Nenechme se unést rozsáhlou propagační vlnou, která doprovází letošní (inaugurační) ročník Tour de France Femmes. Až tak inaugurační není. Historie ženské cyklistiky již zažila nejeden závod, který hrál roli Tour de France a který bychom mohli nadepsat tímto názvem. Ovšem – jmenovaly se jinak, např. Tour de France Féminin, Tour de la CEE Féminin, Tour Cycliste Féminin, Grande Boucle Féminine Internationale, La Course by Le Tour de France. První z nich se uskutečnil již v roce 1955, tehdy se ještě nejezdil ani závod žen na silničním mistrovství světa. Všechny zmíněné akce se v minulosti potýkaly s finančními a organizačními nedostatky. Hezky to popsal ředitel Tour de France Christian Prudhomme: „Úkolem je vytvořit závod, který bude žít 100 let.“ Nuže, v roce 2022 se za mimořádného zájmu cyklistek a médií uskuteční úvodní ročník Tour de France Femmes.
Christian Prudhomme s ředitelkou TdF Femme Marion Rousse
Vraťme se do roku 1955. Tehdy vše připravil Jean Leulliot, novinář a organizátor cyklistických závodů, který mj. obnovil v roce 1951 Paříž – Nice (Jean Leulliot organizoval závody dokonce i za 2. světové války a s podporou německých okupačních úřadů, což ho dostalo po osvobození Francie před soud). Cyklistky jely pět etap, startovalo jich 41 a zvítězila Millie Robinson z Velké Británie. Jenže… napřesrok už se závod neuskutečnil a francouzské noviny tehdy psaly, že „zvítězil zdravý rozum“. Cyklistky čekaly až do roku 1984, kdy se společnost Société du Tour de France (pořadatel mužské Tour de France) rozhodla přivést k životu ženskou verzi Tour de France Féminin. Za touto myšlenkou stál spoluorganizátor TdF Félix Lévitan. Původní (nedodrženou) myšlenkou bylo, že se ženský závod bude konat souběžně s mužským a že oba budou mít stejná cílová místa etap, ženy samozřejmě kratší etapy max. 60 až 70 km. První ročník měl 18 etap, poté ale šel jejich počet postupně dolů. A… v roce 1989 ředitel Tour de France Jean-Marie Leblanc ženský závod zrušil s odkazem na ekonomické náklady, nedostatečný zájem sponzorů a omezené mediální pokrytí. Zůstaly vzpomínky na společné oslavy vítěze i vítězky Tour de France, např. Laurent Fignon a Marianne Martin na stupních nejlepších.
V následujících letech se jel závod Tour de la CEE Féminin, který ale už neměl přímé spojení s Tour de France, totéž platilo pro Tour Cycliste Féminin, která se poprvé uskutečnila v roce 1992 a založil ji cyklistický novinář Pierre Boué společně s Jeannie Longo. Dokonce se odehrála právní bitva s pořadateli mužské Tour de France a ženský závod nesměl nést ve svém názvu výraz ´tour´. A tak závod změnil jméno na Grande Boucle Féminine Internationale. Ovšem nebyl to ledajaký závod. Hned úvodní ročník měl devět etap a jelo se v Pyrenejích i v Alpách, poslední 75 km dlouhá etapa končila stoupáním na Alpe d´Huez, kde i televizní diváci mohli bez dechu sledovat úchvatný duel dvou velkých rivalek – Leontien van Moorsel tehdy uhájila žlutý dres a porazila domácí naději Jeannie Longo. Jenže problémů byla přehršel, mj. příliš dlouhé přesuny, špatná organizace i ubytování, dokonce nevyplacené odměny, poslední ročník se konal v roce 2009 a z předcházejících až čtrnácti etap měl pouze čtyři. Závod se doslova rozpadl.
Stephen Roche a Jeannie Longo vyhráli Tour de France v roce 1987
Kritika absence ženské podoby Tour de France se zvyšovala a organizátor Tour de France společnost ASO zavedla v roce 2014 La Course by Le Tour de France. První ročník se uskutečnil jako jednorázovka na Avenue des Champs-Élysées před závěrečnou etapou závodu mužů. Dokonce ji tehdy "pískala" jako hlavní rozhodčí naše Simona Davídková. Poté se místa závodu i jeho profily střídaly, v roce 2017 se stoupalo na Col d´Izoard, o rok později do Le Grand-Bornand, v dalších letech se jelo v Pau, Nice a v Bretani. Pro některé byla La Course by Le Tour de France tím nejlepším způsobem, jak propagovat ženskou cyklistiku díky spojení s mužskou Tour de France, pro jiné… Pierre Boué si posteskl, že je to pouze gesto, které stačí, aby ASO přesvědčila lidi, že hájí ženskou cyklistiku. Jednodenní ženská „Tour de France“ byla dlouhodobě neudržitelná, La Course by Le Tour de France se loni jela naposledy. A ASO oznámila vznik Tour de France Femmes. Christian Prudhomme jí hodlá dát identitu spojenou s minulostí, současností i budoucností Tour de France.
