Prach, pot a slzy. To vše nabídla italská klasika Strade Bianche v ženském podání. To, co většina cyklistických fanoušků a odborníků očekávala, závod v Toskánsku také doručil. Tvrdé pády, které si vybraly svou daň, zajímavé útoky největších hvězd a ani dramatické rozuzlení celé jednorázovky v sobotu 8. března nechyběli. Nejlépe si se sto šestatřiceti pekelně náročnými kilometry poradila největší favoritka závodu Demi Vollering, která se tak stala už dvojnásobnou vítězkou Strade Bianche.
„Jsem strašně šťastná. Věděla jsem, že jsem v dobré formě, ale doručit vítězství je úplně odlišná věc. Když je na vás takový tlak, chcete výsledku docílit kvůli svým týmovým kolegyním, rodině i přátelům,“ popisovala své první pocity po dojezdu závodu Demi Vollering se slzami v očích.
Slzy v očích měly kromě vítězné Demi Vollering také Katarzyna Niewiadoma a Elisa Longo Borghini. Bohužel to pro další velká jména v pelotonu ale nebyly slzy štěstí. Katarzyně Niewiadoma se stal osudným šotolinový sektor Colle Pinzuto padesát kilometrů před cílem, a především jedna ze zatáček v mírném klesání, kde se polská vítězka loňského ročníku Tour de France ocitla na zemi. Z ní se Kasia už do závodu nedokázala vrátit a u jejího jména tak po konci závodu svítila zkratka DNF (Did not finish – pozn. red.).
Elisa Longo Borghini opustila souboj o nejvyšší příčky přibližně dvacet kilometrů před cílovou páskou na Piazza Il Campo, kdy se kvůli zdravotním problémům propadla až na chvost pelotonu, a nakonec z něj také odpadla. Pro domácí superhvězdu to byl emotivní moment a uklidňovat ji musela i týmová kolegyně Silvia Persico.
O několik chvil poté, co Longo Borghini vyklidila pozice v hlavní skupině, se peloton vrátil na sektor Colle Pinzuto a při druhém průjezdu místy, kde se ze země sbírala Katarzyna Niewiadoma, se do útoku pustily silné váhy jako Juliette Labous, Demi Vollering, Puck Pieterse nebo Anna van der Bregen. Tato zmíněná čtveřice doprovázená ještě Niamh Fisher-Black a Noemi Rüegg se dokázala odpoutat od zbytku pelotonu a začala stíhat vedoucí únik dne. V něm se pohybovaly Pauline Ferrand-Prévot, Évita Muzic nebo veteránka Mavi García.
„Byla jsem vzadu s celkem velkou ztrátou. Mé kolegyně ale skvěle pracovaly, takže jsem si nikdy nepomyslela, že by byl konec. Juliette mi udělala skvělý lead-out na šotolinovém sektoru. Pak mi sice na chvíli spadl řetěz, ale nahodila jsem ho zpátky a ze sjezdu pak zaútočila,“ popisovala Demi Vollering, která nezapomněla pochválit týmovou kolegyni z francouzského celku FDJ-Suez Juliette Labous.
Právě šestadvacetiletá cyklistka se z velké části zasloužila o to, že skupina největších favoritek s Demi Vollering a Puck Pieterse dokázala dostihnout únik na čele, kde navíc čekala další do party v modrých dresech Évita Muzic.
Práci svých kolegyň Vollering zužitkovala na posledním šotolinovém úseku Strade Bianche pro letošní rok Le Tolfe, když ve sjezdu zachytila pokus jiné nizozemské cyklistky. Překvapivě to ale nebyla talentovaná Puck Pieterse, nýbrž navrátivší do profesionálního pelotonu Anna van der Bregen. Tato dvojice pak pokračovala v úniku vstříc Sieně.
„Vše vyšlo lépe, než v co jsem doufala. Samozřejmě jsme v týmu neměly top favoritku jako v loňském roce, nicméně náš plán byl jednoduchý. Dostat někoho do úniku. Mým osobním plánem bylo sledovat Demi Vollering a Elisu Longo Borghini,“ zmínila taktiku týmu SD Worx-Protime Anna van der Bregen.
Pro nizozemskou sestavu závodila ještě vloni také Demi Vollering. Samotná čtyřiatřicetiletá Anna van der Bregen dělala tamtéž poslední tři roky sportovní ředitelku. V závěrečných deseti kilometrech to tak byla partie dvou závodnic, které se z minulosti znají více než dobře.
Při stoupání k Piazza Il Campo to ale nebylo o znalostech soupeřky, ale o výkonu a zbylých silách po náročném dni. Více energie v sobě našla Demi Vollering, která tvrdým nástupem rozhodla o druhém triumfu na „šestém monumentu“. Ihned po dojezdu ale Nizozemka počkala na parťačku Juliette Labous a děkovala ji za skvělou týmovou práci. Za takovou, které se jí v minulém angažmá mnohdy nedostávalo.
Anna van der Bregen se musela spokojit s druhým místem. Pro rodačku ze Zwolle ale bude důležitější fakt, že i po třech letech bez závodění dokáže jezdit s těmi úplně nejlepšími.
„Když jsem byla v posledních kilometrech na čele s Demi Vollering, věděla jsem, že bude těžké vyhrát. Ona je o něco explozivnější závodnicí a mé nohy už nebyly vůbec dobré. Jediná věc, kterou jsem mohla udělat, bylo začít dříve a nečekat na závěrečný útok. Druhé místo mi dodalo velkou dávku sebedůvěry před dalšími klasikami,“ glosovala vyvrcholení závodu Anna van der Bregen, která ve své kariéře dokázala sedmkrát v řadě zvítězit na Valonském šípu.
Třetí dojela se ztrátou minuty a dvaačtyřiceti sekund Pauline Ferrand-Prévot, která pódiovým umístěním zakončila fenomenální sobotu na italských šotolinových cestách. Pro Francouzku v barvách týmu Visma-Lease a Bike bylo Strade Bianche první worldtourovou klasikou po sedmi letech, i přes to se ale může radovat z prvního umístění mezi třemi nejlepšími závodnicemi v sezóně.
„Je to skvělý start do sezóny. Cítila jsem se dnes skvěle. Týmové kolegyně mě celou dobu skvěle držely na čele,“ kvitovala olympijská vítězka z Paříže v Cross-country horských kol Pauline Ferrand-Prévot a přidala: „V závěru jsem byla na svém limitu. Když jsem viděla, že se odstup na čelo zvětšuje a zvětšuje, koncentrovala jsem se jen na bitvu o třetí místo. Dala jsem do toho vše a dokázala jsem poslední pódiovou příčku urvat. Za to jsem velmi ráda.“
Jediná česká zástupkyně v pelotonu slavné italské jednorázovky Nikola Nosková se v Toskánsku představila s číslem padesát šest v dresu francouzského Cofidisu po boku Julie Bego nebo Špely Kern. Do cíle na Piazza Il Campo se ale sedmadvacetiletá Češka nepodívala.
