Rinaldo Nocentini začal profi kariéru v Mapei-Quickstep, který ho hned druhý rok, v roce 2000, poslal na Giro.
Rinaldo Nocentini ukončil v loňském roce cyklistickou kariéru. Trvala 21 let. Italská národní antidopingová organizace (NADO) na začátku tohoto týdne oznámila, že trestá Nocentiniho zákazem činnosti na čtyři roky za používání nebo za pokus o používání zakázaných metod. Podle jezdce se dopingový přestupek týká etapáku Okolo Portugalska v roce 2018, což podle něj měl být poslední závod jeho kariéry, než ho jeho tehdejší tým, kontinentální portugalský Tavira, požádal, aby ještě v týmu zůstal i pro další rok.
Nejdéle jezdil Nocentini za AG2R: devět let. V jeho dresu absolvoval 13 Grand Tours: na snímku z Vuelty 2015.
„Proč bych se měl uchýlit k zakázaným praktikám ve 41 letech? Ve své kariéře jsem podstoupil všechny možné druhy kontrol a nikdy se nic nestalo. Po čas mé cyklistické profesionální kariéry se objevily případy, jako byla operace Puerto či záležitosti týkající se Dr. Ferrariho, a moje jméno v těchto případech nikdy nefigurovalo. A nyní je moje jméno silně poškozováno a já nevím, jak prokázat svou nevinu. V tomhle světě není něco v pořádku. Teď už nejsem součástí profesionální cyklistiky a po tomhle příběhu jsem rád, že tomu tak je. Cítím se zrazen sportem, který byl mým životem a kterému jsem i hodně obětoval. Doufám, že nakonec bude vše vyřešeno k mému prospěchu, ale mezitím je moje jméno pošpiněno," komentoval své obvinění nyní 43 letý bývalý špičkový cyklista.
Během své dlouhé kariéry absolvoval Nocentini mj. 17 Grand Tour, včetně dvou Tour de France. A právě s ní je spojen jeho vrcholný úspěch: v ročníku 2009 vedl závod po dobu osmi dnů od 7. do 14. etapy (viz titulní snímek) a nakonec skončil v celkové klasifikaci na 12. místě za vítězným Alberto Contadorem. Nyní vede tréninkové středisko pro cyklisty v rodném Toskánsku.
Poslední čtyři roky své cyklistické kariéry absolvoval Nocentini v portugalském kontinentálním týmu Tavira: na snímku třetí za vítězným Aruem a druhým Ulissim při italském šampionátu 2017.
Emila Hekeleho řízení u disciplinární komise Českého svazu cyklistiky čeká v nejbližších týdnech. Nemůže popírat výsledky zkoumání odběru, který u něj byl proveden v závěru reprezentačního srazu cyklokrosařů začátkem září tohoto roku. Ale popírá, že by se do jeho těla dostaly zakázané látky s jeho vědomím. Má vůbec šanci se obhájit?
Připomeňme si v této souvislosti případ z minulosti, který může být pro pochopení toho současného inspirativní. Zalistujme v dobovém tisku:
V roce 2012 bikrosařka Jana Horáková dostala za doping dvouletý zákaz činnosti (v současné době již hrozí čtyři roky), a přišla tak o olympijské hry v Londýně. V moči ji našli - stejně jako nyní Hekelemu či např. v minulosti Alberto Contadorovi, sedminásobnému vítězi Grand Tour - látku clenbuterol.
"Jsem neuvěřitelně zklamaná a v šoku. Nemůžu tomu stále uvěřit a považuji to za svou životní křivdu. To, že se látka v mé moči našla, popřít nemohu. Na druhou stranu mi nebylo umožněno, abych porovnala DNA moči se svojí DNA. Udělala jsem vše, co bylo v mých silách, abych dokázala svou nevinu. Podstoupila i analýzu vlasu, která prokázala, že se o doping nejednalo, a tudíž šlo o náhodné požití neterapeutické dávky. Pro mě možným vysvětlením je požití této látky z kontaminované stravy. Což se v dnešní době stává, jak je patrno z jiných podobných případů," reagovala na nález Jana Horáková.
Tehdy se za ní postavila i disciplinární komise Českého svazu cyklistiky, která Horákovou zbavila obvinění. Proti tomu si však podala odvolání UCI a Mezinárodní sportovní arbitráž v Lausanne následně rozhodla o trestu. A proti tomu se už není kam odvolat.
"Paradoxem je, že clenbuterol pro mé sportovní odvětví nemá žádný význam. Dle těchto skutečností nemůže být v mém případě používáno slovo doping! Žádné léky neužívám a ani jsem neužívala. Jsem sportovec, který doping neuznává a který zastává čistotu sportu a fair play. Nikdy bych se k něčemu takovému jako je doping nesnížila. To říkám s naprosto čistým svědomím a nic na tom nemění ani má dopingová kauza,“ konstatovala tehdy Jana Horáková pro iDnes.cz.
"Díky této kauze jsem pochopila, že vše není černobílé, jak se může na první pohled zdát. Chci, aby se proti dopingu bojovalo, ale to, co se z pohledu mých očí děje v zákulisí, je čistý hon na čarodějnice a velice slušný byznys pro určitou skupinu lidí."
Koho tím měla na mysli, si už máme domyslet.
