Pane Kijevský, co rozhodlo o posunu vašeho týmu do vyšší kategorie, to znamená změny statutu z národního na kontinentální tým?
Jak už jsem říkal v posledním našem rozhovoru, pro nás s ohledem na materiální a personální vybavení, které jsme pro tým zajistili už při statutu národního týmu, postup do vyšší kategorie neznamená nějaké dramatické navýšení nákladů. Takže tím rozhodujícím důvodem je zajištění kvalitnějšího závodního programu. Sice jsme si dokázali v předešlých letech postupně vybudovat takovou pozici, že jsme měli na statut národního týmu kvalitní program, možná po Elkovu v Čechách druhý nejlepší, ale jednak jsme cítili tlak od pořadatelů závodů, kde jsme startovali a měli jsme zájem pokračovat, že při statutu národního tým to je komplikované, a jednak jsou závody, o které stojíme, ale kam se bez statut kontinentálního týmu nedostaneme. Příkladem za všechny je třeba čtyř etapový Wiscig Mjr. Hubala kategorie 2.1., kde jsme měli možnost startovat společně s kluky z Elkov-Author pod hlavičkou reprezentace před dvěma lety, ale bez postupu do vyšší kategorie nemáme moc šancí se na takový závod dostat. A kvalitní program, samozřejmě především na zahraničních závodech v kvalitnější konkurenci, je rozhodující pro výkonnostní růst našich závodníků. Aniž bych chtěl podceňovat český pohár, který nás z pohledu priorit také velmi zajímá a máme ambice se v něm výrazně prosazovat. Koneckonců vítězství našeho jezdce Vojty Řepy i týmu v českém poháru na silnici v právě uplynulé sezóně je toho důkazem.
Kvalitnější program je cesta ke zvyšování výkonnosti, získání zkušeností, prostě k celkovému posunu cyklisty v jeho kariéře. Na druhou stranu na kvalitnější program musíte mít alespoň přiměřeně kvalitní tým. Posun v kvalitě i v tomto směru byl viditelný už v sezóně 2019, jak jste na tom pro rok 2020?
Zůstáváme ve stejném počtu jako loni, to znamená ve 12 závodnících. Přichází 5 nových lidí a všechno jsou to kluci z Čech. Oficiálně představíme tým v lednu. Už teď mohu předeslat, že z celkového počtu nově utvořeného týmu je 8 kluků, kteří prošli reprezentací ve svých kategoriích!
Moje první dojmy jsou velmi dobré, vypadá to, že jsme zase pokročili v kvalitě obsazení a i atmosféra uvnitř týmu včetně řekněme morálně volního přístupu těchto kluků vypadá zatím nejlépe za dobu naší existence. Všichni kluci jsou v kategorii U23, takže tu máme rozpětí od 19 do 23 let.
Nejstarší Jirka Petruš bude i letos plnit roli kapitána. Má na to jak povahovými předpoklady, zkušenostmi, tak výkonností. Vloni ve své výkonnosti zase poskočil a měl nakročeno k vítězství v českém poháru ve své kategorii, ale pád a zranění na srpnovém závodě v Polsku mu tento cíl zhatilo. A ostatní kluci ho respektují. Speciálně na něj jsem docela hrdý, u nás už bude pátou sezónu, výkonnostně roste, jde za svými cíli a i s ohledem na jeho věk si už víc uvědomuje, co chce.
Tým v rámci možností stavíme i s ohledem na cyklistickou specializaci. V tomto směru musíme zohledňovat i možnosti omezenějšího výběru, ale samozřejmě kdybychom tu měli sedm vrchařů, tak další tři už nevezmeme. Myslím, že i v tomto směru máme tým docela dobře vyvážený.
To jsou závodníci. Významný vliv na tým a jeho výsledky má samozřejmě i obsazení na postech sportovních ředitelů a trenérů.
Snažíme se a myslím, že se nám to daří, nejen na těchto „podpůrných“ pozicích mít odpovídající kvalitu. Využíváme služeb nutričních oborníků, tady na soustředění jsme se dohodli na spolupráci v oblasti posilování s Klárou Křížovou, bývalou českou alpskou lyžařkou atd. Rozhodující jsou však posty trenérů a sportovních ředitelů. I v tomto směru jsme zajistili vysoce odborné vedení. I nadále budeme spolupracovat s René Andrlem a Pavlem Padrnosem, ale hlavním sportovním ředitelem odpovědným i za trénink zůstává Petr Kaltofen. Je to člověk, který má coby závodník zkušenosti s velkou cyklistikou, je něj spolehnutí, u kluků si vybudoval přirozený respekt a své práci se věnuje s dostatečným nasazením.
