Dnešní etapa byla sice zvlněná, něco na pomezí klasikářské a sprinterské, takže záleželo na tom, jak ji jednotlivé týmy pojmou. Po včerejší mimořádně náročné etapě a před zítřejší časovkou však peloton pojal etapu ve smířlivějším módu.
35 km od startu 169 km dlouhé etapy se vytvořil únik šestice.
Nejzajímavější postavou byl Würtz Schmidt z týmu Israele, jedoucí v zeleném dresu nejlepšího vrchaře - jelikož Pogačar vezl modrý vedoucího závodníka - který si zajistil pobytem v úniku v sobotní etapě. Na trase té dnešní byla k mání jediná nepříliš náročná vrchařská prémie a Schmidt si ji nenechal ujít. Přiblížil se k Pogačarovi na 5 bodů, ale dál už to nešlo, protože to byla poslední vrchařská prémie tohoto ročníku Tirrena-Adriatica.
S ním byl už podruhé v úniku letošního Tirrena matador světových cyklistických závodů Jan Bakelants, který ve svých 35 letech točí svou jedenáctou sezónu ve World týmech (Lotto, RadioShack, QuickStep a AG2R), aktuálně v dresu Intermarché-Wanty-Gobert.
Svého zástupce tam měl „povinně“ i Gazprom (Valasco), který to tu má jako týmovou strategii. A pak tam byl ještě Nelson Oliveira (Movistar), Emil Liepinš (Trek) a Van Moer (Lotto).
Peloton jim dovolil maximálně 6,5 minuty. Pak kromě UAE začaly pracovat týmy s větší šancí na etapový úspěch v podobě dobrých sprinterů v takovémto typu etapy: Alpecin pro Merliera a Van der Poela a QuickStep pro Balleriniho či Hodega. Mezi žhavé favority hromadného dojezdu ale bylo nutno zařadit i Van Aerta (Jumbo), Gaviriu (UAE) či Ewana (Lotto). A snad ještě stále i Vivianiho (Cofidis). A že by překvapil Peter Sagan?
Ve střední části etapy měl nejvíc práce z QuickStepu Zdeněk Štybar, který dlouhé kilometry pobýval na špici, a své si tam odpracoval i Petr Vakoč.
58 km před cílem postihl dramatický pád Simona Carra (EF), který má ve svých 22 letech letos premiéru ve World týmu a nevede si vůbec špatně: mj. 15. na Ardéche, 11. na Strade Bianche a 8. v sobotní nejtěžší etapě Tirrena. V závěrečné části pelotonu vůbec nezaregistroval vyvýšený silniční ostrůvek osazený dopravní značkou, týmový kolega před ním se ještě „kaskadérsky“ vyhnul, ale Carr nejprve trefil plastové patníky a v letu tělem otočil dopravní značku. Nevypadal vůbec dobře, ale nakonec na kolo opět usedl a pokračoval v závodě!
S blížícím se cílem bylo nutno zrychlit, jelikož náskok uprchlíků byl tak na hraně snesitelnosti (25 km – 2:45). Aktivní začali být opět borci UAE, jednak aby chránili lídra Pogačara a jednak aby připravili šanci pro Gaviriu. Jim sekundovali cyklisté Jumbo-Visma, protože i oni mají svého Van Aerta. A když to bylo pomalé – přeci jen Majka (UAE) není nejšpičkovější tempař - byl tu zase Zdeněk Štybar, aby tempo roztočil do vyšších obrátek.
Jenže když měli uprchlíci při nájezdu do posledního 10 km okruhu k dobru stále 2 minuty, tak to už bylo na pováženou. Zvlášť když na čele pelotonu to vázlo. Pokud do toho nešlo UAE, tak nikdo. Pouze pokusy jednotlivců jepičího trvání. Vepředu to sice také neklapalo ideálně: Liepinšovi došly síly a odpadl, největší díl práce odváděl Oliveira, nejvíc se „šetřil“ Velasco, ale stačilo to.
1,5 km před cílem, kdy náskok činil komfortních 1,5 minuty, došlo na taktické hrátky. Na kilometru vyšla špic na Oliveiru a už mu nikdo nevystřídal. Nejlépe si takticky počínal a nejvíce sil ve spurtu měl dánský cyklista Mads Würtz Schmidt z týmu Israel Start-Up Nation.
