Tadej Pogačar patří k zlaté generaci, kterou v současnosti zastupují zejména on, Egan Bernal a Remco Evenepoel, ale vyhrát Tour de France už ve 21 letech je neuvěřitelné u jakkoliv mimořádného talentu a v kterékoliv době. Pogačar tvoří historii silniční cyklistiky. 

A je to šok i pro něj samotného. „Zdá se mi, že sním. Asi mi vybouchne hlava. Je to opravdu šílené. Byl jsem úplně spokojený s druhým místem a najednou mám žlutý dres. Nevím, co na to mám říct, je to neuvěřitelné.“

Pogačar v ponděli oslaví 22. narozeniny a je tedy o 188 dní mladší než Francois Faber, doposud druhý nejmladší vítěz Tour de France. A o 197 dní mladší než Egan Bernal. Pogačar vyhrál už při první účasti, tím napodobil například Felice Gimondiho, kterému v roce 1965 bylo jen 22 let. Později vyhrál třikrát Giro d´Italia a jednou Vueltu, ale Tour už ne. V tom ho Pogačar asi napodobit nechce. 

Vítězství Pogačara je překvapivé, ale rozhodně ne náhodné. Několikrát se vydal na průzkum trati, o které věděl vše a využil toho dokonale. A sám dodal, že vítězství rozhodně není jen jeho zásluha, ale především celého týmu UAE Emirates. „Na tým jsem opravdu hrdý. Celé tři týdny se tak snažili. Dnes jsem nezávodil jen sám za sebe. Je to výsledek týmové práce od chvíle, co jsme se vydali prozkoumat trať. Znal jsem každou zatáčku. Věděl jsem, kde zrychlit. Všichni odvedli skvělou práci a na mně bylo jen šlapat do pedálů.“

Pogačar zajel nejlepší časovku svého života. V mládežnických kategoriích nebyl znám jako špičkový časovkář. Jenže zajel excelentně i rovinatou pasáž na začátku etapy. A poté vše vyšperkoval v kopci. „Cítil jsem se dobře. Na rovině jsem poslouchal mezičasy, ale v kopci jsme ve vysílačce nic neslyšel, protože fanoušci byli hluční. Ale stoupání dobře znám a jel jsem na plný plyn.“ 

Pogačar jde svou kariérou hladce, ale postupuje opatrně, nevstoupil mezi profesionály zbytečně brzo. Dva roky strávil v kategorii U23, vyhrál dva nejvýznamnější etapové závody Tour de l´Avenir a Závod míru a přestoupil mezi profesionály. Navíc do týmu, kde dostal už v prvním roce spoustu příležitostí a kde s ním už dvakrát prodloužili smlouvu, aby o něj nepřisli. A Pogačar se jim odměňuje neuvěřitelně rychle. Každý závod se zlepšuje. Už ve 21 letech je na vrcholu. A je to i na něj snad příliš rychlé. „Dokonce ani po třetím místě na Vueltě jsem nevěřil, že jsem schopný vyhrát Grand Tour. Jen jsem věděl, že můžu závodit s nejlepšími. Když se mě zeptáte za týden, nebo za měsíc, stejně nebudu schopný uvěřit, že jsem vyhrál Tour de France.“