Dobrá, máte dobře postavený tým, kvalitní zázemí, dostanete se na kvalitnější závody. Určitě máte určené priority, cíle.
Postupem do kategorie kontinentálního týmu jsme si nechtěli nic dokazovat. Hlavním a rozhodujícím důvodem je zajištění kvalitnějšího programu. Ten už máme tak ze ¾ hotový. Ani v tomto směru si nechci stavět vzdušné zámky. Nepůjdeme cestou dostat se na některé závody za každou cenu - přestože by se nám to třeba podařilo - pokud nedávají předpoklad, že splní to, co očekáváme. Myslím tím například to, když kvůli obsazení startovní listiny a skladbě etap je závod rozhodnut hned po prvním dějství. Naším cíle je postupný výkonnostní růst a další stabilizace týmu. Prostě krok za krokem. Ale abych byl i v této odpovědi konkrétnější, máme ambici absolvovat Okolo Slovenska a i díky tomu, že jsme kontinentální tým a oba Slováci u nás zůstávají i na další sezónu, máme dobrý předpoklad, že se nám to podaří.
O onu stabilizaci se snažíme už tři roky a hlavně loňský rok byl pro mě takovým prvním světlem na konci tunelu, že se to daří a že to má smysl. Takže především stabilizace z pohledu existence a budování týmu. A z pohledu výsledků ještě víc se prosazovat v kategorii U23 na mezinárodních závodech a získávat UCI body.
Vaším soupeřem na domácích závodech bude opět Elkov-Author. Tým, který koncentruje ve svých řadách nejlepší české cyklisty, kteří nejezdí v zahraničních týmech. Díky tomu se už několik let po sobě skvěle prosazuje na mezinárodních závodech a i v omezeném počtu lidí dominuje v českém poháru. Někomu jeho dominance vadí. Jak vy vnímáte soupeření s tímto týmem, který teď má stejný statut jako vy?
Elkov-Author si svou pozici buduje dlouhodobě a je obdivuhodné, jaké úrovně dosáhl. Má sice stejný statut, ale jde o úplně jinou kategorii. Oni mají postavený tým obrazně řečeno na ligu mistrů, my se soustředíme na mladé závodníky, kteří teprve získávají zkušenosti. Je jenom dobře, že v jednom týmu závodí nejlepší čeští cyklisté a díky tomu zviditelňují českou cyklistiku na mezinárodní úrovni. Kdybychom měli deset průměrných týmů, tak bychom nebyli vidět vůbec. Pro nás je Elkov-Author nikoli překážka, ale výzva. Samozřejmě je chceme porážet, a občas se nám to i podařilo. Ale to, že ovládají domácí závody, je logické a správné. Špatně by bylo, kdyby se tak nedělo. Navíc je Elkov-Author pro nás nejen výzva, ale i příležitost. Naši kluci, pokud se nedostanou ven, mají příležitost se uplatnit v tomto domácím, také kontinentálním týmu, ale na úplně jiné úrovni!
Postavit tým, zaplatit trenéry, sportovní ředitele, další specialisty, pořídit cyklistickou výbavu, nakoupit auta, zorganizovat soustředění atd. To musí někdo platit.
Nebudu teď vyjmenovávat všechny naše partnery a sponzory, stačí se podívat na naše webové stránky. Důležité je, že nejsme závislí na jednom subjektu. Cyklistika není byznysový sport jako třeba fotbal nebo hokej. Naši partneři nás podporují, protože mají často osobní vztah k cyklistice a máme i velmi dobré vztahy mezi sebou. Větší část mého času, který tomuto projektu dávám, je o práci se sponzory, pro které děláme myslím hodně nadstandardní věci. Samozřejmě nezanedbatelný v tomto směru je i můj vlastní přínos, ale bez našich podporovatelů by tento projekt samozřejmě nemohl existovat.
A jsme u podpory ze strany Českého svazu cyklistiky.
