Ještě ve 30 letech přitom ani zdaleka nepatřil mezi největší esa světového pelotonu. Jedna etapa a vrchařský trikot z Vuelty patřily mezi jeho největší úspěchy, když v roce 2010 přestupoval do Katushy. Tam se ale jeho výkonnost zázračně zvedla a rychle se z něj stal jeden z nejlepších jezdců světa.

Hned v úvodu své první sezony v ruském týmu vyhrál Kolem Katalánska a dobře se prezentoval i na Tour, kde dojel na 8. místě celkového pořadí a připsal si zde také jedno etapové prvenství.

Na Vueltě si pak vedl ještě lépe. Dvakrát si během závodu oblékl červený trikot, a ačkoli v Madridu na podium nevystoupal, už necelé dva týdny po závodě se posunul na třetí místo, protože druhý muž celkového pořadí, Ezequiel Mosquera, byl vyloučen kvůli dopingu.

Na konci roku 2010 se tak díky ohromné konzistenci objevil také na prvním místě UCI World Tour. „Je to pro mě skvělý výsledek. Ukazuje to, jak dobrý jsem letos byl,“ líčil Rodríguez pro Cycling news.

Svou konzistenci a všestrannost pak prokazoval nadále a na čelo světového žebříčku UCI se na konci sezony vyšplhal ještě dvakrát.

Poprvé v roce 2012, kdy sahal po celkovém vítězství hned dvou Grand Tour.

Na Giru svedl tvrdý boj s Ryderem Hesjedalem do posledního okamžiku. V 10. etapě vzal Purito svému kanadskému soupeři růžový dres a kromě jednoho dne si ho oblékal až do závěrečné časovky, do níž vstupoval s náskokem 31 sekund.

Za favorita byl ale považován Hesjedal kvůli lepším časovkářským schopnostem, které potvrdil a o 47 vteřin porazil drobného Španěla, což mu stačilo k zisku růžového trikotu.

„Udělal jsem nějaké chyby,“ uznal v cíli Rodríguez. „Kdyby se časové bonusy rozdávaly i při horských dojezdech, mohl jsem celkovou klasifikaci vyhrát já, ale nechci se litovat nebo si něco vyčítat,“ dodal pozitivně poražený Purito.

Další šanci na vysněný triumf z třítýdenního závodu měl už o pár měsíců později na Vueltě, kde opět strávil velkou část závodu v pozici lídra. Červený trikot si oblékl už po 4 dnech a držel ho i před druhým volným dnem. V dresu lídra si navíc připsal i 3 etapová prvenství a pět etap před koncem měl náskok 28 vteřin na druhého Alberta Contadora a pomalu začínal věřit, že by své tažení mohl dovést do úspěšného konce.

„Pokud budeme takhle pokračovat, tak mám velmi dobrou šanci vyhrát celou Vueltu,“ prohlásil sebevědomě Purito. Zároveň si ale uvědomoval schopnosti svého soupeře. „Alberto má obrovskou mentální sílu. Jen pár minut po těžké horské etapě je schopný přijít a říct: ‚Zítra tam opět budu Purito, ještě jsme neskončili!‘ To na něm zbožňuju.“

A přesně jak Alberto slíbil, tak udělal. Rodríguezovi při první příležitosti nadělil přes 2 a půl minuty a sebral si červený trikot pro sebe. Na druhé místo se pak prodral Alejandro Valverde a na Rodrígueze zbyla až třetí příčka.

Stejně se umístil také na Tour o rok později. Kvůli slabému začátku se po časovce z 11. etapy nacházel mimo první desítku, ale v Alpách se postupně prokousával nahoru a v poslední horské zkoušce se posunul i přes duo Contador–Kreuziger na konečné třetí místo.

V záři pak na Vueltě obsadil až 4. pozici a přišel o svou sérii 3 pódiových umístění z Grand Tour v řadě. Potom navíc přišlo i největší zklamání jeho kariéry.

Na mistrovství světa měli Španělé dokonalou pozici, když si Purito v závěrečném sjezdu vytvořil náskok a ve skupině za ním jel společně s Vincenzem Nibalim a Ruiem Costou také jeho krajan Alejandro Valverde. Ten však nezareagoval na útok Costy a Portugalec se pár stovek metrů před cílem dotáhl na prvního Rodrígueze.

„Situace pro nás byla perfektní a řekl jsem Alejandrovi, ať se přilepí na kolo každému, kdo za mnou pojede. Když jsem viděl Ruie Costu přijíždět samotného, vůbec jsem nechápal, co se stalo. Věděl jsem, že jedu jen pro druhé místo,“ líčil po závodě naštvaný Purito.

A měl pravdu. Costa udržel nervy a do spurtu se pustil až 200 metrů před cílem. Rodríguez se ho ještě snažil předstihnout, ale zůstal o pár centimetrů druhý. Mistrem světa se stal Portugalec a na Španěly zbyla jen druhá a třetí příčka.

„Být takhle blízko k titulu mistra světa a nevyhrát je strašně těžké. Tahle vzpomínka mě bude strašit do konce života,“ odpovídal se zatrpklým úsměvem na otázky novinářů.

Svou odolnost ale ukázal hned při dalším velkém závodě. Na Lombardii obhájil své vítězství z předchozího roku a druhý skončil právě Valverde. Rodríguez si navíc podruhé za sebou zajistil prvenství v UCI World Tour až v posledním závodě sezony. V rozhovoru pro časopis Rouleur po ukončení své kariéry pak označil Lombardii 2013 za svou oblíbenou vzpomínku.

Od té doby už šla jeho výkonnost postupně dolů. Během dalších 3 let vyhrál etapáky Kolem Katalánska a Kolem Baskicka, 2 etapy na Tour a na Vueltě skončil jednou druhý celkově. Během Tour 2016 pak oznámil, že po sezoně ukončí kariéru.

I když na triumf z Grand Tour nebo z mistrovství světa nakonec nedosáhl, odcházel Purito jako velká osobnost cyklistiky.

A jak vůbec přišel ke svojí slavné přezdívce?

Při svém prvním soustředění v týmu ONCE v roce 2000 na tréninku jeho parťáci zvýšili tempo, načež je Rodríguez předjel, a aby jim ukázal, jak jednoduché to pro něj bylo, gestem naznačil, že by u toho mohl klidně i kouřit. Na to si pak ostatní vzpomněli večer a Rodríguez musel vykouřit celý doutník, jako zasvěcovací rituál. Od té doby mu nikdo neřekl jinak než Purito (španělsky Doutníček).

„Je neuvěřitelné, jak moc se to chytilo. Někdy mi tak říká i můj táta. Dokonce i moje děti mě oslovují buď tati nebo Purito,“ říká s úsměvem o své přezdívce Purito.