Letošní sezóna má pro Zdeňka Štybara daleko k ideálu. Před Tour de France, na kterou už byl nominovaný, si poranil koleno a nemohl startovat. Tréninkový a závodní výpadek se projevil i v dalších týdnech a proto mu nevyšly ani odložené severské klasiky. Korunu všemu nasadilo zrušení monumentu Paříž - Roubaix. 

Ale zrušení oblíbené francouzské klasiky bylo i k něčemu dobré, Štybarovi umožnilo startovat na španělské Vueltě. Český cyklista může najíždět závodní kilometry, které budou před příští sezónou důležité. V prvních etapách se sice trápil, ale nyní už je jednoznačně na cestě zpět do formy.  

„Na začátku Vuelty jsem neměl dobré pocity, ale každý den se zlepšuju a dnes jsem se cítil velmi dobře, takže jsem se rozhodl zkusit únik. Od startu to bylo hodně intenzivní a když se únik vytvořil, pokračovali jsme na plný plyn, dokud jsme neměli víc než dvě minuty náskoku," říká Štybar po svém nejlepším umístění na mezinárodní scéně od restartu sezóny.

Sedmičlenná skupina na čele závodu byla tvořena špičkovými závodníky, kromě Štybara odjeli tři vítězové etap na letošní Vueltě: Michael Woods, Tim Wellens a Marc Soler a dále Dylan van Baarle, Thymen Arensman a Pierre-luc Périchon. Slabší skupina s méně kvalitními závodníky by se nejspíš v úniku neudržela až do cíle, protože týmy Astana a Total Direct Energie se rozhodly stahovat a 25 kilometrů před cílem měli uprchlíci pouze minutu a půl náskoku.

„Věřil jsem, že to zvládneme, i když se odstup snížil, protože tempo v posledním kopci bylo opravdu vysoké. Byl jsem už na limitu, ale když jsem se dostal přes vrchol a viděl jsem, že i ostatní trpí, zvýšilo mi to sebevědomí," popisuje Štybar nejtěžší okamžiky středeční etapy. 

Čtyřiatřicetiletý rodák z Plané navíc vyprovokoval únik ze sjezdu a skupina se rozdělila na dvě trojice. Vpředu byli Wellens, Soler a Štybar a se ztrátou patnácti sekund Woods, Arensman a Van Baarle. „Ve sjezdu jsem chtěl dostat soupeře trochu pod tlak a odjeli jsme s dalšími dvěma, ale byli jsme dostiženi před posledním kilometrem. To byla vážně škoda." 

Štybar měl najednou místo dvou hned pět soupeřů a ukázalo se to jako osudový okamžik: „Poslední kilometr byl hodně taktický a bohužel jsem se nechal 400 až 500 metrů před cílem zavřít a přišel jsem o šanci jet o vítězství. Jsem zklamaný, ale zároveň jsem spokojený se svou kondicí a s pódiem v tak těžkém dojezdu."