Trať vypadala brutálně, celý okruh 2960 metrů dlouhý téměř komplet v hlubokém blátě. Půl závodu ještě pršelo, ale do cíle vyšlo slunce. Van Aert poodjel s Toonem Aertsem (v první desítce se držel ještě jeho brácha Thijs) už ve druhém okruhu. Vedoucí skupina se potrhala ve dvou kopcích, které se povětšinou běhaly. Jeden z nich vyjel jediný Van Aert. Zato Aerts (Trek Balois Lions) v kluzkém sjezdu spadl, dlouho klouzal po zádech a ztratil. Do třetího kola vjížděl Van Aert (Jumbo/Visma) s náskokem 15 vteřin na Iserbyta s Herrmansem.

„Okamžitě jsem ucítil, že jsem na tom dobře. Až tak jsem to nečekal,“ říkal pak spokojeně v cíli. Jel si svoje a v klidu, což znamená, že skutečně až udivil dominancí. Na vrcholu trati už měl 34 vteřin, při nájezdu do pátého kola 51 a svůj odstup stále navyšoval. „Myslel jsem, že pojedu s Toonem, ohlédl jsem se, ale on tam už nebyl. Chytil jsem si svoje tempo a to bylo rychlejší než u ostatních,“ doplnil.

Aerts se dotáhl zpět, ve skupině zvané „závod o druhé místo“ se držel na konci i Pidcock, ale ten padal častěji než druzí. V šestém kole už Van Aerts vládl o 1:53. Možná, že trochu povolil koncentraci a ve sjezdu taky sklouzl a spadl, ale bez potíží se sebral, naštěstí hnedle mohl v depu vyměnit kolo a do cíle už jen kontroloval pozici. „Jo, taky jsem už by trochu unavený, ale to k cyklokrosu patří,“ vysvětlil. V rovince stihl poplácat rám nového stroje Cervélo R5 jako koně a ještě pozdravit diváky, vítajícího ho mohutným bušením do hrazení. „Nechci z toho dělat velké závěry, každopádně jsem mnohem lepší, než jsem čekal. Ty hodiny v dešti minulý týden nebyly k ničemu. Dodává mi to sebevědomí pro to, co ještě přijde,“ usmál se.

Druhé místo si vybojoval nezdolný Aerts, který ještě jednou ve sjezdu vyklouzl ze sedla a znovu ztratil. Na třetí pozici dokázal v závěru dostat nizozemskou trikolóru Lars van der Haar (Baloise Trek Lions). Eli Iserbyt (Pauwels Sauzen/Bingoal) udržel čelo celkového pořadí Superprestige (70 bodů), druhý je Aerts (68) a třetí Van der Har (59), další podnik se jede po Vánocích v Zolderu.

Van Aerts ukázal skvělou formu, držel rytmus a tempo, znamenitě běhal. Přestože před startem tvrdil, že jde do terénu „z voleje“, navíc byl nachlazený a stála proti němu kompletní rozjetá cyklokrosová elita. Naposledy závodil 3. 10. na Paříž-Roubaix, kde dojel sedmý. Letos stihl na silnici, jak známo, stříbro na olympiádě i na mistrovství světa, vyhrát tři etapy Tour de France a dvě jarní klasiky. Přitom v zimě předtím trojnásobný mistr světa neodpočíval a věnoval se cyklokrosu, absolvoval 14 závodů, v nichž taktéž žal úspěchy: stříbro na MS, dvě výhry, tři druhá místa a jedno třetí ve světovém poháru, tady v Baalu nestačil loni jen na Van der Poela.

Mezi ženami trvá vítězné tažení nizozemské světové šampionky Lucindy Brandové (Baloise Trek Lions), v Superprestige získala už čtvrté prvenství z pěti startů. Čtvrtá Maghalie Rochetteová (Specialized/Feedback) z Kanady po úspěchu na světovém poháru v Besanconu ve Francii minulý týden neobhajuje Panamerický titul v Garlandu v Texasu, neboť se jí to kříží s dalšími evropskými závody. „Doufejme, že se v budoucnu podaří termíny lépe sladit,“ postěžovala si. Na jednu stranu světový cyklokros vzývá větší zapojení amerického kontinentu, na druhou stranu však nedokáže správně sestavit kompletní kalendář… Česká juniorka Julia Kopecky, členka cyklistické rodiny, žijící v Nizozemsku, skončila 23. (-6:10) z 63 dam na startu a 32 s plným počtem kol v cíli.

Sezona pokračuje příští víkend světovým pohárem ve Val di Sole v italském Trentinu v Dolomitech. Organizátoři věří, že se pojede na sněhu a ledu a tím podpoří – snad aspoň vizuálně - možné zařazení cyklokrosu do programu zimní olympiády. „Nikdy jsem nebyl sněhový král, ale uvidíme,“ chystá se Wout van Aert.