Slovinec si už na konci roku 2023 stanovil jasný plán vyhrát Giro d'Italia, Tour de Farnce a mistrovství světa a podařilo se mu to, ale mnozí fanoušci si ho po vítězství na Tour přáli vidět i na Vueltě. Mohl se totiž stát prvním závodníkem historie, který by během jednoho roku vyhrál všechny třítýdenní závody. „Určitě mě napadlo jít do všech tří,“ přiznal Pogačar na Festivalu dello Sport v italském Trentu, den po triumfu na Okolo Lombardie. „Byla tam také olympiáda a tu jsem musel zrušit, protože jsem věděl, že si potřebuji odpočinout před návratem do závodů. Jet na Vueltu by znamenalo, že bych musel vynechat olympiádu a zároveň bych musel jet na soustředění, abych si s týmem projel některé etapy, a to by nebylo jednoduché, protože musíte být také v top formě. Táhnout tuhle formu tak dlouho, to by letos bylo téměř nemožné, ale mým letošním cílem bylo získat dres mistra světa. Myslím, že všechna rozhodnutí, která jsem letos udělal, byla správná a vedla k vítězství ve všech třech cílech, které jsem měl v prosinci.“
Pogačar loni v zimě překvapil svými ambicemi. Dvakrát za sebou prohrál na Tour s Jonasem Vingegaardem, dvě sezóny za sebou nevyhrál žádný třítýdenní závod a najednou si troufnul na dvě Grand Tours v jednom roce. Ani on sám si tím však nebyl jistý. „Když jsme se v prosinci rozhodli jet Giro-Tour, mysleli jsme na to, že vyhrajeme oba závody, ale udělali jsme to opatrně, například jsem před Girem nejel moc závodů, měli jsme dobré tréninkové kempy a Giro mi vyšlo skvěle. Když jsem se vrátil z Gira domů, vzal jsem si pár dní na odpočinek, na zotavení a v tu chvíli jsem si uvědomil, že je možné jet na Tour v nejlepší možné formě.“
„Odjel jsem na soustředění do Izoly, abych se připravil na Tour, a tam jsem se cítil každý den na kole dobře, a pak jsem přijel na Tour a už v prvním týdnu jsem viděl, že to jde, ale musíte každý den do toho dát vše, všech 21 etap. Není to tak snadné, nikdy to není snadné,“ dodává.
Po Tour se soustředil na světový šampionát a také zde uspěl. Stal se teprve třetím závodníkem historie, který vyhrál Giro, Tour a mistrovství světa v jediném roce po Eddym Merckxovi a Stephenu Rocheovi. Svým čtvrtým triumfem na Okolo Lombardie napodobil zase jinou legendu - Fausta Coppiho, který Lombardii vyhrál čtyřikrát za sebou v letech 1946 až 1949. Čtyřmi triumfy vyrovnal Alfreda Bindu, druhého nejlepšího závodníka historie Okolo Lombardie, pouze Coppi má o jedno vítězství víc.
To vše jsou z hlediska historie cyklistiky mimořádné úspěchy, ale Pogačara srovnávání s legendami moc nezajímá. „Je hezké, když mě srovnávají s největšími závodníky historie, ale nerad se s ostatními porovnávám a taky nevím moc o historii, protože jsem ještě nebyl na světě, když vyhrávali, a byla to jiná cyklistika. Jdu si po své vlastní cestě, chci žít současností a nedívat se do minulosti a řešit historii.“
„Nikdy jsem neměl žádný vzor. Když jsem byl malý, nezajímal jsem se o Tour de France do doby, než jsem začal s cyklistikou. A když jsem začal jezdit, sledoval jsem jen Tour v televizi, žádný jiný závod. Tehdy spolu soupeřili Contador a Schleck, ale žádný idol jsem neměl. Neměl jsem rád, když někdo příliš dlouho čekal s útokem, možná proto dnes závodím tak, jak závodím," vysvětlil.
Zpět tedy k současnosti. Letošní sezóna skončila a už se mluví o té příští. Co mu ještě ve sbírce chybí? Především španělská Vuelta a očekává se, že ji v roce 2025 zkombinuje s Tour de France. Na jaře dosud nevyhrál Paříž-Roubaix, ale podle ředitele týmu UAE Emirates Maura Gianettiho se příští rok ještě na start nepostaví, protože by tím mohl ohrozit přípravu na Tour.
A opak je zde Milán-Sanremo. Závod, který se pokusil už několikrát vyhrát. A postupně se zlepšuje, v roce 2020 byla dvanáctý, o rok později útočil na Poggiu, ale ve sjezdu nestačil na Mateje Mohoriče a skončil pátý. Loni byl čtvrtý, když roztrhal peloton opět na Poggiu, ovšem v závěru mu chyběla rychlost. Letos také útočil a konečně se prosadil na pódium. Ve spurtu velké skupiny prohrál jen se sprintery Jasperem Philipsenem a Michaelem Matthewsem.
Taktika zaútočit na Poggiu nestačí na to, aby se zbavil všech soupeřů, především Mathieu van der Poela. Chce to něco nového. „Příští rok zkusím něco jiného, než o co jsem se snažil všechny ty roky,“ slibuje Pogačar. Co to znamená? Útok na předchozím stoupání Cipressa? Ten už dlouho nikomu nevyšel, ale kdo jiný by to mohl v současnosti dokázat?
