Nejdříve drobný exkurz do lokality, kde se závod odehrává. Místem startu a cíle byla vždy města Baeza a Úbeda. V prvním ročníku start v Baeze, v druhém v Úbedě a letos opět v Baeze. Obě města leží zhruba 50 km na severovýchod od Jaén, střediska stejnojmenné provincie patřící do autonomní oblasti Andalusie, tedy v jižním Španělsku. Obě startovní, resp. cílová města jsou známa především tím, že v nich nalezneme jedny z nejlépe zachovaných staveb italské renesanční architektury ve Španělsku, a proto jsou už 20 let zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.
To ale nejspíš v případě dnešního závodu nestálo v centru pozornosti cyklistů. Ty zajímala trasa. V žádném z dosavadních ročníků nebyla stejná, ale jedno společné měla. Vždy obsahovala řadu úseků mezi olivovými plantážemi, tedy udusané hlinito-písčité cesty, občas prosypané štěrkem, členité jak vertikálně tak horizontálně.
Takže tady to rozhodně neprobíhá podle šablony: únik outsiderů - včas zlikvidovaný - souboj favoritů o etapu. Tady jde o epickou bitvu, v níž už v průběhu závodu dochází k postupné selekci, až zůstane ten toho dne nejlepší. Před dvěma lety vyhrál sólově Lutsenko s náskokem 53 vteřin, před rokem Pogačar s náskokem 49 vteřin a letos tedy Lazkano, který měl k dobru 28 vteřin.
Na startu letošního ročníku se především ve World týmech sešla dobrá desítka top borců v čele s Woutem Van Aertem. Od počátku 158 km dlouhého závodu se vytvářely a zase zanikaly skupinky, kterým se podařilo na čas osamostatnit před hlavní skupinou. Mezi nimi i zvučná jména jako Sepp Kuss (Visma-LaB) či Marc Soler (UAE Emirates).
Zvláště důležitý okamžik se odehrál kolem 50. km, kdy se v prvním náročnějším stoupání odpoutala 15členná skupina, kde měl UAE tři jezdce (Arrieta, Wellens, Covi) a po dvou Visma-LaB (Hagenes, Tratnik), Decathlon AG2R (Labrosse, Prodhomme) i Movistar (Serrano, Lazkano).
Z ní se o 6 km dál vyčlenila pětice Lazkano, Prodhomme, Arrieta, Cepeda (Caja Rural) a Molenaar (Illes Balears). Postupně najeli na stíhací skupinu ke 4 minutám. Od 100. km se najelo do části trasy vyčleněné pro nezpevněné cesty, které dohromady daly 40 km. A od této chvíle se to mlelo. S přibývajícími kilometry se vedoucí skupina postupně vždy po jednom závodníkovi redukovala a k početnímu zužování docházelo i ve stíhací skupině.
Další důležitý okamžik přišel 53 km před cílem. Na jednom z hlinitých úseků měl defekt Wout van Aert. Zůstal s ním Per Strand Hagenes, a jelikož na úzkých cestách nebyla mechanická pomoc okamžitě dostupná, připomněli si dřevní doby cyklistiky, kdy mechanická pomoc byla zapovězena. Vlastními silami vyměnili zadní kola na svých bicyklech a Van Aert se dal - o něco dále s podporou Tima van Dijky - do stíhání. Marně. Dnes sice na rozdíl od padesátky těch, u nichž je - včetně Mathiase Vacka - uvedeno DNF, závod dokončil, ovšem jako poslední klasifikovaný.
Za posledními dvěma mohykány, kteří na čele zůstali z původního úniku, tedy Lazkanem a Prodhommem, si velmi aktivně počínal Sepp Kuss, pracující pro momentálně v lepší formě jezdícího a pro tento typ závodu typově vhodnějšího Jana Tratnika.
Zatímco 13 km před cílem se aktuální španělský šampion Oier Lazkano dokázal v jednom stoupání mezi olivovníky vypořádat i se svým francouzským soupeřem, za nimi se oddělila skupinka o čtyřech lidech: Kuss, Tratnik, Wellens a Bastien Tronchon (Decathlon AG2R La Mondiale). Ti sice 3 km před cílem dojeli Prodhomma, na Lazkana už ale neměli.
Ve spurtu o zbylá dvě místa na stupních vítězů byl nejúspěšnější 21letý Tronchon před zkušeným 33letým Janem Tratnikem.
"Je mi skvěle. Jsem šťastný, ale také hodně unavený,“ byla první slova Lazkana v bleskovém rozhovoru. „Od začátku se tvořily pokusy o únik. Já si byl jistý, že jsem v tom správném, protože tam bylo hodně silných jezdců. Jsem rád, že jsem mohl vyhrát tímto způsobem."
„Je to moje první letošní vítězství a je to opravdu dobrý pocit. Posledních pár měsíců jsem tvrdě pracoval. Vyhrát loni etapu Okolo Burgos jako španělský šampion už bylo fantastické. Dnešní závod byl opravdu těžký. Snad to teď bude jednodušší," doufá 24letý Španěl, který v roce 2022 přestoupil do Movistaru z Caja Rural a jenž dosáhl na své sedmé profesionální vítězství.