Demi Vollering vyhrála vloni poslední ročník La Course by le Tour de France
Dávno pryč jsou časy, o nichž viceprezidentka Francouzské cyklistické federace Marie-Françoise Potereau prohlásila: ,,Les pionnières. První, na co si vzpomenu, je udivené publikum u silnice, lidé překvapeně křičeli ´páni, to jsou holky´!“
Tour de France Femmes 2022 odstartuje 24. července. V den skončení Tour de France mužů vyrazí z Paříže do bitvy o žlutý dres nejlepší cyklistky světa. Chybět nebudou Annemiek van Vleuten, Marianne Vos, Demi Vollering, Katarzyna Niewiadoma, Elisa Longo Borghini, Ellen van Dijk, Lorena Wiebes, Lotte Kopecky a Ashleigh Moolman. Jeden ze symbolů Paříže Eiffelova věž bude startovním místem celého závodu, úvodní etapa se jede na okruzích na Avenue des Champs-Élysées. Další se jedou ve třech francouzských regionech Île-de-France, Grand Est a Bourgogne-Franche-Comté. Jsou nejprve rovinaté, nebo mírně kopcovité, o vítězce prvního ročníku se bude rozhodovat v horských etapách ve Vogézách. Předposlední etapa má v závěru stoupání na Grand Ballon a závěrečná stoupá na Ballon d'Alsace a finišuje na La Planche des Belles Filles v nadmořské výšce 1140 metrů. To vše jsou proslulé kopce historie Tour de France, kde se mnohokrát rozhodovalo o žlutém dresu. Pyreneje a Alpy zůstanou prvním ročníkem Tour de France Femmes nedotčené. Vrátí se cyklistky v příštích letech na Alpe d'Huez, Tourmalet a Galibier?
Annemiek van Vleuten se raduje z vítězství na Giru
Itinerář Tour de France Femmes 2022:
1. etapa
Paříž (Eiffelova věž) – Paříž (Avenue des Champs-Élysées), 81,6 km, 357 vertikálních metrů
2. etapa
Meaux – Provins, 136,4 km, 894 vertikálních metrů
3. etapa
Reims – Épernay, 133,6 km, 1418 vertikálních metrů
4. etapa
Troyes – Bar sur Aube, 126,8 km, 1415 vertikálních metrů
5. etapa
Bar-le-Duc – Saint-Dié-des Vosges, 175,6 km, 1572 vertikálních metrů, 12,9 km prašných cest
6. etapa
Saint-Dié-des Vosges – Rosheim, 129,2 km, 1673 vertikálních metrů
7. etapa
Sélestat – Le Markstein, 127,1 km, 2883 vertikálních metrů, nejvyšší bod závodu Grand Ballon (1336 m. n. m.)
8. etapa
Lure – La Super Planche des Belles Filles, 123,3 km, 2466 vertikálních metrů
Kompletní program Tour de France Femmes je ke stažení ZDE.
Dosud nejnáročnějším etapovým závodem žen je Giro d´Italia, které má deset etap a letos byly tři horské. V posledních šesti letech ho vyhrávaly pouze Anna van der Breggen a Annemiek van Vleuten. Ovšem Tour de France má… jméno. Největší jméno ve světové cyklistice. A právě z tohoto důvodu bude i v ženském pelotonu již inaugurační ročník největším tahákem a výzvou. Ženy vždy snily o tom, že pojedou Tour de France. Na start se postaví 22 stájí (po šesti cyklistkách). Kdo bude vítězkou inauguračního ročníku Tour de France Femmes? Odpověď dá až závěrečné stoupání na La Super Planche des Belles Filles 31. července. Je škoda, že v pelotonu nebude – na rozdíl od Gira d´Italia – žádná naše cyklistka.
Favoritky Tour de France Femmes:
*****
Annemiek van Vleuten
***
Demi Vollering, Katarzyna Niewiadoma, Ashleigh Moolman, Cecilie Uttrup Ludwig, Marta Cavalli, Mavi García
*
Elisa Longo Borghini, Alexandra Manly
