Matěji, Český pohár nešlo lépe vygradovat, než jak jste to udělali vy v posledním závodě v Mladé Boleslavi. Měli jste to spočítané?
Kritéria nejsou zrovna to, v čem vynikám. V průběhu samotného závodu jsem posbíral jen minimum bodů. Takže už tak osm kol před cílem jsme si s klukama řekli, že to necháme na poslední spurt, kde byla možnost získat hodně bodů a výsledek zvrátit. Uvědomoval jsem si totiž, že když se budu snažit v každém z bodovaných kol, tak se prosadím jednou dvakrát po bodu či dvou a to by nic neřešilo.
Navíc Vojta Řepa z týmu Topforex Lapierre, který před závodem vedl průběžné pořadí poháru, si tě určitě hlídal.
On jel velmi dobře i takticky. V podstatě mě kopíroval, jezdil za mnou a párkrát mě v bodovaném spurtu i přeskočil. Takže ke konci závodu už to vypadalo, že šance dostat se před něj je malá. I proto ta sázka na jednu kartu, kterou byl poslední cílový spurt.
Nenaskytla se možnost odjet v nějaké menší skupině?
Tři kola před cílem jsme poodjeli asi v osmi lidech, kde Vojta Řepa chyběl. Se mnou tam byl Kuky (pozn.: Michael Kukrle). Tak jsem na něj křiknul, aby jel. Byl tam ale i jeden člověk z Topforexu a Poláci tam zrovna neměli ty lidi, kteří byli v čele průběžného bodování. Takže Kuky na to byl sám a nic z toho nebylo.
Tvou výhodou oproti konkurenci byla týmová podpora. Přeci jen jste tým, který je v českém prostředí výkonnostně nejlepší.
To jednoznačně. Protože kritéria nejsou pro mě to pravé, tak se mnou kluci zkoušeli všechno možné, abych se prosadil. No a já se v závěru nějak zmotivoval a ono to nakonec klaplo.
Komentátor ještě hlásil, že nejspíš Vojta Řepa jen těsně vedení uhájil, a vy už jste se u týmových vozů hlasitě radovali. Umíte lépe a rychleji počítat?
To rozpoutal Kaňour (pozn. Alois Kaňkovský). V té chvíli jsme to ještě jistě nevěděli. Ale radovali jsme se, že se to podařilo takhle zdramatizovat a vytvořit šanci, že by to mohlo i vyjít. Já kluky uklidňoval, říkal, ať jsou v klidu, že to ještě není jistý. Ale věděl jsem, že to bude těsné, a doufal, že to nakonec dopadne dobře pro nás.
Základ tohoto vítězství jste ovšem položili o den dřív v Brdech. Má smysl jezdit silniční závody na terénech, které jsou příhodné spíše pro kola do terénu?
O Brdech jsme už od jara z propozic věděli, že se nepojede na normálních silnicích. Neznali jsme sice detaily, ale připravili jsme se na to. Pomohly nám i zkušenosti z letošního polského etapáku Bitwa Warszawska, kde se jezdilo ještě na horších terénech. Doslova krátery na cestě. Dokonce kvůli tomu musela být jedna etapa anulována. V Brdech byla šotolina úplně v pohodě proti hlubokému písku, v kterém jsme jezdili v Polsku, v kterém kolo doslova plavalo.
Přeci jen když o výsledku rozhodují značnou měrou defekty oproti výkonnosti, tak to asi není úplně správné?
Jenže ono to bylo pro všechny stejné. Defekty se nevyhnuly nikomu. Takže se to tak nějak vynulovalo. I já musel měnit a pak si to sám dojet, protože to zrovna v určitém úseku jinak nešlo. Bylo ale dobré jezdit i hlavou. Viděl jsem, že někteří cyklisté jezdili zbytečně na hraně nekvalitního povrchu, a defekty si tak trochu zavinili i sami.
V poháru se jelo na tebe. Jenže všichni tě vnímáme především jako člena týmu, který pomáhá ostatním. Není ti trošku líto, že se nedostáváš častěji do role lídra?
