Třetího z jednorázových slovinských závodů kategorie 1.2, které se realizují v průběhu jednoho týdne, GP Goriška – Vipava Valley, se zúčastnily týmy Elkov-Kasper a slovenský Pierre Baguette, každý v sestavě s jedním slovenským jezdcem, který doplňoval české závodníky, a v týmu Felt Felbermayr také Michael Kukrle.
Celkem se na start postavilo třicet převážně kontinentálních týmů, kromě několika klubových tvořil výjimku italský druhodivizní VF Group-Bardiani CSF-Faizané.
Jelo se na 150 km tak, že se z Nové Gorice dojelo na velký okruh s jedním nepříliš náročným stoupáním, který si dali cyklisté pětkrát, poté se vrátili zpět, kde absolvovali čtyři krátké okruhy s dvěma ani ne kilometrovými, ale hodně strmými stojkami.
Vše podstatné se odehrálo na malých okruzích na posledních zhruba 30 km. Ještě než tam početný peloton dorazil, bylo možno víc jak 20 km předtím sledovat, jak na čele pelotonu je vedle jiných uskupení srovnána minimálně pětice jezdců v červených dresech Pierre Baguette. Dokonce 55 km před cílem poodjel z pelotonu Martin Voltr, ale když se k němu nikdo nepřidal, vrátil se zpět.
Jakmile se najelo na malý okruh, začalo se závodit. Odjížděli jednotlivci i malé skupinky, aby byly dříve či později zase pohlceny početně se stále zmenšující hlavní skupinou.
Pro nás bylo mimořádně zajímavé, že 13 km před cílem se na čele osamostatnila šestice, v níž kromě zástupců devo týmu Astany, rakouského Tirolu, slovinské Ljubljany a polského Mazowsze byli i Daniel Vysočan z Pierre Baguette a Lukáš Kubiš z Elkov-Kasper.
Bohužel spolupráce vázla a i tento nadějný počin vzal za své. 8 km před cílem tak mohla odjet jiná pětice, tentokrát bez české účasti, a z ní atakoval britským jezdec Astany Max Walker a vytvořil si až 15sekundový náskok.
V posledním kopci před delší cílovou rovinou se na něj ale dotáhla skupinka pronásledovatelů, z níž akceleroval vítěz předešlých dvou podniků Marcin Budzinski (Mazowsze Serce Polski) a vypadalo to, že bude úspěšný i do třetice.
K jeho smůle ve skupině za ním měla Astana tři lidi a ti se postarali, že byl 50 metrů před cílem dostižen. Astana byla za svou snahu odměněna tím, že v těsném spurtu byl úspěšnější Mattia Negrete před Lorenzo Confortim z Bardiani.
Lukáš Kubiš přivedl na pásku na 12. místě druhou, zhruba 20člennou skupinu, v níž konečné 17. místo obsadil Daniel Vysočan.
„Zpočátku to bylo hodně nervózní, ale nic vážného se nestalo. V druhém z malých okruhů nás v nejprudším kopci odjelo na výkon šest, ale moc jsem nestřídal, protože se nespolupracovalo, takže nás po jednom okruhu zase dojeli. V posledním kopci se jel úplný doraz a přes vrchol mi chybělo snad pět metrů do háku, ale už jsem to nedokázal zalepit. Dvanácté místo není ani zdaleka to, co jsme si představovali,“ řekl k závodu Lukáš Kubiš.
„Závod byl nervózní, ale většina se odjela v pohodě, jen se to občas nadělilo a zase sjelo. Před závěrečnými okruhy jsme dobře týmově pracovali, kluci odvedli výbornou práci a díky nim jsem najel do stoupání malého okruhu na perfektní pozici. Poté mi dvě kola před cílem pomohli Martin Voltr a Andrej Líška s pozicí, díky čemuž jsem se dostal do šestičlenného úniku, který vypadal hodně nadějně. Ale nenašli jsme společnou řeč a zase nás sjeli. V závěru mi pak vydané síly chyběly, skončil jsem sedmnáctý. Mohlo to být lepší, ale s výkonem jsem spokojený,“ komentoval závod Daniel Vysočan.
