Po závodě MČR CX 2018 /Holé Vrchy/, v posledních dnech tolik diskutovaném, jsem se rozhodl utišit rozbouřené vody. Jak to již bývá, pár dní po závodě emoce, napětí a stres, trochu ochladnou ...
Komentářů k pravidlům již padlo dost, a tak bychom mohli polemizovat do soudného dne. Je nejspíš dané, že ke stejnému názoru na mou diskvalifikaci nedojdeme, ale uvědomuji si, že je především třeba jít dál. Do budoucna z toho ale pro nás všechny může plynout ponaučení, že pravidla jsou někdy nejednoznačná, což by mohl být důvod k zamyšlení, i pro jejich tvůrce. Čas však opravdu zpátky nejde vzít.
K čemu se ale pohledem zpět musím vrátit, bez ohledu na čas, který od sobotního závodu uplynul, je ke svému vyjádření v ČT.
MČR 2019 v cyklokrosu je a bylo mým "dnem D"! Průběh závodu, ani vše co jsem přípravě na tento závod podřídil a obětoval, není nutno připomínat. Zklamání po zmařeném závodě způsobené především přetrženým řetězem je nepopsatelné a pocity jsou nepřenositelné... Následuje diskvalifikace a rozhovor pro TV v přímém přenosu.
Popisovat nyní emoce, euforii, zklamání, frustraci, ale i pocit marnosti a rozhořčení je zbytečné...a i když to vše někdy ke sportu patří, v důsledku nemohou být tím jediným, co by po výkonu sportovce mělo zůstat v paměti.
V tomto okamžiku bych se rád zastavil a přehodnotil některé své výroky v ČT.
Jsem si vědom a uznávám, že některá má prohlášení a výroky, např. výrok o nasazeném rozhodčím, byl v daný moment unáhlený a přehnaný. Nyní vím, že jsem se spletl a za to se tímto panu Kaňkovi upřímně omlouvám.
Také bych se touto cestou chtěl omluvit všem pořádatelům MČR CX 2019, pořadatelům v Holých Vrších, kteří připravili velice kvalitní a poctivou cyklokrosovou trať. Byl bych velice nerad, aby cokoliv poškodilo nebo zastínilo jejich poctivou práci, bez které by žádný závod nebyl. I proto se tímto chci jmenovitě omluvit především panu Kubínovi, jehož dlouholeté práce, nejen v Holých Vrších, si velice vážím! Jsem si vědom, že díky svému neutuchajícímu nadšení, entusiasmu a lásce k cyklokrosu je trať v Holých Vrších právě takovou, jaká je!
Celý život věnuji cyklistice, a proto mám tendenci srovnávat, kde byl cyklokros v minulosti a kde se nachází nyní. Vím, že často dávám najevo svůj názor způsobem, který se v dnešní společnosti moc nenosí, jsem až moc přímý, přisný, důrazný a řeknu "prostě" to, co si myslím a mám na jazyku. Někdy je ale stejně důležité hledat cestu jak dál, možná jiné cesty jak dál.
Mým cílem je a vždy bylo, aby se cyklokros posunul nahoru. Stále závodím, stále miluji cyklistiku a pro cyklokros bych dýchal, protože je to pro mě ten nejkrásnější sport na světě. Ano, mé vztahy s vedením cyklokrosu jsou napjaté již delší dobu, ale teď se mi to zdá až příliš! A protože vím, že podíl své viny na tomto stavu nesu i já osobně, rád bych tzv. „zakopal válečnou sekeru“ a pokusil se posunout vše dál, do budoucna lepším směrem.
Je nyní na mě, jako sportovci a doufám poctivém člověku, nalézt cestu, jak některým lidem v klidu, bez emocí a gest osobně, bude li třeba, vyslovit omluvu a snažit se s nimi najít společnou řeč.
Jako cyklokrosař tělem i duší, bych nejraději viděl cyklokros ve stavu, kdy jsme byli cyklokrosovou velmocí. Jsem si vědom, že nevraživá atmosféra, která v dané situaci po MČR panuje, není dobrá pro nikoho a českému cyklokrosu by nijak nepomohla.
Závěrem bych rád dodal, že jsem se pro úspěch českého cyklokrosu a její reprezentace vždy snažil dělat maximum, a to jak doma na domácích závodech, tak i v zahraničí. A věrím, že svými výkony jsem dělal čest českému cyklokrosu, v čemž bych velice rád pokračoval.
Emil Hekele - cyklokrosař
