Soudal Quick-Step doufá, že konečně našel lídra, pro kterého se vyplatí pracovat. Belgický tým se v posledních letech na kostkách trápil, přitom dříve byl kolektivně nejsilnější sestavou. Zdá se, že díky Paulu Magnierovi, dvacetiletému Francouzovi s dynamitem v nohách, má slavná sestava slibnou budoucnost na kostkách.
„Loni jsme se v klasikách trápili, ale dnes jsme začali dobrým druhým místem. Myslím, že můžeme být hrdí na práci, kterou jsme dnes odvedli. Samozřejmě, že když začínáte, chcete vyhrát, ale dnes jsem spokojený s druhým místem,“ řekl Magnier po dojezdu svého úplně prvního velkého závodu na flanderské dlažbě.
„Byl to hodně těžký závod, ale s celým týmem jsme byli pořád vpředu. Pomáhali mi a dodávali sebevědomí. Sprint byl náročný a jsem šťastný a hrdý, že jsem skončil druhý," pokračuje Magnier, který si trochu vyčítal, že se nechal na chvíli zavřít. „Trochu ano, ale i tak jsem ve sprintu dokázal zrychlit. Možná jsem mohl vyhrát, kdyby byla cílová rovinka o 50 metrů dál, ale cíl byl tam, kde byl a já jsem rád, že jsem skončil druhý.“
Jeho mnohem zkušenější týmoví kolegové byli z výkonu Magniera, rodáka z amerického Texasu, nadšení. „Opravdu v něm vidím nového Boonena,“ povídá Yves Lampaert pro Indeleiderstrui.nl. „Byl jsem v týmu s Tomem, a když vidíte jeho fyzičku a sprint po tak dlouhém závodě, nebudu říkat, že posbírá Tomovy úspěchy, ale hodně mu věříme. Doufám, že na jaře opět zaboduje.“
Další příležitost bude mít na úterní klasice Le Samyn. „Poté bych měl jet Gent-Wevelgem a E3 Classic. Myslím, že to motivuje celý tým, aby ve vlámských klasikách závodil dobře. To, že jsme zde skončili druzí, znamená, že tým je na všechny tyto závody připraven,“ dodal Magnier.
Musím přijít na to, jak se vyhrává ve spurtu, ušklíbl se Philipsen
Tým Alpecin-Deceuninck si na první klasice poradil i bez Mathieu van der Poela. Jezdci v šedých dresech tvořili závod a měli výrazný podíl na sprinterském finiši. „Chtěli jsme být aktivní a vydržet vpředu co nejdéle. Myslím, že se nám to podařilo," byl spokojený Philipsen v rozhovoru pro deník Nieuwsblad. „Myslím, že jsem měl nohy na to, abych jel v první skupině, což je docela povzbudivé pro to, co přijde. Jsem rád, že se potvrdil můj pocit ze zimy, cítím, že jsem udělal krok kupředu. Bojoval jsem o vítězství, jen musím přijít na to, jak se sprintuje,“ smál se Philipsen, který letos ještě nevyhrál, na UAE Tour nestačil na Jonathana Milana a Tima Merliera.
Dobře nenačasoval ani hození předního kola na pásku. „To hození mi nevyšlo, ale v tu chvíli už jsem měl sprint vlastně za sebou. Søren ve sprintu jasně dominoval, myslím, že jsem možná začal spurtovat moc brzo. Musím se na ten sprint podívat. Myslím, že hlavně on měl prostě nejlepší nohy. Byla to dobrá příležitost, ale sprint musí vyjít.“
Spurty sice musí ještě vyladit, ale zdá se, že Alpecin se na něj může spolehnout i v závodech, které rozhodně nejsou rovinaté. Stává se z něj spíš klasikář? „Dnes jsem se cítil dobře a nikdy jsem neměl pocit, že bych měl v těžkých stoupáních problémy. Na Muuru ani Bosbergu za to nikdo nevzal pořádně. Nohy se cítily dobře a jsem spokojený se svou celkovou kondicí.“
Bez kompletních sprinterských vlaků si Philipsen musel vybrat, za koho se před dojezdem zařadí a vybral si špatně. „Snažil jsem se jet za Van Aertem, ale nezrychlil tak, jak jsem očekával. Výsledkem bylo, že jsem byl příliš vzadu na levé straně. Přesto jsem do sprintu dal všechno, ale Wærenskjold byl prostě nejsilnější a Paul Magnier také dobře hodil kolo na pásku.“
Ze závodu si však odnese především povzbuzení do dalších závodů. „Jsem hrdý na tým, že v jednu chvíli převzal kontrolu nad závodem. Vítězství jsme si zasloužili, ale abyste vyhráli, musíte v závěru dokončit sprint. Wærenskjold normálně není rychlejší než já, ale je silný jak medvěd a Magnier zajel dobrý sprint. Fyzička tam je, ještě musí následovat sprint.“
