal do první dvacítky.

Petr VAKOČ

Suma sumárum? 

Nejlépe si v etapových závodech WorldTour vedl z českých cyklistů Jan HIRT: 5. ve Švýcarsku a 12. na UAE. K tomu sedm umístění do desítky, z čehož vyniká 2. místo v 16. etapě na Giru. Opravdu bravo! 

Zdeněk ŠTYBAR není typický etapový jezdec a zvláště ne na Grand Tour, kde se zaměřuje na etapové úspěchy. V minulosti se mu podařilo vyhrát etapy na Tour i Vueltě, letos dosáhl nejlépe na 3. místo v 19. etapě Vuelty. K tomu dvě umístění do top ten v dalších etapácích a 15. celkové pořadí v Belgii. Velmi solidní, ale bývalo lépe. Zdeněk si to ovšem letos vynahradil na jarních klasikách! 

Petr VAKOČ bojoval po návratu do profi pelotonu o smlouvu. Většinou měl týmové úkoly, občas mohl jet na sebe. Byly z toho tři umístění těsně pod stupni vítězů. Solidní dobrá práce. Uvidíme, na co to nakonec stačilo. 

Roman KREUZIGER se nemusí stydět za 16. místo z Tour de France. Ovšem i on sám dal najevo, že nějaká velká spokojenost s touto sezónou nepanuje ani v jeho hlavě. O to víc se prý těší na tu další. 

Josef ČERNÝ dostal ve své premiérové sezóně ve WorldTour čas na rozkoukání. Příští rok už se po něm budou chtít i výsledky, třeba jako jeho 6. místo z časovky na letošním Giru! Už v průběhu sezóny ale jeho přínos a práci ocenil i lídr týmu Greg Van Avermaet. 

To byla bilance. A teď už naše zraky směřují přes závěje sněhu do příští sezóny. Začíná už v lednu v Austrálii.