První etapa třetího týdne Vuelty byla nabitá událostmi. Od prvních kilometrů útočil Wout van Aert (Visma-Lease a Bike), ale také spadl a musel se dotahovat na peloton. Po návratu opět začal útočit a nakonec se dostal do skupiny 17 uprchlíků, ve složení: Van Aert, Del Toro, Vine, Soler (UAE Emirates), Lecerf (Soudal Quick-Step), Frigo, Riccitello (Israel-Premier Tech), Moniquet (Lotto Dstny), Rafferty (EF Education-EasyPost), Lazkano (Movistar), Miholjevič (Bahrain Victorious), Engelhardt, Zana (Jayco AlUla), Guglielmi (Arkéa-B&B Hotels), Poole, Tusveld (dsm-firmenich PostNL) a Izagirre (Cofidis).
Van Aertovo galapředstavení násilně ukončil pád
Uprchlíci dostali spoustu prostoru, opět se žádnému týmu v hlavním poli nechtělo stahovat a nechali to na Decathlonu AG2R La Mondiale. Vpředu se spolupracovalo, ale také závodilo o vrchařské body, na první prémii Mirador del Fito si Van Aert snadno poradil s útočícím Vinem, se kterým se před startem etapy dělil o první místo v soutěži o puntíkatý trikot. dokonce za vrcholem pokračoval v rychlém tempu a dokázal najet téměř minutu náskoku, ale později radši počkal na své kolegy z úniku. A nejlepší byl také v dalším výjezdu Collada Llomena.
Jenže jen pár kilometrů za vrcholem se na něj nalepila další smůla. 50 kilometrů před cílem totiž na vlhké silnici ve sjezdu spadl s Engelhardtem a Del Torem a závod musel vzdát. Více v článku Van Aert spadl v posledním sjezdu 16. etapy Vuelty a musel vzdát z pozice lídra dvou soutěží.
Do cílového stoupání Lagos de Covadonga (12,2 km, 7 %) najížděla vedoucí skupina dvanácti jezdců s náskokem téměř šesti minut před pelotonem. Vine se na začátku stoupání pokusil skupinu roztrhat, ale nebyl dost rychlý. Mnohem dynamičtější byl útok Friga. Přidali se i další jezdci, 10 kilometrů před cílem byla na čele šestice Del Toro, Frigo, Poole, Zana, Soler a Riccitello.
Soler překvapil útokem, odpadli Del Toro a Riccitello a následoval první velký útok favorizovaného Poolea. 8 km před cílem se na čele sjeli Poole, Zana a viditelně trpící Soler. Jenže zkušený Španěl jen klamal tělem, o pár set metrů dál totiž sám zaútočil a udržel se jen Poole. Když si Soler všiml, že Brita se jen tak snadno nezbaví, schoval se do háku, dvojice zpomalila a Zana se dotáhl.
Další útok si Poole nachystal na 4,8 km před cílem, ovšem Solera nezlomil. Právě naopak, Španěl zareagoval vlastním útokem a začal se vzdalovat. Byla to tvrdá řehole, v prudkém výjezdu, dešti a mlze se Soler pral sám s sebou, ale fungovalo to. Ve zvlněném závěru s krátkými sjezdy udržel svůj malý náskok a potřetí v kariéře vyhrál etapu Vuelty.
Druhý dojel Zana s odstupem 18 sekund, Poole ztratil 23 sekund. „Několikrát mi vítězství uniklo jen o vlásek a nakonec se mi to podařilo," oddechl si Soler. „Párkrát jsem se pokusil zrychlit, Max Poole to také několikrát zkusil a nakonec se mi podařilo ujet. Konkurence v úniku je vždy velká, ale, no, věděl jsem, že mám jeden nebo dva útoky a to je všechno. Zkusil jsem to jednou. Pak (Poole, pozn. red.) také udržoval vysoké tempo a nakonec jsem vyrazil a neohlížel se za sebe. Toto vítězství věnuji své ženě, svým dětem a jsem velmi šťastný. Je to výjimečné vítězství, protože s tímto týmem jsem toho moc nevyhrál a po dvou letech je výhra tady na Vueltě výjimečná.“
Mas útočil, ale Rogliče se nezbavil
V pelotonu si favorité na celkové vítězství jeli svůj vlastní závod a to už od předposledního stoupání Collada Llomena. Movistar zvýšil před tímto výjezdem tempo a asi 60 kilometrů před cílem se Enric Mas zvedl ze sedla a zrychlil. Primož Roglič a další favorité dokázali zareagovat, takže hlavní skupina se opět sjela a až do cílového stoupání se nic zajímavého nedělo.
