Karel Vacek byl před startem Závodu míru velkým favoritem, ale už první etapa zvrátila předpoklady a snížila naději na vítězství na minimum. Vacek se ale nevzdal, vyhrál druhý rok po sobě nejtěžší etapu do Altenbergu a svou bojovností napravil nepovedený začátek závodu. Na suverénního Remca Evenepoela tentokrát sice nestačil, přesto patřil k závodníkům, kteří byli nejvíce vidět. Nakonec skončil osmý celkově, ale budoucnost vypadá velmi slibně. 

Jaké tedy máš dojmy z letošního Závodu míru? 

Přijel jsem samozřejmě s ambicemi na celkové vítězství, ale v první etapě jsme se nedokázali srovnat jako tým a bohužel jsem ztratil. Belgičané a Dánové to zvládli líp. Ale byla to pro mě první takto velká zkušenost na větru, nebylo to pro mě jednoduché, ale druhý den se vše zlepšilo, časovka dopadla výborně. Na tu jsem se připravoval a vrátila mi sebevědomí do dalších etap. I díky tomu jsem dokázal vyhrát třetí etapu. Pomohla mi znalost cíle v Altenbergu, posledních 300 metrů foukalo do zad, tak jsem tam nastoupil a už mě nikdo nedokázal předjet.

Poslední etapa byla hodně rychlá, s větrem do zad a na předposlední vrchařské prémii zaútočil Remco Evenepoel, já na něj chytil asi dvacet metrů ztráty při tom nástupu a se mnou zbyli dva Italové, tak jsem se s nimi chtěl prostřídat, ale oni se netočili a Remco ujel a vyhrál. Ale zasloužil si to, celý závod jezdil fakt dobře. 

Všimli jsme si, že italští závodníci nebyli ochotní střídat ve více etapách, i v přesile. Proč? 

V etapě do Altenbergu byli vepředu ve čtyřech, když jsme jeli na vrchařskou prémii na Vitišku a taky nestřídali. V osmi lidech měli čtyři závodníky, ale netočili se. Já jsem dokázal dva Italy utrhnout, ale dva zůstali a nejeli, i když odpadl Evenepoel. Ztrácel dvacet vteřin, ale táhnul jsem to vepředu jenom já s Norem a Italové nechtěli jet a Evenepoel se poté dokázal vrátit. Italové prostě nestřídají, jezdí pasivně. Čekají, že je někdo dotáhne do spurtu. Moc to nechápu, proč tak jezdí. 

A závod tedy hodnotíš pozitivně? 

Napůl pozitivně. Chtěl jsem vyhrát, takže výsledek je zklamání, ale musím z toho vytáhnout i pozitivní věci. Dokázal jsem vyhrát etapu, obhájil jsem loňské vítězství, i když kopec Vitiška byl mnohem lehčí, než byl loni výjezd na Komáří Vížku. I závěr byl loni těžší. A časovku hodnotím pozitivně. Už z ní nemusím mít strach, hodně jsem ji zlepšil. A v dlouhých kopcích jsem nejlepší a určitě to prodám na dalších závodech. V Itálii máme teď zrovna závody s cílem na kopci.

A jaké další závody tě dále čekají? 

Připravuji se hlavně na Mistrovství Evropy ve Zlíně a na Mistrovství světa. Ale v červnu mě ještě čeká etapák ve Švýcarsku Tour du Pays Vaud, kde jsou dvě časovky a dvě etapy docela zvlněné. Žádný extrém, ale bude to těžké a chtěl bych být do prvních třech celkově. Nevím, jak se závod bude vyvíjet, ale do Top 3 by to byl dobrý výsledek. 

Na Závod míru tě přijel podpořit i Ken Sommer, vyhlášený agent profesionálních cyklistů z agentury Corso, který zastupuje i tebe. 

Ano, přijel i dělat skauting jiných závodníků. Agenturu Corso mají společně s João Correiou a zastupují dvacet závodníků, nikdy si jich neberou více, aby s nimi dokázali udržovat kontakt a mohli jim zajistit nejlepší podmínky. Jezdí za nimi na závody a jsou vždy blízko. Ken Sommer a João Correia jsou vlastně v současnosti nejúspěšnější manažeři, protože všichni jejich závodníci mají smlouvy a ještě je vylepšují. Zastupuje třeba Michaela Valgrena a Madse Pedersena, kteří si hodně polepší. 

Znamená to, že i ty už máš smlouvu na další rok? 

Já jsem v kontaktu se dvěma týmy zaměřenými na rozvoj třiadvacítkářů a vyvíjí se to dobře. Ale je stále vlastně začátek sezóny, teď se chci soustředit na Itálii a tým, kde jsem spokojený a na další závody. 

Foto Josef Vaishar/Cycling.photography