Proč jsi neprodloužil v Caja Rural?
Sám upřímně nevím, byl to shluk více faktorů, v polovině sezóny to vypadalo dobře, ovšem poté se začalo vše táhnout, musel jsem čekat, a s tím jak závody postupovaly, jsem začínal cítit, že se dostávám pod nepříjemný tlak. Na konci sezóny, když jsem začal řešit co dál, tak jsem měl poměrně solidní šanci jít do jiného španělského Proteamu (pozn. Euskaltel-Euskadi), ale odešli jim sponzoři oblečení (pozn. baskické Etxeondo nově obléká Cofidis), našli náhradní značku (pozn. nizozemské Agu) a vzali tam i dva jezdce z jejich země (pozn. Dekker a Van der Tuuk).
Co ti tohle dvouleté angažmá dalo a co vzalo?
Dalo mi to možnost nahlédnout do světa profi cyklistiky. Povedlo se mi to, co se z Česka podaří málo komu, přes vlastní výsledky se z českého Conti dostat do Pro teamu, což byl splněný sen. Naučil jsem se plynule španělsky, za to jsem vděčný. A jsem na to i pyšný, věnoval jsem tomu hodně času a energie, abych se řeč naučil. Vzalo mi to trošku iluze. Člověk pokud není v top stáji, nebo World Tour, tak to není prostě ta úroveň, kterou bych v takovém týmu očekával. Jiné očekávání jsem měl i co se týče trenérského umění, tak to jsem si představoval úplně jinak. Spoustu jsem si toho hlavně přes zimu musel zařídit sám, ale bráno pozitivně, byla to na druhou stranu užitečná zkušenost.
Ve sprinterském vlaku tradičně předposlední pozice pro Daniela Babora
Dostal jsi šanci jet na sebe, nebo jsi pouze sloužil?
Když se ohlédnu, tak těch příležitostí jsem měl hodně málo. Ale bohužel, tak trošku jsem si to vybral sám. Chtěl jsem být leadout rozjížděčem, pro Dana Babora a Iuri Leitaa jsem toho udělal spoustu a něco jsme i povyhrávali. Myslel jsem si, že jsem v týmu v této pozici správně, vždy mě chválili za mou práci. Bohužel generální manažer týmu to tak asi neviděl.
V čem bylo Caja Rural specifické?
Těžko říct, asi to, že to bylo moje první zahraniční angažmá. Španělsko se mi moc líbilo, byl to můj druhý domov, zamiloval jsem si řeč i místa ve Španělsku. Lidé v týmu byli moc fajn, podporující, a byli jsme poměrně dobrý kolektiv i mezi závodníky, ale sem tam se samozřejmě našel i nějaký rušivý element.
Byli jste jedna rodina nebo Čech oproti Španělovi byl pouze „gastarbeiter“?
Rodina asi ne, občas jsme cítili, že vlajka rozhoduje. Když se dávaly nové závodní výplety nebo aero řídítka, tak jsme obvykle museli chvíli počkat, ale nebyly to žádné velké rozdíly, co by mezi námi dělali. Já byl vždy proti tomu chodit „po sobě“ ve sprintu atd. Raději jsem někomu pomohl vyhrát. Španěl byl schopný vám to hodit na pásku a večer se s vámi bavit, jako by se nechumelilo.
Máš za tu dobu nějaké výsledky, na které jsi pyšný?
Jsem pyšný na ty všechny leadouty, které vedly k vítězství nebo stupňům vítězů, protože to byly leadouty „až do kuchyně“, prostě jsem udělal maximum, aby se podařilo týmu vyhrát. Já tehdy dokonce v Portugalsku dojel 3. po 700m leadoutu, to byl asi takový největší výkon (1. etapa Okolo Portugalska 2023: 2. Babor, 3. Bárta). Doteď mě mrzí mistrák 2023 (Tlmače, 4. místo), tam to mělo dopadnout líp, ale to je už historie. Pak si vážím asi každého výsledku do top 10, plus i to, že jsem mohl jet závody proti top závodníkům světa. Třeba Andalucía 2023 (pozn. Vuelta a Andalucia Ruta Ciclista Del Sol 2.Pro: 1. Pogačar, 2. Mas, 4. Landa), to byl pro mě regulární WT závod.
Volta ao Alentejo 2024 (2.2): v zeleném Iúri Leitão, ve žlutém Eduard Prades, úplně vpravo Michal Schlegel
Byl velký rozdíl mezi ATT a Caja Rural a to ze všech možných úhlů pohledu?
ATT je skvěle organizováno i co se týče soustředění a přípravy v zimě, na to v Caja nejsou moc zvyklí, tam je jedno soustředění v prosinci a hotovo. Rozdíl byl i v tom, že v ATT se tehdy na závody jezdilo společně hlavně autem, takže byla jistota, že člověk se vrátil hned po závodě domů, zatímco v Caja jsem na závody létal, ale kvůli logistice ne vše hned navazovalo, takže ve finále pak za celou sezónu to dalo minimálně o 15 cestovních dní více. Rozdíly byly dány i možnostmi rozpočtu, např. v Caja když jsem někam cestoval, tak proplatili vše, tím myslím kromě cestovních nákladů i jídlo a pití.
