Clasica de Almeria (1.Pro) se jela po 39. Většinou tu vyhrávají sprinteři. Za poslední tři roky se listina vítězů rozrostla postupně o Giacoma Nizzola, Alexandera Kristoffa a naposledy loni o Matteo Moschettiho.
Moschetti (Q36.5) tu byl i letos, ale nepatřil mezi top favority. Těmi byli jednak Arnaud De Lie (Lotto Dstny) a pak dvojice Visma-LaB Wout van Aert a Olav Kooij. Ale rychlých mužů tu bylo podstatně víc. Mezi nimi v sestavě Caja Rural i Daniel Babor a Tomáš Bárta, české zájmy tu zastupoval i Petr Kelemen (Tudor) a Karel Vacek (Burgos BH).
Trať dlouhá 192 km se dala rozdělit na dvě části. Po úvodních 35 km se najelo do středně náročných kopců. Od 110. km následovala profilově nenáročná část.
Bezprostředně po odmávnutí ostrého startu odjelo šest mužů. Jsme ve Španělsku a podle toho vypadalo složení: Will Barta (Movistar Team), Luis Ángel Maté (Euskaltel - Euskadi), Ander Okamika (Burgos - BH), José María García a Alex Molenaar (oba Illes Balears Arabay). Domácí čistotu narušoval Francouz Baptiste Vadic (TotalEnergies). Rychle si získali náskok přes 6 minut.
Peloton si s nimi zahrál na rybáře. Nejdřív jim hodně povolil, pak si je přitáhl, ale bylo by to velmi brzo, takže trochu popustil a to zopakoval několikrát. 15 km před cílem je vzal do podběráku a začal se soustředit na sprinterskou koncovku. Posledních 10 km se jelo převážně v městských ulicích, sice povětšinou dost širokých, ale vyvýšené chodníky, zúžení a jeden kruháč za druhým vyžadovaly maximální soustředění a v divákovi mohli vyvolávat přání, aby to nespadlo, a když už, tak ať se nikomu nic nestane.
Pár kilometrů před cílem opravdu lehli tři lidé a z úst jezdce v dresu Flander-Baloise kapala krev. Až do posledních 20 metrů to bylo vše, co se týče karambolů a co zachytily kamery. Bohužel právě těsně před cílovou metou se zahákl za bariéru závodník Polti-Kometa, šel tvrdě na hlavu a přes něj stejně tak hlavou k asfaltu jezdce Burgos-BH. Poslední ze tří postižených v dresu Kern Pharma přistál přímo na cílové čáře. Všichni naštěstí nakonec odešli po svých.
Než k tomu došlo, odehrál se souboj o vítězství. Do zorného úhlu se nejvíc dostávali jezdci ve žlutočerných dresech Visma-LaB. Při sjíždění uprchlíků byli srovnání v sedmi lidech v nejčelnější lajně. Když byli uprchlíci dojeti, dvěma z nich skončila denní šichta, dalším naopak ta pořádná začínala.
Přesto když se najelo do cílové roviny, žluté dresy se z čela vytratily. Jak zmizely, tak se ale zase zázračně objevily. Zprava tam, kde odstupovali ti ze soupeřů, kteří si své odpracovali pro své lídry, se oba poslední muži Visma-LaB prokličkovali a zujali místo na čele letící skupiny. Wout van Aert ukázal svou obrovskou sílu, přehled a zrychlení, Olav Kooij schopnost najít si i v této rychlosti jeho zadní kolo.
Z něj se jako první pustil do sprinterské koncovky a už pár metrů před cílem zvedal ruce nad hlavu. Při průjezdu cílovou čárou tohle gesto nedokončil a spustil ruce nejprve na přilbu a pak se doslova chytil za nos. Důvod? Podcenil po jeho levé ruce sprintujícího Moschettiho, který když hodil kolo do pásky, výrazně znejistil nizozemského sprintera.
Kamera ale ukázala, že Kooij své vítězné gesto dokončit mohl. Když se mu ulevilo, tak se tomu pak při rozhovoru před kamerami už smál a viditelně byl rád, že nebyl dalším v řadě, kdož se v podobných situacích mohli stát terčem dobromyslných vtipů.
"Myslel jsem si, že vyhrávám, ale pak jsem se na čáře podíval doleva a možná jsem se měl podívat o něco dříve. To jsou možná chyby, které děláte v prvním závodě. A poučíte se, že v dalších závodech musíte jet naplno až na čáru,“ řekl Kooij po své výhře.
"Tým byl opravdu silný, ale na všech těch kruhových objezdech se občas ztratíte. V posledním kilometru jsme měli problémy se najít. Už to nevypadalo dobře, ale pak se naštěstí zprava objevil Wout a křikl na mě 'Jdeme' a naštěstí to pak vyšlo."
Duo Van Aert - Kooij spolu míří na Giro a předem deklaruje, že jim půjde prvořadě o etapy. Jejich potenciál daný vzájemnou spoluprací v koncovkách závodů - a to neprokázali poprvé - je mimořádně vysoký.
Vlevo Petr Kelemen, vpravo Matteo Trentin
Za úspěch lze považovat i 3. místo Matteo Trentina ze švýcarského Tudoru, protože až za ním skončili větší sprinterští specialisté.
Tomáš Bárta (24.) a Dan Babor (27.) byli klasifikováni v čase vítěze, Petr Kelemen pracující pro svého lídra připsal 4 vteřinky navíc. Karel Vacek na 107. místě měl ztrátu +1:50 min.
