Právě jste se vrátil z Francie ze závodu Ronde de l´Oise a hned míříte do Slovinska, kde se od středy jede pět etap. Jaké to bylo ve Francii?

Ve Francii jsme jeli čtyři dny a hodně se závodilo, všechny etapy byly pořádně rychlé, některé dost dlouhé. Každý den se rozhodovalo až v závěru, ale dva úniky s pěti či sedmi vteřinami závod nakonec rozhodly. Josef Černý byl po třech etapách na čtvrtém místě a v poslední to dlouho vypadalo, že by se hodně dopředu mohl posunout Jan Bárta, protože byl v úniku. Jenže peloton ho dojel asi tři kilometry před cílem. Dojezd byl docela nebezpečný, poslední kilometr asi čtyři zatáčky, na poslední chvíli jsme se dostali na dobrou pozici vpředu. Ale vůbec nás nenapadlo, že se v závěru rozdělí peloton a vlastně až dvě hodiny po závodě, když jsme byli v autech cestou na letiště, jsme se dozvěděli, že je Josef Černý celkově třetí. Pepa byl v etapě 17., já dojel 21., a za mnou už byla ztráta 5 sekund, které rozhodly o tom posunu na třetí příčku. Každopádně, před Slovinskem a mistrovstvím republiky fajn závod na rozjetí.

Jaké máte pocity z letošní sezony? Třetí místo na GP Adria Mobil asi největší individuální úspěch?

Měl jsem až neočekávaně povedený úvod sezony, moc jsem nepředpokládal, že bych byl hned z jara ve formě. Povedla se mi Istrie, v Normandii jsem na tom nebyl vůbec špatně, ale nesedly mi etapy, měl jsem navíc smůlu na defekt v nešťastnou chvíli. Adria Mobil, tam forma vrcholila. Další měsíce šla výkonnost dolů, měl jsem i problém se zánětem zvukovodu, dostal jsem antibiotika. Nyní doufám, že se forma opět zvedá směrem ke Slovinsku a mistrovství republiky, že bude dále stoupat a že se mi podaří dosáhnout na dobré výsledky ve druhé části sezony.

Slovinské etapy znáte, startoval jste na Okolo Slovinska už loni, jaké máte vzpomínky na loňský závod?

Když jedeme podobný větší závod, je to pro náš tým změna, protože etapy jsou více předvídatelné, kontrolované stájemi World Tour, hlídají si je. Není to prostě taková přestřelka, jako nyní ve Francii, kde se celých 180 kilometrů jelo v podstatě doraz. Takže je to o něco snazší, ovšem až na to, že v kopci, v němž se rozhoduje, rozjedou takové tempo, že to člověk může mít hodně rychle za sebou.

Dvě etapy na úvod spíše méně náročný profil, poté dva dny v kopcích a na závěr pátý den časovka...

Sprinterů jede do Slovinska hodně, v prvních dvou etapách se dá očekávat hromadný spurt, pohlídají si to, etapy nejsou nijak dlouhé, nejdelší má 175 kilometrů. My se ty první dva dny pokusíme rozjet sprint, dostat Lojzu na dobrou pozici dopředu, což bude obtížné, nikdo nás dopředu zadarmo nepustí, vždyť se podívejte, jací sprinteři na závod jedou. Ve třetí a čtvrté etapě bude pro nás asi nejdůležitější dostat se do úniku, abychom byli vidět. Pokud bychom pouze čekali, jak s nejlepšími vyjedeme kopce v závěru, to by asi nestačilo. Těším se, že si s takovou konkurencí opět změříme síly, že pojedeme o třídu vyšší úroveň závodu, bude to jiná cyklistika, bude to v televizi, uvidí nás dost lidí, motivace je o to větší.

Máte silný a zkušený tým, Vy, Jan Bárta, Josef Černý, Alois Kaňkovský. Bárta byl dokonce před dvěma lety celkově ve Slovinsku třetí. Co bude uspokojující výsledek ze Slovinska?

Pepa i Honza mají silnou časovku, oba jsou ve formě, takže by se jim mohlo podařit atakovat nejlepší desítku celkově. Časovka je až poslední den, to je samozřejmě jiné, než kdyby se jela například druhý den, to bychom se případně mohli více soustředit na celkové pořadí, hlídat si ho. Takto se tedy nejprve uvidí, zda někdo z nás dokáže na to celkové pořadí jet, nebo zajet etapu. Loni jsme byli ve druhé etapě já s Lojzou na pátém a čtvrtém místě. Důležité pro nás bude být každý den v úniku, pokusit se o pódium nebo první pětku v etapě, být vidět na Eurosportu.

Zavzpomínejme na angažmá v Polsku v prokontinentální stáji. 2016, jel jste závody jako Okolo Katalánska, Okolo Švýcarska, Brabanstský šíp, Cyclassics Hamburg.

