Úvodní etapa byla poměrně jednoduchá. Tedy na zachycení jejího průběhu. Pro ty, jejichž úkolem bylo dřít v úniku, pro tým nebo v závěrečném stoupání pro etapu a celkovou klasifikaci, určitě nikoli.
Po zhruba 20 km z celkové výměry 142 km jelo vpředu sedm lidí. Své zástupce tu měla norská reprezentace, všechny tři Conti týmy včetně ATT Investments, z Pro týmů Bingoal WB a TDT-Unibet a dokonce tu byl i Timo Roosen z dsm-firmenich PostNL. Jenže ten záhy vypadl z úniku, pak z pelotonu a nakonec ze závodu.
Únik vydržel až do začátku cílového stoupání, tzn. do mety 4 km před cílem. Jeho účastníci se tedy stihli podělit o dvě vrchařské prémie, ta poslední byla v cíli a byla už vyhrazena jiným borcům. Filip Řeha, který v úniku hájil zájmy ATT Investments, projel oběma na 3. místě, což pro něj po etapě znamenalo průběžné 2. místo v soutěži o nejlepšího vrchaře.
To nejpodstatnější se tedy událo v cílovém stoupání s průměrným sklonem k 6%, ovšem předposlední pětistovka se vyšplhala k 12%.
Většinu kopce odjeli z čela jezdci Tudoru, vytvářející pozici pro Marco Brennera. Následně je vystřídali soupeři z Uno-X, ale když odstupoval z čela ten, který poodvezl s sebou jen dva další závodníky, zůstal na čele pouze Mathias Vacek v závěsu s Thibauem Nysem.
300 metrů před cílem se Mathias ohlédl na znamení, že už je to na jeho kolegovi, a ten práci dokonal dokonale. Přes Mathiase se pár jezdců ještě dostalo, ale to nebylo důležité. Vyhrál ten, kdo vyhrát měl, a navíc získal pár vteřin odskoku, ke kterému připočetl bonifikační vteřiny. Lidl-Trek to má rozjeto bezchybně.
„Dnes jsem s vítězstvím hodně spokojený,“ řekl Nys bezprostředně po etapě. Přitom narážel na skutečnost, že se musel před etapákem vypořádat se zdravotními komplikacemi a navíc mu ztratili kufr. "Zatím nemyslím na celkové pořadí. Zítřejší etapa bude pro mě možná trochu příliš těžká, ale na druhé straně jsem nečekal, že vyhraju v Maďarsku na dlouhém stoupání. Zkusím to a uvidíme, jak to dopadne.“
Na poslední chvíli se dostali do sestav svých týmů jak Adno Holter (Uno-X Mobility), tak Axel Laurance (Alpecin-Deceuninck) a asi to tak mělo být, protože obsadili 2. a 3. místo.
Jakub Otruba byl jednu chvíli v cílovém výjezdu k vidění kolem desáté pozice, ale ke konci se přes něj převalilo několik jezdců, takže mu v cíli patřilo jako druhému nejlepšímu českému cyklistovi 16. místo (+0:35).
A Wout van Aert? Zhruba 1,5 km před cílem zvolnil a přestal závodit. V cíli chytil skoro tři minuty.
"Taktika byla jasná. Ukázat se v úniku a poté dostat Kubu na co nejlepší pozici před závěrečným kopcem a zkusit dobrý výsledek v GC. To první se povedlo, navíc Filip druhý ve vrchařské soutěži, takže ideál. U Kuby jsme možná doufali v trošku lepší umístění, na druhou stranu, tohle je závod ProSeries a tomu odpovídá konkurence. Krom toho odstup není nijak velký, čeká nás další ještě těžší etapa, takže šance vylepšit pozici tu pořád je. Byli jsme vidět, jeli jsme aktivně a přesně v tomto duchu chceme odjet všechny další etapy," řekl pro Roadcycling.CZ Vojta Řepa.
"Do úniku jsme byli určeni já nebo Šimon. Mně se podařilo být hned v první nástupu po startu, kde jsme odjeli ve čtyřech. DSM tam chtělo ale také mít člověka, takže nás dojeli další tři lidi, na které jsme trošku počkali. Všichni jsme spolupracovali. O vrchařské prémie měli zájem skoro všichni, takže to bylo dost složité. Je škoda, že jsem až druhý, ale ten přede mnou obě vyhrál a byl skutečně rychlejší," okomentoval etapu ze svého pohledu Filip Řeha.
