Zdeněk se poprvé v letošní cyklokrosové sezoně objevil v Essenu na závodě kategorie C2. Konkurence odpovídala kategorii závodu. Za svůj debut si ho vybral ale i Wout Van Aert, který ho také bezkonkurenčně ovládl.
V bahně pohlcujícím celé tretry a kalužím sahajícím dost nad ně, se běhalo snad stejně dlouho, jako jezdilo. A srdce českého fanouška mohlo na chviličku zažít onen slastný pocit, když vidělo českého cyklistu na čele mezinárodního pelotonu v belgickém závodě.
Zdeněk se totiž v úvodu prvního kola propracoval na samé čelo závodu. I tomu největšímu optimistovi se špetkou realistického uvažování bylo nejspíš jasné, že to jen těžko může vydržet, i když kdo by si to nepřál.
Český cyklista, který toho za svou dosavadní kariéru dokázal jako málokterý jiný, se skutečně začal postupně propadat startovním polem a na konci mu patřila 18. příčka ze 40členného startovního pole, přičemž pouze 19 jezdců si připsalo plný počet kol.
"Vlastně to nebylo až tak špatné. Zejména proto, že to přišlo docela nečekaně a nemohl jsem se na to připravit. Organizátor mi volal ve středu večer. Byl jsem tehdy ještě na Mallorce a do Belgie jsem dorazil až večer před závodem. Samozřejmě to není nejlepší příprava," řekl ke svému výsledku Zdeněk v rozhovoru pro WielerFlits.
"Pro tělo to byl šok, protože jsem ještě žádný pořádný krosový trénink neabsolvoval. Stále musím budovat svou celkovou kondici, protože po všech těch otravných zraněních mám stále příliš mnoho nedostatků. Největší problém jsem měl s během a pak naskočením na kolo. Taky mi chybí ta hrubá síla. Pokud pojedu nějaké rychlejší závody, doufám, že to bude trochu lepší."
To byl tedy úvod na cestě směřující na mistrovskou trať v Táboře na den 4. února. Další krosy jsou v plánu, mělo by se tak stát v období kolem Vánoc. „Možná už v Gavere, jinak v Zolderu. Každý rok jezdíme na Štědrý den k rodině do České republiky, takže i tomu musím přizpůsobit program.“ Gavere se jede 26. prosince a Zolder o den později.
Při cestě na mistrovství světa v Táboře vyvstal ale Zdeňkovi jeden problém, který dosud řešit nemusel. Smlouva s Jayco AlUla mu vyprší na konci roku. A on potřebuje být součástí nějakého týmu. Řeší to založením vlastního. "Zabírá mi to hodně času a energie. Jsem teď profesionální cyklista a manažer současně a oboje vyžaduje stejné úsilí.“
"Do Tábora nezbývá mnoho času, a já bych se rád dostal do co nejlepší možné formy a dělám pro to maximum. Mám na to ještě padesát dní. Pracuju primárně na objemu. Po celou moji kariéru platí, že tento typ tréninku je dobrý pro mou kondici. Ale zaměřuju se i na intenzitu," říká a přitom si uvědomuje, že i umístění kolem desítky by bylo úspěchem. „Bez ohledu na to, jak moc to chcete, je nemožné úplně proměnit tělo silničního cyklisty na cyklokrosaře za dva měsíce.“
„Mistrovství světa v Táboře je rozlučkový závod, o kterém jsem snil. To je hlavní, na co teď myslím. Bude tam mnoho belgických a mnoho českých fanoušků, všichni, kteří mě během mé kariéry podporovali. Moje kariéra vlastně začala na tom mistrovství světa v roce 2010. O moc hezčí rozloučení si nemůžu přát."
„Momentálně mám v hlavě, že skončím po Táboře, ale i když je šance velmi malá, člověk nikdy neví,“ nechává Zdeněk pootevřenou škvíru, že by to definitní konec být nemusel. Protože si stále ještě hýčká přání ještě jednou se postavit na start Paris-Roubaix.