O'Connor měl na začátku stoupání Lagos de Covadonga k ruce hned tři domestiky a všechno pod kontrolou. Soudal Quick-Step ale chtěl jet rychleji a převzal tempo. Z toho zaútočil Mikel Landa a nikdo nereagoval. Baskický vrchař si vytvořil náskok pouze okolo 10 sekund. Skupinu táhl Valentin Paret-Peintre pro O'Connora. A pomáhal tím i dalším lídrům.
Mas cítil dobrou formu a proto opět zrychlil. Nepřipravil si žádný dynamický nástup, jen zvýšil tempo, utrhl O'Connora a dojel Landu. A s útočením neskončil, po jeho dalším zrychlení se s ním udrželi jen Roglič, Richard Carapaz a David Gaudu. Landa nestačil, pomohl mu aspoň uprchlík Lecerf.
O'Connor bojoval sám, ale postupně nabíral ztrátu. Mas, Carapaz a Roglič se udrželi pohromadě až do cíle. Další favorité neztratili moc, Mattias Skjelmose a Gaudu jen 5 sekund, Carlos Rodriguez a Landa 11 sekund a Florian Lipowitz 52 sekund a O'Connor protnul cílovou pásku s odstupem 58 sekund.
Červený dres mu tedy nadále patří, ale už jen s náskokem 5 sekund před Rogličem. Třetí Mas ztrácí 1:25 a čtvrtý Carapaz 1:46. Převlékal se bílý trikot, vrátil se do něj Rodriguez, od Skjelmoseho ho dělí 7 sekund a od Lipowitze 34 sekund.
O'Connor si v cíli myslel, že vyhlášení vítězů je pod cílovým stoupáním, ale bylo pouze 500 metrů za cílem. Musel se vracet autem a zdržel tak vyhlášení vítězů a držitelů trikotů. A rozhodně ho to nepotěšilo. To však ani výsledek etapy. „Vlastně jsem si myslel, že to dneska nebude tak špatné, ale nakonec jsem dres zachránil, takže to je asi pozitivum do dalších dvou etap. Takže si to musím maximálně užít, protože si nejsem jistý, jestli budu mít dres i v Madridu,“ dodal australský cyklista.
Groves vede bodovací soutěž a Vine vrchařskou
Po odstoupení Van Aerta se do vedení zbylých dvou soutěží dostali noví závodníci. Kaden Groves (Alpecin-Deceuninck) má na čele bodovací soutěže velký náskok před druhým Haroldem Tejadou (Astana-Qazaqstan) a zelený dres by měl udržet, pokud se dostane až do Madridu. Pavel Bittner (dsm-firmenich PostNL) je pátý s odstupem 101 bodů.
Grovese posun do čela samozřejmě překvapil: „Vůbec jsem nečekal, že bych mohl získat zelený dres. Wout měl v bodovací klasifikaci tak přesvědčivý náskok. A když jsme Vueltu odstartovali, věděl jsem, že je hodně pravděpodobné, že zelený dres získá. Nevím co se stalo, vím jen, že odstoupil, a to je dost hrozný způsob, jak získat zelený dres.“
Ve vrchařské soutěži to je dramatičtější, vedoucí Vine má 56 bodů a náskok 14 bodů před týmovým kolegou Solerem. „Tohle absolutně není způsob, jakým jsem chtěl puntíkatý dres získat a upřímně, on mě porážel ve sprintech na vrcholu těch stoupání,“ uznal Vine, ačkoliv zcela nezaslouženě jeho vedení není, protože už před dvěma lety byl suverénním lídrem vrchařské soutěže na velte, jenže po pádu musel vzdát, podobně jako Van Aert letos. Pokud dres letos získá, vynahradí si zklamání z roku 2022.
