108. ročník závodu Gran Piemonte měřil 182 kilometrů a vedl přes několik stoupání. Úvodní polovina závodu byla však rovinatá a z pelotonu unikli Andrej Ponomar (Corratec-Vini Fantini), Luca Colnaghi (Bardiani-CSF), Francisco Muñoz (Polti Kometa) a Nickolas Zukowsky (Q36.5), kteří získali poměrně slušný náskok až šesti minut.
To se však mělo změnit v nejdelším stoupání závodu Passo della Colma, kde se vedoucí skupina rozpadla a náskok se výrazně snížil. 8,6 kilometru dlouhý kopec byl příliš pro většinu sprinterů, v popředí se neudržel například Kaden Groves (Alpecin-Deceuninck). V mokrém sjezdu zaútočil z hlavního pole Matej Mohorič (Bahrain Victorious) a vytvořil novou skupinu uprchlíků.
Početná skupina, ve které nechyběli favorité závodu jako Tom Pidcock (Ineos Grenadiers), Lorenzo Rota (Intermarché-Wanty), Giulio Ciccone (Lidl-Trek) a další jezdci, dojela původní uprchlíky a vznikla velká skupina s nadějí na vítězství v závodě. Peloton už byl ze hry venku, po Passo della Colma ztrácel příliš mnoho času a do boje o vítězství se nezapojil.
45 kilometrů před cílem musel Mohorič měnit přední kolo a ztratil kontakt se skupinou. I díky tomu se Neilsonu Powlessovi (EF Education-EasyPost) podařilo odjet samotnému, když v úniku vystřídal týmového kolegu Georga Steinhausera. Ale proti skupině za sebou neměl mít 43 kilometry před cílem příliš velkou šanci, protože za ním mělo více týmu hned několik zástupců.
Největší motivaci stahovat Powlesse měl Israel-Premier Tech, protože jejich sprinter Corbin Strong se udržel vpředu. Soud by dojela pohromadě celá skupina, Strong by měl největší naději na vítězství. Izraelský celek proto nejvíce pracoval na čele, ovšem síly jim rychle docházely a velká, čtyřicetičlenná, skupina moc nespolupracovala. 25 kilometrů před cílem držel Powless náskok 34 sekund.
V následném krátkém stoupání se o únik pokusili Alex Aranburu (Movistar), Ciccone a Rota a snížili Powlessův náskok. Až k němu se však nedostali a byli dojeti zbytkem skupiny. Powless měl 19 kilometrů před cílem pouze 13 sekund náskoku a jen velmi malou naději na úspěch. Ta se trochu zvýšila po karambolu dvou jezdců týmu Lidl-Trek na špici skupiny. Samu Oomenovi vypadla řídítka z rukou a přes něj spadl také Julien Bernard. Naštěstí se do pádu nezapletl nikdo další.
Skupina tak přišla o dva závodníky, kteří mohli Powlesse sjíždět. Israel-Premier Tech už na to sám nestačil, takže v nájezdu do posledního okruhu, 10 kilometrů před cílem, držel osamocený Američan náskok přes půl minuty. Na krátkém okruhu se však ještě závodilo, po několika útocích se jeho náskok srazil na 12 sekund. Jenže spolupráce vzadu stále drhla, zatímco Powless jel soustředěně dál.
Do cílové rovinky v Borgomanero dojel s dostatečným náskokem a poprvé ve své kariéře vyhrál na italské půdě. Stal se také prvním americkým vítězem v dlouhé historii Gran Piemonte. Skupina dojížděla se ztrátou 7 sekund a nejrychlejší byl podle předpokladů Strong před španělským mistrem Aranburuem.
Powless si vítězstvím aspoň trochu spravil sezónu pokaženou zraněními. „Není mnoho pocitů, které byste s tímhle mohli srovnávat,“ povídal nadšený jezdec EF Education. „Všichni cyklisté tvrdě pracují, celý rok, a doufají, že v den, kdy na tom záleží, všechno zapadne na své místo. Jsem moc rád, že se to dnes podařilo.“
Tak dlouhý únik vlastně ani neměl v plánu. „Jel jsem instinktivně. Bylo to hodně taktické, protože po sjezdu nás tam bylo kolem dvaceti jezdců. Docházelo k útokům, nikdo nepracoval. Byli jsme tam dva, takže jsme museli něco zkusit. Požádal jsem Georga (Steinhausera, pozn. red.), aby nastoupil, když Lidl-Trek zaútočil, já jsem pak kontroval a to byl rozhodující tah,“ vysvětlil Powless.
„Nebyl jsem si jistý, jaké jsou časové rozdíly, takže jsem se neustále ohlížel, abych zjistil, kdo mě pronásleduje. Dal jsem do toho všechno. Ve stoupáních jsem jel trochu tvrději a na rovině trochu pomaleji, abych to udržel v klidu. Teď se cítím neuvěřitelně šťastný. Jsem moc rád, že jsem všechny špatné okamžiky hodil za hlavu.“
„Jaro se mi moc nepovedlo,“ přiznal cyklista s indiánskými kořeny. „Ale moje rodina mě podporovala, a to po celou dobu rehabilitace. A přitom jsem byl pořád pryč na dlouhých trénincích, soustředěních a závodech. Je neuvěřitelné, co moje rodina dělá pro to, abych si mohl plnit svůj sen. Dnes se mi to vyplatilo.“
V sobotu by mohl být jedním z širšího okruhu favoritů poslední klasiky Kolem Lombardie. „Možná. Nečekal jsem, že dnes pojedu čtyřicet kilometrů sólo, tak doufám, že si stihnu odpočinout,“ smál se Powless na závěr.