Co materiál, jsou MMR stejně dobré stroje jako u nás známější značky, tedy řekněme jako minimálně průměr používaný v ProTour?
Kola byla super, i když první rok byly problémy. Jednak s převodníky, na nejtěžším převodu nám padaly řetězy, to bylo peklo, člověk začal sprintovat a najednou rána a šel málem k zemi. A také se nám celý první rok přehřívaly brzdy, taky peklo a ještě jsem se bál pomalu o život. Na druhý rok pak vše vyměnili za jiné komponenty a značky a musím říct, že pak už vše fungovalo lépe. Shimano Dura-Ace, to je za mě jistota. Ale rámy MMR a výplety a komponenty Vision jsou top.
Zajistil ses finančně na nějakou dobu, nebo jsi měl i vysoké náklady?
Spíš asi ano, měl jsem dobrou smlouvu a neměl jsem v průběhu sezóny moc vysoké náklady, jen vždycky zima byla finančně náročná, ale to tak prostě je. Dalo mi to určitě solidní základ do začátku dospělého života.
Vypadá to, že většinu letošní zimní přípravy trávíš pochopitelně venku, ale spíše osaměle v tréninku. Jak se s tím srovnáváš?
Myslím, že to tak prostě v cyklistice je, když není týmové soustředění, tak si to závodníci řeší sólo. Já dlouho nevěděl, kde budu jezdit, takže jsem si nic nedomlouval, a pak když jsem konečně našel tým, tak většina kamarádů cyklistů už byla domluvená, kdo s kým kam pojede a já měl už v tomto ohledu omezené možnosti. Nemám problém trénovat sám, mám to rád, že si to dělám podle sebe, rád se svezu jednou za čas ve skupině, ale když mám trénovat sám nebo jen ve dvou třech, je to pro mě ideálnější.
V pelotonu se potkával i se špičkovými borci, jakým je na snímku v dresu belgického šampiona Remco Evenepoel ...
Od kdy jsi věděl, že smlouva nebude, jak si řešil budoucnost cyklistickou, kolik bylo nabídek a kdo připadal v úvahu, bylo ve hře i Česko a proč nakonec Epronex?
Oficiálně jsem zjistil, že smlouva nebude, 29. září e-mailem, což si asi každý závodník dokáže představit, že není úplně ideální hledat tým takhle pozdě. I když já to trochu tušil, mám dobrý cit pro tyhle věci a vím jak se chová člověk, když to má nebo nemá dopadnout, takže jsem se začínal informovat už dříve, jak jsou a nejsou místa v jiných týmech. Nabídky byly, ale dost v omezeném rozsahu. Ptal jsem se v Česku, ale jeden tým vzal jiné závodníky podobného typu ze zahraničí (pozn. ATT Investments), druhý už na mě neměl rozpočet (pozn. Elkov Kasper). Tak jsem hledal dál, smlouva pak byla připravená s potenciálním Pro Teamem (pozn. Felt-Felbermayr), ten nakonec úplně skončil, tak jsem jednal všude možně v Česku, na Slovensku (pozn. Pierre Baguette), tam to vypadalo dost dobře, ale všude se rozcházely moje nároky s tím, co mohl tým poskytnout. V záloze jsem měl pěknou nabídku z Číny, ale nechal jsem si tam dveře otevřené do budoucna a raději kývnul na nabídku z Evropy z Epronexu, což byla nabídka, která pro mě byla akceptovatelná.
Jak vnímáš tento maďarský tým, co se týče sestavy, programu, zajištění atd.?
Vnímám ho pozitivně, na nic si nehrají, vše, co řekli, tak zatím splnili. Sestava bude hlavně maďarská, dva Norové, jeden Nizozemec a já. Slíbili mi pozici lídra, tým bude poskládán ke mně tak, abych se mohl ukázat a jít za rok do lepšího Conti nebo zpět do Pro Teamu, protože už jsem s několika v kontaktu. Domluvili jsme se, že na moje jméno poskládáme závody, dostali jsme díky mně pozvánku na Okolo Řecka (2.1), takže už se týmu investice do mě začíná vyplácet. Uvidíme, co vše se povede ještě dalšího domluvit. Kola a materiál máme Wilier a No limited na Shimanu. Zajištění je limitováno budgetem týmu, ale cítím, že se snaží a jsou vděční za rady. Trošku jim zaostává marketing apod., není to úplně to, na co jsem byl zvyklý z předchozích angažmá. Ale na všem se dá pracovat.
...či jakým je po Tomášově levé ruce v dresu EF Education-EasyPost bývalý mistr světa Rui Costa
Vypadá to, že na závodní program si nebudeš moci stěžovat?
