Zatímco Milan vyhrál dva hromadné dojezdy na Tirrenu, Pedersen zvítězil v jedné etapě Paříž-Nice a oba si odvezli trikoty pro vítěze bodovací soutěže. V sobotu se letos poprvé potkají na startu stejného závodu a půjde do tuhého. Oba budou chráněnými jezdci amerického týmu, ale jakou zvolí taktiku? Kdo bude jedničkou? „Nevnímáme to jako problém, ale spíše jako výhodu,“ říká hlavní manažer týmu Steven de Jongh v rozhovoru pro Sporzu. „Pokud máte na startu závodu dva takové muže, máte větší šanci vyhrát. Pokud to s jedním jezdcem nevyjde, máme vždycky záložní plán s tím druhým.“
Pedersen a Milan jsou si dost podobní, Dán je o něco lepší klasikář, ale Ital je zase v rychlejší v hromadných dojezdech. Pro letošek dostal poprvé přednost na Tour de France Jonathan Milan, což bylo pro Pedersena, vítěze dvou etap na nejslavnějším závodě, velké zklamání. „Nemůžeme je udělat spokojené oba,“ netají se De Jongh. „Mads byl samozřejmě zklamaný, když se dozvěděl, že na Tour nemůže jet, ale není zahořklý. Na Paříž-Nice jste viděli, že ho to jen povzbudilo.“
Teď však nejde o Tour, ale o jednorázové závody a v těch by měl mít Pedersen navrch. „Jsou závody, kde má jeden větší šanci než druhý. Na základě toho se rozhodujeme. Milan a Pedersen tato rozhodnutí akceptují, ale vždycky musíme jednoho z nich zklamat.Tomu se nedá vyhnout.“
Jak to tedy bude v Sanremu? „Máme v hlavě strategii. Ale médiím ji samozřejmě neprozradíme,“ usmívá se De Jongh. „Jen doufáme, že někdo z našeho týmu bude v sobotu stát na nejvyšším stupni.“
Pedersen patří k největším favoritům, Sanremo jel celkem třikrát, dvakrát dojel šestý a jednou čtvrtý. Zdá se tedy, že La Primavera mu sedí. „Mads může vyhrát La Primavera. Rozhodně na to má předpoklady,“ řekl De Jongh pro Het Laatste Nieuws. „Jenže, jestli k tomu skutečně dojde, záleží na řadě faktorů. Na počasí, na průběhu závodu, na tom, kdo z týmu s ním přežije finále, s kým pojede do cíle. To všechno hraje roli, zejména v tak nepředvídatelném závodě, jako je Milán-Sanremo.“
„Dejme tomu, že se na úpatí Poggia bude pohromadě velký peloton, dalo by se jim říct, ať zkusí zůstat s Tadejem Pogačarem nebo Mathieum van der Poelem. Ale nemyslím si, že by to nutně museli udělat,“ pokračuje De Jongh. Pedersen sice patří patří k rychlým cyklistům, ale zdá se, že s věkem trochu zpomaluje a na konci opravdu dlouhých závodů často prohrává. Například loni v hromadném dojezdu podlehl nejen sprinterům Philipsenovi a Matthewsovi, ale taky papírově pomalejšímu Pogačarovi, stejně jako o rok dříve na světovém šampionátu v Glasgow. „Mads není nejrychlejší sprinter v pelotonu. V posledních letech se několikrát pokusil spurtovat, ale vždy se našlo několik borců, kteří byli o něco rychlejší. Je velmi těžké vymyslet předem správnou strategii. Když si vypracujete plán A, většinou stejně skončíte u plánu B, nebo plánu C,“ dodává De Jongh.
Pedersen je v nejlepší vrchařské formě kariéry
V posledních dvou etapách Paříž-Nice se Pedersen předvedl jako velmi slušný vrchař, ačkoliv na to rozhodně nemá tělesné parametry. Není pochyb, že mu to dodává velké sebevědomí. „To, že jsem v této formě a že mě čeká Milán-Sanremo a další jarní klasiky, je vynikající. Teď už jen musím zůstat zdravý,“ říká spokojený Dán. „Viděl jsem Madse na Paříž-Nice a je jasné, že je v super formě. „Jsme silný tým,“ souhlasí Jonathan Milan.
Zatímco Pedersen může zvolit různou taktiku, Milan má zcela jasno, musí přežít poslední dvě stoupání na trati a doufat, že peloton dojede do cíle na Via Roma pohromadě. V tom případě by byl jedním z největších favoritů. „Pokusím se přejet Cipressu a Poggio a nájezdy na poslední dvě stoupání,“ vysvětluje Milan. „Budu se snažit připravit co nejlépe.“
Čtyřiadvacetiletý Milan se teprve dostává do nejlepší kondice a kariéru na nejvyšší úrovni vlastně ještě začíná, o hodně zkušenější Pedersen má už jen jeden velký, nesplněný cíl - vyhrát monument. „Když se podívám na svou cyklistickou kariéru, je to právě ta jediná věc, která mi chybí. Flandry jsou opravdu těžký závod a myslím, že je to závod, který mi opravdu sedí nejvíc. Mým snem by samozřejmě bylo vyhrát Paříž-Roubaix, ale i kdyby to nakonec bylo Sanremo, a ne Roubaix, byl bych na to dost hrdý,“ prozradil v rozhovoru pro Rouleur.
Už třikrát se podíval na pódium, v roce 2018 byl druhý na Kolem Flander, o pět let později zde skončil třetí a loni byl třetí na Roubaix. Celkem posbíral osm umístění v první desítce na třech různých monumentech. Dočká se letos vítězství?
