Z tiskové zprávy není příliš jasná koncepce, struktura a myšlenka této podpory mládeže. Máme svazem podporovaná střediska mládeže - výběrová a krajská. Tohle je tedy třetí stupeň, předcházející tomu čtvrtému, samotné státní reprezentaci. Nebo je to možná trochu jinak, samotný svaz o této aktivitě zatím mlčí.

V tiskové zprávě je uvedeno:

"ČSC tak po více jak 20 letech navazuje na dlouhodobě úspěšnou strukturu sportovních center, tvořených středisky TSM a SVS, vytvořenou za dob ČSTV a zaniklou v 90. letech."

Tisková zpráva byla na našich stránkách uveřejněna ZDE www.roadcycling.cz/aktuality/favorit-brno-strediskem-vrcholoveho-sportu

V čem a na základě čeho byla tehdejší Střediska vrcholového sportu úspěšná? Určitě připustíme, že úspěšná byla, ani nemohla nebýt, protože stahovala pod sebe největší talenty české a slovenské cyklistiky.

Střediska vrcholového sportu měla státem vytvořené podmínky, o tom také není pochyb. Měla profesionální personál, měla materiál, měla lékařskou podporu. Čerpala ze základny motivované mládeže. A také měla centralizovanou přípravu, řízený trénink, úlevy studentů a učňů pro trénink. Junioři už byli mladí poloprofesionálové. Je otázkou, na jakou zmíněnou strukturu budou nová SVS navazovat.

Určitě největší výhodou SVS byla centrální příprava, tedy internátní život členů. Když si vzpomenu na mně organizačně nejbližší středisko, kterým byl Lanškroun, jedná se o úspěšný příklad (i když mládežnická SVS vznikla až těsně poté, co jsem odešel ze staršího dorostu - juniorů a fungování jsem nezažil osobně).

Do Lanškrouna přišli například Roman Kreuziger z Uničova, nebo Radek Fořt z Ústí nad Labem a mnoho dalších mladíků z Čech i Moravy. Dostali výborné podmínky, vedení profesionálními trenéry, kvalitní zabezpečení. A vytvořilo se zde pochopitelně konkurenční prostředí, vnitřně silně konkurenční.

Nebyly to jen závody, kde se potkávali ti nejlepší, ale byl to už každodenní trénink v silné konkurenci. Konkurence ve středisku, konkurence napříč středisky, boj o reprezentační trikot a poté konkurenceshopnost ve světě vytvořila to nejdůležitější - silné reprezentační ročníky.

Silné konkurenční prostředí pochopitelně nemůže vést k jinému výsledku než k růstu těch nejlepších a nejtalentovanějších. 

Budou stavět nová SVS na této nejdůležitější podmínce úspěšnosti středisek z éry socialismu? Je na to společenská objednávka, mělo by to pochopení u rodičů i dnes? A chtěli by to sami kluci a dnes i děvčata? Je to reálné? Možná ano, možná ne, i když neznám podrobnější informace o zamýšlené struktuře, tak mám takové tušení, že to nejpodstatnější, proč byla SVS úspěšná a co bylo uvedené výše, nebude naplněno. Asi nejde vstoupit dvakrát do jedné řeky, byla to jiná doba.

Je to nějakých čtyřicet let, kdy mládežnická střediska vrcholového sportu vznikla, byla to doba, kdy sport umožňoval jiné společenské možnosti, kdy sport čerpal z obrovské motivace mládeže a především rodičů. Také to byla doba, kdy juniory zanedlouho čekala dvouletá vojenská základní služba v munduru, nebo na kole.

Tak třeba příště o samotné motivaci mládeže, dělat sport dnes a před třiceti/čtyřiceti lety.

Úvodní fotografie ze stránek cyklo.strankyjv.cz/svsm, věnující se lanškrounskému středisku