Peter Sagan už není stejným závodníkem, jakým byl před deseti a pěti lety, v hromadných dojezdech není tak konkurenceschopný, ale vymyslet a uskutečnit něco výjimečného stále dokáže. V desáté etapě Giro d´Italia si nadělil výjimečné vítězství, jedno ze svých nejlepších. Navíc tím zkompletoval sbírku ze všech třech Grand Tours a dokonce dokázal vyhrát etapu na všech třítýdenních závodech už při první účasti. 

„Zkoušel jsem to od restartu sezóny, na Strade Bianche, Tour de France, Milán - Sanremo a byl jsem několikrát na pódiu a v první pětce, ale vyhrál jsem naposledy na loňské Tour de France. To už je dlouho. Konečně to přišlo a jsem moc rád,“ svěřuje se Peter Sagan. 

„Konečně jsem vyhrál ve svém stylu, udělal jsem závod a trochu show a získat vítězství takto, je vždy výjimečné,“ dodává Sagan a má naprostou pravdu. Vyhrát po dlouhé době sólovým únikem v náročné etapě je mnohem cennější, než těsné vítězství ve spurtu. A je to přesně to, co od něj očekávali pořadatelé, když ho na letošní ročník Gira pozvali. 

Ačkoliv se to v létě zdálo nesmyslné, Peter Sagan udělal dobře, když se rozhodl vynechat severské klasiky odsunuté na říjen a vybral si start na Giru. Po zrušení Paříž - Roubaix dvojnásob. Navíc ani není jisté, že se v neděli pojede Kolem Flander. Na Giru na sebe upoutal pozornost už od druhé etapy a dokázal, že není na odpis. Pouze se potřeboval rozzávodit a k tomu mu posloužila Tour de France. Dalším cílem je vyhrát bodovací soutěž a přidat k sedmi zeleným trikotům i jeden fialový. 

„Tým a fanoušci měli jistá očekávání, takže jsem jim vítězství dlužil. Na pódium jsem dojel několikrát, ale je velký rozdíl mezi prvním a druhým místem. Věděli jsme, že dostat se do úniku bude důležité, ale můžu vás ujistit, že to nebylo vůbec snadné. Bylo to tvrdé a dnešní uprchlíci byli ti s nejlepšíma nohama. Navíc, když se skupina vytvořila, museli jsme tvrdě pracovat, protože Groupama - FDJ se nás snažili stáhnout.“ 

Skupina se vpředu udržela, ale velký náskok si nevytvořila a Sagan si tak musel poradit nejen se soupeři v čelní skupině, ale i s dotahujícími se favority. A to vše v náročném profilu s mnoha strmými stoupáními. Silnice v okolí cílového Tortoreta moc dobře zná z Tirreno - Adriatico a vždy se mu zde dařilo.

„V posledních kopcích, především v tom úplně posledním, jsem věděl, že do toho musím dát vše, abych udržel náskok a ještě jsem si musel dát pozor, abych nespadl v posledním sjezdu. Trochu jsem tam ztratil a v posledních sedmi kilometrech jsem jel na limitu, protože za mnou byla skupina, která mě určitě chtěla dostihnout.“