Do terénu vyrazil z první řady a ze silnice jako první, stále byl vepředu. Jen občas před sebe pustil Sweecka nebo později Iserbyta. V písku se udržel v sedle a získával metry, z kopce ukazoval jistotu. Dokonce i celkem v pohodě skákal překážky, což nemá ve zvyku. Věděl, že mu stačí ztráta šesti míst na Vanthourenhouta a sedmi na Iserbyta, aby vyhrál celou letošní Superprestige, Přestože nedominoval ani v jediném závodě, včetně toho dnešního skončil „jen“ čtyřikrát druhý. Jenže jediná chyba potvrdila, což naznačil v této sezoně vícekrát: Neumí vyhrávat.

To, že mu chybí turbo na zrychlení a je spíše tempař, nevadí, charakter jezdce už asi příliš nezmění. Ale že (zřejmě) nedokáže uplatnit dostatečné sebevědomí, když má blízko k triumfu, platí. Však letos vyhrál z 33 startů jen tři závody – Trek cup v USA, méně významnou C1 v Meldenu a nizozemský šampionát (bez Van der Poela). Jinak ovšem zaznamenal mnoho výborných výsledků včetně čtvrtého místa na mistrovství světa v Hoogerheide.

„V začátku jsem se chtěl zbavit více jezdců, abych měl jistotu celkového vítězství. Pak se mi zdálo, že jsem nejlepší, zvláště v písku, ale Iserbyt jel taky dobře. Nespadl jsem, že bych chtěl ukvapeně útočit a vytvořit tlak, ale jen jsem chtěl tohle místo projet jako první. Ale nejsem zklamaný, byla to moje možná nejlepší sezona,“ hodnotil pak vývoj.

Radoval se tak nezdolný belgický soupeř Eli Iserbyt, který začal sezonu třemi výhrami ve světovém poháru v řadě, pak mírně zaostal, ale dokázal se vrátit do formy. Naposledy vyhrál Grand Prix Svena Nijse na nový rok. Přitom dnes měl až nečekané technické potíže při každém z deseti přejezdů čtyř pahrbků v maxipumptracku. „Bylo to vítězství charakteru. Kousal jsem se po ztrátách v písku, ale Lars udělal v závěru chybu a to byl signál, abych pokračoval,“ řekl.

Laurensi Sweeckovi (3.) a Michaelu Vanthourenhoutovi (9.) jako by už po náročné sezoně přece jen docházely síly. „Už jsem neměl nejlepší den. Jel jsem na limitu, přesto to bylo a mě moc rychlé. Nejlepší byl Van der Haar,“ potvrdil. Jediný český zástupce Michael Boroš byl ještě včera v předběžné startovce, ale v akci chyběl. Obě hlavní megastar Mathieu van der Poel a Wout van Aert ukončili terén už minulou neděli, Tom Pidcock ještě dříve..

Konečné pořadí Superprestige 2022/23 tak vypadá takto: 1. Van der Haar 114 bodů, 2. Iserbyt 98, 3. Vanthourenhout 90 – ti všichni objeli kompletní program, 4. Sweeck 81 (jednou chyběl).

Mezi ženami si vynahradila zklamání z pátého místa na světovém šampionátu bývalá šampionka Ceylin Carmen del Alvarado z Nizozemska. V Superprestige vyhrála letos pátý závod, celkem má 110 bodů. Jenže povětšinou tu nestartovaly její krajanky, úspěšné „dvacítky“ - Van Empel, ta vůbec, Pieterse, ta jen jednou, a van Anrooij, ta dvakrát. Druhá tak skončila celkově Inge van Heijden (103), dnes čtvrtá. A třetí Denise Betsema (89), která už si dala odpočinek. Vítězové seriálu berou solidních 25 000 eur, jednotlivá výhra tu je za 2500 eur.

Noordzeecross v Middelkerke potvrdil kvalitu i tradici, však se tu jezdí už od roku 1959. Šestkrát tu vyhrál Roger de Vlaeminck, sedminásobný rekordman mistrovství světa, pětkrát Sven Nijs, k tomu čtyřikrát Mathieu Van der Poel, dvakrát Wout Van Aert a jednou 2012 i Zdeněk Štybar. Osmnáctitisícové městečko, poskládané z devíti obcí, kde poprvé na světě zavedli chlorovanou vodu v městském vodovodu (už roku 1902), připravilo opět bezvadnou atmosféru.

Cyklokrosová sezona v Belgii nekončí, na rozdíl od té české, která zavřela krám už po mistrovství ČR začátkem ledna. V neděli se jede X20 trophy Krawatencross v Lille, příští víkend seriál Exact cross v Sint Niklas a poslední X20 trophy v Bruselu, rozlučku tvoří C1 Sluitingsprijs v Oostmalle 26. února. Tři dny před tím by měla Mezinárodní cyklistická federace UCI oznámit kalendář na příští zimu, ve hře o světový pohár je údajně i Chicago, Londýn, Mnichov, na další roky snad i jihoafrický Johannesburg.