Především jsem hrozně rád, že jsem takové závody jel, že jsem si to alespoň jeden rok zkusil. Hrozně mne to posunulo, člověk pozná zblízka, jak jsou na tom ti nejlepší na světě, kolik práce má ještě před sebou. Hrozně jsem si ty velké závody užíval včetně takových věcí, jako jsou diváci, trasy, zázemí, strašně mne to bavilo.

Jste druhým rokem zpět v českém týmu, jaké jsou šance na přestup výše, do nějakého prokontinentálního týmu?

Letos mi bude 29 let, šance se každým rokem o kousek snižuje. Asi by musel zase vzniknout nějaký podobný tým v Polsku, Česku, Rakousku, někde v okolních zemích, kde nás znají a kde jsme více na očích. Takové to bylo ve Vervě, kde chtěli dva Čechy v týmu.

Jaké byly vztahy v polské stáji? Většinou Poláci, dva Češi, Španěl a Němec...

Opravdu se sešla super parta. Manažer se dokonce ptal i závodníků, oni měli možnost mluvit do toho, koho angažují. Právě na mne a na Karla Hníka se všech cyklistů hodně ptali. Jako parta jsme si fakt sedli. Měli trochu strach, jak do týmu zapadne Němec, to už je trochu jiná mentalita, ovšem Jonas Koch je super kluk, každý si ho oblíbil. Nejméně zapadal Španěl Jordi Simón, s ním byla sem tam nějaká nedorozumění, ale jinak vše fungovalo.

Jaká bude po Slovinsku Vaše nejbližší závodní budoucnost? Nepochybně domácí šampionát, poté Sibiu Tour, to je kopcovitá záležitost v Rumunsku, co dále?

Ano, mistrák a Sibiu Tour budou nejbližší závody. Poté asi dva víkendy volné, takže nějaké soustředění, dále se uvidí, koncem července se jede jednorázovka ve Slovinsku, začátkem srpna etapy kolem Alsaska, poté Czech Cycling Tour, s nímž se kryje mistrovství Evropy. V širší nominaci je nás z týmu asi pět, zatím nevím, jak to dopadne, bude hodně záležet na tom, zda budou, či nebudou startovat např. Zdeněk Štybar a Roman Kreuziger. Nějak se to rozdělí, pro nás je Czech Cycling Tour důležitý závod, takže někdo pojede doma, někdo mistrovství Evropy.

Cíle na domácím šampionátu? Okruh znáte asi dobře...

Trať znám, protože jsme tam loni jeli závod Českého poháru. Ovšem v programu bylo o dva okruhy méně než nyní na šampionátu, přesto jsme to jeli více než čtyři hodiny. Tentokrát to bude kolem pěti hodin. U nás se tolik závodů, které se jedou pět či více hodin, nejezdí. Takže v posledním okruhu, v poslední hodině nebo půlhodině, se to bude lámat, trať je náročná, bude záležet i na větru, protože poslední kopec před cílem je otevřený. Bude to těžší mistrák, ale z těch klasických, jaké se u nás jezdí, okruh, jeden dva kilometry kopec, ovšem tím, že se jede desetkrát dvanáctkrát, tak budou síly docházet.

Kdo je favoritem?

Podle mne je to trať přesně pro Štybyho.

A jaké jsou Vaše osobní vyhlídky? Už jste byl jednou třetí.

Mým nejlepším výsledkem je třetí místo na šampionátu 2012, který vyhrál Milan Kadlec, druhý skončil František Raboň. Poslední roky jsou jasně daní favorité, protože borci z World Tour jezdí na mistráky pravidelně. A vždy mívají nějakou podporu, i mezi sebou se dohodnou. My jsme nebyli v minulosti až tak silní, ovšem lepší se to, letos jsme týmově ještě o něco silnější než loni, a navíc budeme mít početní převahu. Takže se musíme pokusit zariskovat a nespokojit se se stupni vítězů, zkusit je dostat pod tlak, překvapit, abychom měli vpředu zastoupení. A vyhrát.

Pokud jste v České republice, kam nejčastěji vyrážíte na trénink?

Já jsem Mladoboleslavák, takže vyrážím nejraději do Českého ráje, do Jizerských hor a Podkrkonoší. Více a více vyrážím na Mimoň a Ralsko, kde se staví hodně cyklostezek v lesích bývalého vojenského prostoru.

Co byste na závěr vzkázal divákům Eurosportu?

Aby si udělali čas a podívali se na nás, český kontinentální tým na obrazovkách Eurosportu často nevídáme. Uvidí – přestože to děláme jen na kontinentální úrovni – že nejsme slabší než prokontinentální týmy, že se jim dokážeme vyrovnat.