Organizátoři závodu se museli přizpůsobit probíhající zdravotní krizi a zrušit úseky vedoucí po francouzském území, což vedlo ke zkrácení oproti loňsku o zhruba 17 km. Závod tím ale z pohledu náročnosti vůbec neutrpěl a zachoval si i tradiční ráz. 

Prvních 130 km, které zavedou cyklisty mezi jiným až k okraji Severního moře, se odehraje téměř na rovině, ovšem vystaveno větru dešti na otevřených pláních. Zde si obvykle závod vybere v pelotonu úvodní daň. 

Po úvodu a prvních komplikacích přijde na řadu jádro závodu, které vytvoří základní dějovou zápletku směřující ke konečnému rozuzlení. Po 130 km totiž následuje nejtěžší úsek závodu obsahující jedenáct nepříjemných stojek, jež jsou v prostřední části proloženy třemi štěrkovými úseky. To celé skončí 35 km před cílem, kam se bude nutno dostat nejprve po úzkých technických cestách, které se však s přibližujícím se cílem změní na širší a rovnější úseky po kvalitním asfaltu. 

Jádrem jádra závodu je ikonické stoupání Kemmelberg. Jde o vyvýšeninu, na níže vede kvalitní dlažbou pokrytá cesta, která ve své nejprudší pasáži dosahuje až 23%. Cyklisté si ho dají nejprve na závěr sekce pěti stoupání, poté přijdou na řadu štěrkové úseky a po nich následuje dvojkombinace kopců zakončená opět Kemmelbergem. A konečně do třetice budou muset závodníci zdolat Kemmelberg na závěr další série čtyř stoupání. 

Historickým rekordmanem tohoto závodu je Peter Sagan. Sice stejně jako on závod třikrát ovládli také Tom Bonnen, Mario Cipollini či Eddy Merckx, ale Peter je trumfuje dalšími třemi umístěními na podiu. Letos v divné sezóně na startu chybí, jelikož se v Itálii uchází o dres nejlepšího v bodovací soutěži při Giro d´Italia. 

Loňský ročník vyhrál z více jak třicetičlenné skupiny, která dorazila pohromadě do cíle, Alexander Kristoff před Johnem Degenkolbem, který tu zvítězil už v roce 2014, a Oliverem Naesenem. 

Ze všech výše uvedených jmen je zřejmé, pro jaký typ cyklistů je tento závod příhodný. Vzhledem k rozložení jednotlivých dílů se obvykle po nejobtížnější části vytvoří únik silných, ale ostatní, kteří po posledním Kemmelbergu neztratí příliš mnoho, mají ještě relativně dost času dostat se dopředu a v závěrečném spurtu se ucházet o primát. 

Takže obvykle v posledních letech jde o to, zda bude únik dojet anebo v něm se nacházející cyklisté náskok udrží až na pásku. Naposledy se to podařilo Van Avermaetovi v roce 2017, když společně s Keukeleirem uhájili o šest vteřin náskok před čtyřicetičlennou skupinou vedenou Peterem Saganem. 

To je také důvod, proč se závodu říká klasika sprinterů a proč najdeme i letos ve startovní listině čistokrevné sprintery, jakými jsou Sam Bennett (Deceuninck), Pascal Ackermann (Bora) či Caleb Ewan (Lotto). Odhadujeme, že Ewan ani Ackermann nejsou největšími favority závodu a že snad jen Sam Bennett má šanci, zvláště s ohledem na sílu týmové podpory, utkat se v závěru o vítězství. 

