Mistrovství světa v silniční cyklistice bude také pro paracyklisty a konat se bude od 21. září do 29. září. Všechny závody, s hromadným startem i časovky, budou končit na náměstí Sechseläutenplatz v centru Curychu na břehu Curyšského jezera. Místa startu budou pestřejší, závody různých kategorií a disciplín budou začínat v Curychu (Sechseläutenplatz nebo velodrom Oerlikon), Gossau, Usteru nebo Winterthuru. Všechna města patří do kantonu Curych.

Mapy a profily všech závodů ve vysokém rozlišení najdete ZDE. 

Silniční závod mužů Elite odstartuje ve Winterthuru a bude měřit 273,9 km s převýšením 4 470 m. Závod bude zakončen sedmi okruhy. Okruh bude hodně dlouhý, měří 27 kilometrů a převýšení na každém z nich bude 501 m. O stoupání tedy nebude nouze, cyklistům se nejdřív do cesty postaví výjezd Kyburg (1,2 km s průměrným sklonem 12 % a maximálním sklonem 16 %), který leží na nájezdu a na okruhu dvě stoupání Zürichbergstrasse (1,1 km s průměrným sklonem 8 % a maximálním sklonem 15 %) a Witikon (2,3 km s průměrným sklonem 5,7 % a maximálním sklonem 9 %).

Zürichbergstrasse a Witikon leží na začátku okruhu, odkud bude daleko do cíle. Po zvlněné pasáži se sjede pod poslední stoupání, které měří 1,1 km a v průměru má pouze 4,1 %. Vrchol leží 5,5 km před cílem. 

F-bNguFXMAAXdb7.png

Před nájezdem na okruhy v Curychu se objede pouze 70 kilometrů, takže o všem podstatném se rozhodne až na okruzích. Vzhledem k celkovému převýšení a náročnosti stoupání by se měli prosadit nejlepší lehcí klasikáři, trať se zdá být ideální pro Tadeje Pogačara, šanci nepochybně má také Remco Evenepoel. Celkové převýšení je o něco menší než na letošním monumentu Okolo Lombardie a téměř stejně jako v letošním ročníku Lutych-Bastogne-Lutych. Ale závodění na okruzích bývá o něco těžší a národní týmy často hůře kontrolují průběh závodu, navíc se bude opět závodit bez vysílaček, takže bychom mohli vidět zajímavou podívanou.

Pro Mathieu van der Poela bude velmi těžké obhájit světový titul, ve stoupáních by měli mít lehčí soupeři výhodu. Olympijský závod v Paříži je pro Nizozemce a jemu podobné závodníky, například pro Wouta van Aerta, pravděpodobně vhodnější. 

Ženy objedou čtyři okruhy

Silniční závod žen Elite odstartuje v Usteru a bude měřit 154,1 km s převýšením 2488 m. Závod bude zakončen čtyřmi okruhy, stejnými jako v závodě mužů. Kromě už zmíněných obtížností závěrečného okruhu čeká na ženy stoupání Binz (4,6 km s průměrným sklonem 4,5 % a maximálním sklonem 9 %). 

F-bNhwZXoAAXD5i.png

Časovka mužů bude 46 kilometrů dlouhá

Týmová časovka se pojede na okruhu silničních závodů (jeden pro ženy a jeden pro muže). Celkem tedy 53,7 km. Individuální časovka mužů začne na velodromu Oerlikon v Curychu a měří 46,1 km s převýšením 413 m. Bude převážně rovinatá, ale v polovině trasy budou specialisté muset zvládnout i poměrně náročný zvlněný úsek. Časovka jednotlivců žen Elite má 29,9 km s převýšení 327 m a odstartuje v Gossau. Trať bude mít podobný profil jako v případě kategorie mužů Elite (rovinatý s zvlněným úsekem, v tomto případě těsně před polovinou trati). 

F-bNVCaWwAAIKBd.png

Curych hostí světový šampionát už potřetí

Do Curychu se šampionát vrátí po 78 letech. Už v roce 1946 se zde konalo mistrovství, které vyhrál domácí Hans Knecht. Světový šampionát se ve Švýcarsku konal naposledy v roce 2009. V Mendrisiu, nedaleko italských hranic, se mezi muži prosadil Cadel Evans před Alexandrem Kolobněvem a Joaquimem Rodriguezem. V roce 1996 se v Luganu radoval Johan Museeuw ze svého jediného duhového trikotu. 

Ve Švýcarsku se šampionát koná poměrně často, bude to už desátý v historii. V roce 1983 v Altenrheinu radoval Greg LeMond. V roce 1971 získal v Mendrisiu svůj druhý titul Eddy Merckx a v Bernu v roce 1961 zvítězil další slavný Belgičan Rik Van Looy. V roce 1953 v Luganu vyhrál Fausto Coppi, pro legendárního to byl jediný titul mistra světa. 

V roce 1936 se závodilo v Bernu a mistrem věta se stal Francouz Antonin Magne. Úplně poprvé se ve Švýcarsku, a shodou okolností v Curychu, závodilo v roce 1929. Na teprve třetím světovém šampionátu zvítězil Belgičan Georges Ronsse.