Závodníci si přesunu z Andalusie do Galicie užívali mnohem nižších a příjemnějších teplot a desátá etapa se startem v Ponteareas a cílem v Baioně měla být velkou příležitostí pro dlouhý únik a to se také naplnilo. Úvodních padesát kilometrů se neustále nastupovalo a překvapivě se do dlouhého úniku dostalo jen pět závodníků - Wout van Aert (Visma-Lease a Bike), Marc Soler (UAE Emirates), William Junior Lecerf (T-Rex Quick-Step), Juri Hollmann (Alpecin-Deceuninck) a Quentin Pacher (Groupama-FDJ).
K vedoucí pětici se chtěl později přidat také veterán Alessandro De Marchi (Jayco AlUla), jenže spolupracující skupinu nemohl na rovině mezi stoupáními dostihnout a brzo svou snahu vzdal. Náskok první skupiny narostl nad šest minut, pro týmy nebyli uprchlíci nebezpeční. Skupina spolupracovala přes stoupání Vilachán a Mabia až do sprinterské prémie v A Barroca, třicet kilometrů před cílem.
Zde se Van Aert zvedl a dospurtoval si pro body na prémii, ale vytvořil si také malý náskok a Pacher si všiml, že ve vysokém tempu bude pokračovat i do závěrečného stoupání Mougás (9,9 km, 6,1 %). Francouz dosprintoval k Van Aertovi do háku, zatímco ostatní tři uprchlíci zaváhali. Soler si chtěl vzít buidon ze svého doprovodného auta a proto nemohl vůbec zareagovat.
Van Aert a Pacher začali stoupat s náskokem 20 sekund, což pro vrchaře Solera a Lecerfa neměl být problém zlikvidovat v dlouhém výjezdu. Jenže byl, Van Aert jel skvěle, udržoval odstup na 25 sekundách a na vrchol ve spolupráci s Pacherem dorazil s náskokem 40 sekund. Soler se mnoho pomoci od Lecerfa nedočkal a odstup narostl i ve sjezdu.
Pacher věděl, že s Van Aertem spurtovat nemůže a proto se mu pokusil nastoupit nedaleko před cílem, jenže pozorného Belgičana nepřekvapil. Van Aert nechtěl v dojezdu nic riskovat a začal spurtovat hodně brzo a Pacher souboj rychle vzdal. V cíli na vítěze čekala rodina, což vysvětlovalo jeho velkou snahu. „Nestává se často, že bych mohl vyhrát, když za mnou na závod přijede rodina, takže je to výjimečné a opravdu příjemné," řekl před vyhlášením. „Mým cílem bylo být v úniku, ale v prvním stoupání jsem měl problémy. Skoro jsem to vzdal, ale těsně před vrcholem jsem to zkusil ještě jednou. Přesto jsme pak museli 50 kilometrů bojovat s malým odstupem. Abych byl upřímný, myslím, že to hrálo v můj prospěch, protože ve finále neměli vrchaři v mé skupině čerstvé nohy, a tak jsem vyhrál."
Připsal si už třetí etapové vítězství na letošní Vueltě, po dvou sprinterských dojezdech i jedno z úniku. Zdá se, že vyhrát může v jakékoliv další etapě Vuelty. „Řekl bych, že je to trochu přehnané, ale je příjemné být v takovém závodě s všestranným profilem. A když se dostanu do takové situace, mám vždycky šanci. Je to velmi příjemné vítězství." A dokonce se dostal druhé místo ve vrchařské soutěži, se stejným počtem bodů jako vedoucí Adam Yates (UAE Emirates). „Bral jsem vrchařské body, ale moje oči se rozhodně upírají na zelený dres a vůbec ne na ten horský,“ dodal s úsměvem.
Pro třetí místo si dojel ve spurtu zbylých uprchlíků Soler, čtvrtý skončil Lecerf a pátý Hollmann. Peloton dorazil s odstupem pět a půl minuty a v pořadí celkového pořadí se nic nezměnilo. „Nakonec to byl dokonalý scénář. Začátek byl opravdu těžký, dlouho trvalo, než se únik povedl. Hodně kluků z první desítky mělo zájem o únik, takže si myslím, že jsme dnes odvedli dobrou práci, abychom měli start pod kontrolou," pochválil lídr Vuelty Ben O'Connor (Decathlon AG2R La Mondiale) své kolegy. „Ostatní týmy se snažily udržet pozici, takže jsme sjezdy jeli na plný plyn, do druhého stoupání bylo tempo dost tvrdé a pak se to v podstatě zastavilo. Bylo to o tom, abychom si udrželi pozici. Myslím, že zítra bude finále o něco selektivnější. Závěrečné stoupání je těžké, takže to bude zajímavé.“