Za větší favority než pravověrné sprintery lze považovat spíše těžší klasikáře s dobrým sprintem, mezi něž bude i letos patřit Alexander Kristoff (UAE), obhajující s jedničkou na zádech loňské prvenství. V týmu s ním je i ve velmi dobré formě v posledních týdnech jezdící Jasper Philipsen. Normálně by mezi favority patřil i John Degenkolb (Lotto), ale jeho letošní výsledky hovoří spíše proti němu. Totéž lze říci o Matteo Trentinovi (CCC). Naopak aktuální forma pasuje do role top favorita Sonny Colbrelliho (Bahrain). Na startu bude i loni třetí Oliver Naesen (AG2R) coby lídr svého týmu. Nejlepší z Cofidisu by měl být Christophe Laporte, ale mezi top favority ho nepočítáme. Nils Politt (Israel) po restartu sezóny nic moc nepředvedl a v týmu letos končí, ovšem tohle je závod, který by měl jeho typu maximálně vyhovovat. Jedničkou Mitcheltonu bude nejspíš Luca Mezgec, jezdíci letos ve velmi slušné formě, ale podium by bylo spíše překvapením. NTT bude podporovat především Boason Hagena a Michaela Valgrena. Sunweb jako jedničku napsal Tiesje Benoota, startuje i sprinter Cees Bol. Dvojici lídrů má v sestavě i Trek: Madse Pedersena a Jaspera Stuyvena. V dresu Total Direct se představí v minulosti excelentní klasikář Niki Terpstra, který se ale po letním zranění zatím nedostal do formy, jíž by mohl konkurovat nejlepším. V loňském ročníku si velmi aktivně počínal Luke Rowe, v týmu Ineos je společně s ním velmi dobrým klasikářem i Dylan Van Baarle. Velmi silný klasikářský tým staví EF Pro Cyling: Alberto Bettiol, Sep Vanmarcke, Sebastian Langeveld a Jens Keukeleire jsou pořádná klasikářská síla. Otázkou je, zda někdo z nich má aktuální výkonnost na to, aby se prosadil na podium. Ovšem obdobně bychom se možná loni vyjádřili o Bettiolovi před Flandry, které pak vyhrál. 

Sam Bennett ukázal naposledy na Tour de France, že má šanci uspět na profilově lehčích klasikách, a i proto mu Deceuninck-Quick Step přidělil číslo „1“. Jenže tým, jak je jeho zvykem a v jeho možnostech, může hrát vícero kartami. Na práci v průběhu závodu má skvělého Tima Declercqa, unikátního tempaře Kaspera Asgreena a tři skvělé klasikáře schopné vítězit: Floriana Sénechala, Yvese Lampaerta a Zdeňka Štybara. 

Co se týče Zdeňka Štybara, charakter závodu i jeho aktuální forma nemluví zcela v jeho prospěch. Ale pro tým je mimořádně užitečný, jak dokázal naposledy při Brabantském šípu, kdy měl významný podíl na vítězství Alaphilippa. A zároveň doufejme, že směřoval top formu na Flandry, které se jedou o týdne později. Vyvrcholením sezóny pro něj mělo být Roubaix a další pokus o jeho ovládnutí. Bohužel podle posledních zpráv bylo zrušeno. 

A nakonec jsme si nechali dva super favority. Borce, kteří jsou vynikající i v krátkých, prudkých stojkách, jsou schopni sólo odolávat i přesile stíhačů a ke všemu mají skvělý závěr, kdy se dokážou obejít i bez týmové pomoci. Cyklisty, kteří jsou věčnými konkurenty v posuzování, kdo z nich je větší superstar: Wout Van Aert (Jumbo-Visma) a Mathieu Van der Poel (Alpecin-Fenix). Van Aert bude mít nejspíš lepší týmovou podporu včetně záložní varianty v podobě Mika Teunissena. I Alpecin si zajistil záložní variantu, jíž je Tim Merlier. 

K největším favoritům počítáme Mathieu Van der Poela, Wout Van Aerta, Madse Pedersena, Sonny Colbrelli a Sama Bennetta. 

Jede se i ženská verze a má podobný charakter jako mužská. Vede po trase mužského závodu, jen je kratší: 145 km. Dívky se nevyhnou ani Kemmelbergu, ale dají si ho „jen“ dvakrát. Organizátoři je neušetří ani prašných úseků. S ohledem na aktuální výkonnost a výsledky favorizujeme Grace Brown (Mitchelton) a Elizabeth Deignan (Trek). Deignan bude mít výhodu v týmové síle: Cordon-Ragot, Winder, Worrack, ale především Longo Borghini a Van Dijk. V týmu Paule Ka startuje i Nikola Nosková. 

Oba závody lze sledovat na Eurosportu.