Trošku ano. Ale já to mám nastavené tak, že když vyhraje někdo z týmu, tak já jsem jeho součástí. A přispěl jsem k tomu vítězství. A bez té práce by vítězství nebylo. Cyklistika je o týmové spolupráci. Já od malička dělal týmové sporty, jedenáct let hokej a pět let fotbal, takže pro mě je normální být týmovým hráčem. A od malička už jsem byl vždycky spíš na tu černou práci. Mám už takovou náturu.
Oni ti taky kluci z týmu dali hlasitým aplausem, když jsi šel na podium jako vítěz Českého poháru, najevo, jak si tvé práce cení.
Já si toho moc vážím a hřeje mě to. My jsme v týmu velmi semknutí a i úspěchy prožíváme spolu dohromady. A přejeme si úspěch navzájem. V takovém kolektivu se pak závodí úplně jinak.
Zdá se mi ale, že i když jsi většinou pomáhal, že i tak jsi byl letos hodně vidět. Speciálně při Mistrovství republiky bylo zřejmé, jak jsi důležitý člen týmu. Navíc, i když tě v úniku nakonec dojeli, tak jsi měl výkonnost na to vydržet vepředu až do cíle.
Celou sezónu se cítím dobře. Na Mistrovství republiky mi forma vrcholila. Po něm už to trošku spadlo. Jsem rád, že lidi moji roli vnímají, že ji ocení, že nepřichází vniveč a že je důležitá pro tým. Zároveň si ale nemyslím, že dělám něco výjimečného, nadlidského. To, co dělám, by dokázalo hodně lidí. Minimálně v našem týmu každý.
Ptal jsem se v minulosti manažera Vladimíra Vávry, proč ti nedají víc příležitostí být lídrem. A on mi řekl, že by i dali, ale že ty sám tuhle roli pomocníka aktivně přijímáš a plníš. Že přijde úvodní únik a většinou jsi v něm ty.
Před startem si vždycky řekneme taktiku. A já vím, že únikem můžu týmu pomoci nejvíc. Někdy se do něj dostanu i náhodou, aniž by to byl záměr. Prostě chytám nástupy a najednou jsem v úniku. V našem týmu není nikdo slabý. Každý vyniká v nějaké specializaci. Lojza Kaňkovský je skvělý sprinter, výborně zaspurtovat nebo rozjet sprint umí Franta Sisr i Dominik Neuman, Honza Bárta je vynikající časovkář, časovku umí velmi dobře i Jakub Otruba, Karel Hník je výborný v dlouhých kopcích, Michael Kukrle s Michalem Schlegelem zase skvělí klasikáři. A neskutečný je letos Adam Ťoupalík. Já si pak přijdu v týmu nejslabší, a tak pomáhám. A snažím se být výjimečný v černé práci.
Předpokládám, že jsi na začátku sezóny dostal úkol pohár vyhrát. A ty jsi to splnil.
Na začátku sezóny se to takhle řeklo. Ale pak přišel koronavir, pauza a bylo nutno plány upravit, přehodnotit. Zvláště po Mistrovství republiky jsme pohár z pohledu priorit postavili na druhou kolej. Hlavním cílem bylo sbírat UCI body, protože nikdo nevěděl, zda bude či nebude sezóna anulována. Takže jsem ani nebyl na poháru v Ostravě, protože jsem závodil na Okolo Maďarska. Taky jsme počítali s tím, že se pojede jako součást poháru Brno-Mikulov, a to jsme vnímali i jako jistou rezervu pro i pohárový úspěch. Nakonec to ale vyšlo takto a o dva body se podařilo pohár získat.
Takže se sezonou panuje ve vedení týmu spokojenost?
Doufám, že ano. Byla to hodně specifická sezóna. Od půlky července se pořád závodilo. Nás je jen deset a někdy jsme jeli souběžně dva programy, takže jsme pak byli početně znevýhodněni. Jak jsme zvládli získávat body UCI, nemám přesný přehled, ale snad jsme to zvládli dobře.
Matěji, přeju, ať se ti daří a hodně dalších úspěchů.
