Ačkoli patřil mezi zajímavé jezdce, podium a bílý dres se zdály jako nejvyšší možné cíle. Mladičký Slovinec ale od začátku závodu podával skvělé výkony, a když pro sebe před druhým volným dnem získal druhé etapové prvenství, vypadal jako jediný možný soupeř krajana Primože Rogliče.

Ten se ale v horách nenechal zaskočit a do závěrečné časovky si přinesl slušný náskok 57 vteřin. Jistě, Pogačar ho na podobné trati porazil na slovinském mistrovství na konci června, ale to bylo jen o 9 sekund. Porazit žlutého muže o minutu vypadalo nereálně. Sám Pogačar byl smířený se druhým místem a byl s ním nad míru spokojený.

Jenže pak přišel zázrak. Pogačar zajel nejlepší časovku v životě a jednu z nejlepších časovek v historii. Jeho výkon by se dal dokonce přirovnat ke Gregu LeMondovi v roce 1989. Vždyť specialistu Toma Dumoulina za sebou nechal o 1:21 a pátého Rogliče o necelé 2 minuty. Díky perfektnímu výkonu se tak na poslední chvíli převlékl do žlutého trikotu a stal se novým králem Staré dámy.

„Vůbec nechápu, co se právě stalo. Je to šílené,“ líčil nadšený Pogačar své pocity pro l’Equipe. „Pomohlo mi, že jsem si vůbec nepřipouštěl, že bych mohl vyhrát. Byl jsem naprosto uvolněný. Ani jsem neměl na kole wattmetr,“ vysvětloval, jak se zrodil jeho senzační úspěch.

Ke žlutému přidal ještě bílý a puntíkovaný dres a je teprve druhým mužem, co si z Tour odvezl tři trikoty. První byl pochopitelně Eddy Merckx, který v roce 1969 ovládl celkové pořadí, bodovací a vrchařskou soutěž. Navíc mu bylo jen 24, takže kdyby tehdy existovala soutěž o nejlepšího mladíka, vyhrál by i tu.

Být těsně druhý za největším cyklistou historie je ale samozřejmě obrovská pocta.

Srovnáním s těmi největšími se teď Pogačar samozřejmě nevyhne. Vždyť ovládnout Tour hned při svém debutu dokázal naposledy Laurent Fignon v roce 1983 a podobných statistik, dokazujících Pogačarovu výjimečnost, se dají najít mraky.

Kdo už mladého Slovince sledoval déle, ten věděl, že jde skutečně o nebývale talentovaného cyklistu. Při své premiéře na Grand Tour na loňské Vueltě vyhrál 3 etapy, bílý dres a v celkovém pořadí skončil třetí. Až za ním dojeli Nairo Quintana nebo Miguel Ángel López.

Proslavil se až na Vueltě, ale výborně si počínal už před ní. Při svém triumfu na Kolem Kalifornie v květnu 2019 se třeba stal vůbec nejmladším vítězem závodu kategorie World Tour. Bylo mu 20 let a 239 dní.

Porážet starší soupeře mu ale nikdy nedělalo problém. Jeho trenér, Andrej Hauptman, s oblibou vypráví, jak Pogačara viděl poprvé. „Bylo to na jednom závodě v roce 2011. Přijel jsem trochu pozdě a hned jsem si všimnul, že za velkou skupinou teenagerů je jeden malý kluk. Byl o hodně mladší a zaostával asi o 100 metrů. Řekl jsem organizátorům, že musí něco udělat, aby mu pomohli dostat se zpátky k ostatním, ale ti mi rychle vysvětlili, že je všechno úplně jinak a ten malý kluk je o kolo vepředu.“

Ten malý kluk byl Tadej Pogačar a Hauptman ho od té doby velmi pozorně sledoval a stal se jeho osobním trenérem. Věděl, že jde o výjimečný talent a snažil se mu pomoct, co to jen šlo.

Když v roce 2018 vyhrál teprve 19letý Pogačar Tour de l’Avenir, kroužilo kolem něj hned několik týmů, co se ho snažily dostat do své sestavy. Hauptman mu díky svým známostem u UAE doporučil právě tým Spojených arabských emirátů, kde si nyní můžou mnout ruce, že si svůj klenot pojistili smlouvou do roku 2024.

Do té doby může teoreticky vyrovnat rekord v počtu vítězství na Tour de France, ale nebudeme zbytečně předbíhat. Na letošní Tour jsme ale o Tadeji Pogačarovi určitě neslyšeli naposled.