Když mluvím o podpoře ze strany svazu, tak prvořadě nemluvím o penězích. Tím prvním je podpora formou reprezentačních výjezdů na mezinárodní závody. V tom vidím značné rezervy. Kdyby v tomto směru existovala větší podpora svazu, neměli bychom takovou potřebu postupovat do kontinentální úrovně. Ony totiž existují velmi kvalitní závody, kam se v úrovni národního týmu jinak než přes reprezentaci není možné dostat. Už před dvěma lety jsme přišli za tehdejším šéfem silniční komise s návrhem, že budeme zajišťovat reprezentační výjezdy a zato v takto poskládaném týmu budeme mít početní převahu. Jinak řečeno, vezmeme i kluky z jiných týmů, ale naši budou převažovat. Podpora touto formou existuje ve dvojím provedení: buď svaz uhradí část nákladů a pak bude moci do jistém míry ovlivňovat složení takového výběru, nebo nám poskytne akreditaci a dresy a veškeré náklady půjdou za námi. Pak logicky možnost ovlivnit složení týmu ze strany svazu musí být menší. Nedohodli jsme. Nyní postupem do vyšší kategorie se už dostaneme na většinu závodů, na které chceme, a stáváme se tedy v tomto směru na svazu méně závislí.
V Čechách je ale víc týmů, které se zaměřují na mladé závodníky. Nechcete pro sebe získat větší výhodu?
Mimo Favoritu Brno žádné jiné týmy o tuto formu spolupráce se svazem neprojevily zájem. A třeba Favorit zajišťoval druhý tým na letošním Závodu míru U23 a díky tomu tam mohlo startovat víc jejich závodníků. Takže bychom mohli říci, že zvýhodněný byl i Favorit. Jeden z výjezdů juniorské reprezentace zajištoval např. Roman Kreuziger cycling academy a díky tomu si mohli nominovat jednoho svého člověka. Takhle je to správně. My jsme zase zajišťovali závod předcházející Závodu míru, polský Orlen, a v týmu byli jen dva naši lidi. Sice to nebylo bez komplikací, ale necítím žádnou ublíženost. Jen říkám, že svaz by měl organizovat výrazně víc reprezentačních výjezdů, než dělá. Například slovenský svaz organizuje v průběhu roku asi 15 reprezentačních startů pro tuto věkovou kategorii, což je tak 5x víc, než náš svaz. A to je úroveň slovenské cyklistiky v této věkové kategorii významně nižší, než u nás.
Vy díky tomu, že máte v týmu Slováky, asi vidíte detailněji na systém podpory třiadvacítkářů ze strany slovenského svazu?
Slováci mají jeden totožný problém jako my. Mladí kluci mají malé šance někde se uplatnit v dospělé cyklistice. Takže dnes to mají nastaveno tak, že nejprve např. Itálie, když ne, tak Čechy, a když ani to ne, tak úvaha o skončení kariéry. Jen my jsme měli letos kolem pěti zájemců ze Slovenska o působení v našem týmu. „Naši“ Slováci jsou ti nejlepší v rámci porovnání se svými slovenskými vrstevníky, a i oni říkají, že nebýt možnosti fungovat u nás, tak by silně uvažovali o ukončení cyklistické kariéry.
Ale rozdíl je v tom, že na Slovensku vytvořili systém podpory i této věkové kategorie založený na finanční podpoře. Reprezentanty, a že jich je kolem 15, podporují podle jasně nastavených pravidel - kde roli hrají i dosahované výsledky - jednak přímou finanční podporou a jednak hrazením nákladů na soustředění a organizováním reprezentačních soustředění. A nebavíme se úplně o zanedbatelných částkách.
V této chvíli považuju takový systém v českých poměrech za nereálný. Ale je to existující systém. O ten jde. Takže zpátky: mnohem více reprezentačních výjezdů, to je to, co od svazu v rámci podpory této věkové kategorie především očekávám. A samozřejmě to, že reprezentovat budou ti nejlepší a že parciální zájmy budou co nejvíc potlačeny. Byli lidi, kteří se mě ptali, zda se necítím poškozen tím, že nikdo z našich kluků nebyl na mistrovství světa. Necítím. Byli nominováni ti nejlepší z pohledu výkonnosti a předpokladů uplatnit se na tomto typu trati.
Pořád vás to baví.
Baví. Jinak bych to nedělal. Ale cíle si kladu jen z roku na rok.
Děkuji za rozhovor a přeju hodně dalších úspěchů.