To asi ne, všechno jsem konzultoval, než jsem podepsal, začínáme na Rhodosu v březnu, já chtěl jet Chorvatsko, vždy se mi tam dařilo (pozn. Trofej Umag 3. 2021, 2. 2022), ale rád se vrátím i na Rhodos, který už měli domluvený. Poté slovinské jednorázovky a zmiňované Okolo Řecka. To bude první část sezóny, pak v dubnu je to volnější, ale bude tam příprava na Okolo Maďarska (2.Pro) a Estonska (2.1). Poté asi klasické závody v Polsku, jako Malopolsko, Solidarnosc, Mazowsko. Řekl bych, že budu mít tak 60-70 závodních dní, takže šancí bude hodně a těším se.
Budeš tedy sprinterskou jedničkou. Jak moc si věříš? Posunul ses v této dovednosti za ty dva roky?
Bude zase těžší se přehodit na vlastní ambice, ale těším se na to. Méně tlaku, vše víc podle sebe. Věřím si docela dost, myslím, že jsem si zvednul výkonnostní standard. Neposunul jsem se sice až tolik, kolik jsem čekal, ale aspoň teď začínáme později, tak bude více času v přípravě a mohu se zaměřit právě na specifické tréninky.
V Malajsii se Tomáš dostával do soubojů se sprintery, jako jsou Gleb Syritsa (Astana) či Arvid de Kleijn (Tudor)
Ty jsi vystudoval při cyklistice vysokou školu, je to tak? Pociťuješ větší klid, že máš tohle východisko, kdybys skončil s cyklistikou?
Ano, vystudoval jsem FTK Univerzity Palackého v Olomouci. Ano, jsem víc v klidu, kdybych skončil, určitě by mi to usnadnilo zapojení do běžného života, ale na tyhle myšlenky ještě není ten správný čas, mám cyklistické ambice, které si chci ještě splnit. Normální práce na mě počká.
Byl jsi vidět i na dráze v Motole, dokonce vítězně. Byla to jen vedlejší epizoda, nebo se dráze hodláš věnovat víc?
Určitě to nebude jen vedlejší epizoda, pořídil jsem si kolo, vybavil jsem si ho tak, aby se mi na něm dobře jezdilo a hlavně bavilo jezdit. Měl jsem letos v madisonu super výsledky, nejen titul mistra republiky. Mám v plánu se i v průběhu sezóny účastnit dráhových závodů s výhledem do budoucna k účasti na nějaké prestižnější akci než je jen MČR. Ovšem silnice je nadále priorita.
Připadáš si zkušenější o hodně víc nebo jen standardní posun daný přibývajícími roky, jezdíš víc hlavou, užíváš si cyklistiku víc třeba emočně, baví tě víc nebo je to hlavně práce a na rok máš ještě jednou jistotu?
Řekl bych, že standardní posun. Bojoval jsem s hlavou a pocity, když si člověk uvědomí, že půjde o stupeň dolů, ale já vím, že příčinou nebyl problém ve výkonnosti. Sešlo se několik faktorů dohromady, které bych zpětně udělal jinak, nebo alespoň se na ně snažil jinak reagovat nebo připravit. Myslím, že se teď více mohu uvolnit, budu si více kolo užívat, protože poslední dva roky jsem se cítil malinko svazován nervozitou, abych něco nepokazil.
Máš na rok 2025 konkrétnější cyklistické cíle, třeba vyhrát etapu Okolo Maďarska, nebo tohle neřešíš a půjdeš krok za krokem a uvidí se, co to dá?
Těším se zase na závody, které jsem teď dva roky nejezdil, a snad se mi povede se vrátit na pódia a třeba i opět po třech letech zvítězit. Ale jsem motivován a koukám se směrem vzhůru. Určitě bude potřeba se někde prosadit, ale nedávám si moc přesné cíle. Dva roky jsem si sám na sebe i nakládal, co a kde chci zajet, a pak to akorát zvyšovalo očekávání. Letos to beru krok za krokem jako návratovou sezónu na vyšší stupně, a když to přijde v březnu, tak super, když až v květnu nebo červenci, nic se neděje, život mě naučil, že zajíci se počítají až po honu.
MČaSR Tlmače 2023, za Mathiasem Vackem, Pavlem Bittnerem a Šimonem Vaníčkem 4. místo
Budeš se chtít ukázat speciálně proti českým klukům a týmům, nebo soupeř jako soupeř?
Máme štěstí, že v Česku máme jeden silný a druhý až bych řekl supersilný kontinentální tým, takovou sílu Epronex určitě nemá. Ale jsou i další silné týmy, budeme si muset poradit se všemi, pokud chci a chceme být v sezóně úspěšní. Takže pro mě je to jedno, kdo kde jezdí, jedu proti všem, kdo stojí na startu. I když rád vždy s Čechy a Španěly na závodech promluvím, protože v Epronexu toho česky moc nenamluvím.
Cyklistika jde v Maďarsku očividně nahoru, což s sebou nese možnosti co se týče perspektivy. Hrálo i tohle roli při výběru?
Cyklistika po OH v Maďarsku vzkvétá, měli dvě 4. místa, a cyklistika tam jde nahoru. Můj výběr padl na Epronex i s ohledem na budoucí plány, mám pár myšlenek, kontaktů a koukám dopředu na cestičky pro návrat do Pro Teamů, ať už současných nebo v budoucnu nově vznikajících. Uvidíme, co budoucnost přinese.
