Neslo se to z televizních přenosů, zaznělo to před světovým šampionátem i od státního trenéra Petra Dlaska: A bude to i o chytrosti," řekl Dlask, na oficiálních stránkách cyklokrosu.
Nejde jen o Tomáše Kopeckého, jde o náš celý cyklokros, ale i o naši cyklistiku. Podle mnoha lidí je lepší netahat, neútočit a jen šetřit.
Co by to znamenalo v Dánsku pro Kopeckého? Na dlouhé cílové rovince se ohlížet za sebe, kdo to odtáhne? A když ten za mnou nebude chtít "potáhnout", tak budeme čekat na toho dalšího, který na nás má nějaké manko a zadarmo mu odevzdáme náš náskok?
Tomáš Kopecký možná přišel o medaili, ale kdyby se neustále ohlížel, mohl také dojet mnohem hůř. Tahal i Francouz Benoist, nakonec třetí v cíli. Velmi aktivní byl druhý Belgičan Eli Iserbyt a samozřejmě i mistr světa Tom Pidcock.
Už je načase přestat upřednostňovat "chytrou českou školu", ono se tomu také může říkat "vy....né čecháčství". Měli jsme v minulosti spoustu chytrých závodníků, ovšem ten nejchytřejší byl Zdeněk Štybar, který za to vždy bral nadoraz. A je trojnásobným mistrem světa a cyklokrosovou superstar.
Svěšení nohou a ohlížení se, to Tomáši Kopeckému na výkonnosti do budoucna nic nepřinese, snad jen bolest za krkem. Hodně si pomůže jen dalším krůčkem rozvíjejícím výkonnost a tím je bušení do pedálů, rozvoj výkonnosti a rozšiřování svých schopností. Možná to našeho nejnadějnějšího cyklokrosaře připravilo o jednu příčku, ale rozhodně získal průpravu do dalších závodů. A objektivně se potom také může porovnávat se soupeři, kolik na koho ztrácel a kolik na koho získával. Protože kdyby si položil otázku: "Co kdybych jel nadoraz a netaktizoval, jak bych asi dopadl?", mu v ničem nepomůže.
Je to asi opravdu česká cyklokrosová škola, která možná přinesla českému cyklokrosu několik úspěchů a světových medailí. Jenže, když ji potom v českém poháru praktikují všichni Češi ve všech kategoriích, jaksi potom bolí závodníky víc za krkem, než nohy.
Foto Jaroslav Svoboda