Cílem je vždycky medaile, protože ta je z hlediska propagace a ospravedlnění našeho konání nejzajímavější. Proto jsme i před tímto dílem Světového poháru v cyklokrosu mohli slyšet, že medailové naděje vkládáme do Kateřiny Nash a i nejlepší junior je připraven bojovat o bednu.
No realita byla trošku jinde. Kateřina Nash skutečně dosáhla na nejlepší české umístění a to 7. místo, a udržela si tak průběžné vedení v této soutěži po 3 závodech. Jenže tomu je tak zatím i proto, že závodila na rozdíl od řady jejích konkurentek na prvních dvou závodech v zámoří, kde žije a kde zajela skvělé výsledky: 1. a 2. místo.
Junioři stáli na startu v 6 lidech a z toho 5 díky dosud vyjetým bodům v první a druhé lajně, což je v cyklokrosu mimořádně důležité. Jenže toho vůbec nevyužili, postupně se propadali, takže nakonec skončili čtyři z nich „až“ v druhé desítce. Nejlepší byla současná domácí jednička Jan Zatloukal na 11. místě, na čemž se údajně podepsal nepovedený start (i ten je ale součástí závodu). Všem s výjimkou Francouzů vytřela zrak belgická juniorská reprezentace, která obsadila první tři místa, a všech šest se umístilo do devítky výsledkové listiny! Vyhrál syn slavného otce Thibau Nys. V top ten je doplnili 3 Francouzi a 1 domácí junior.
Podle známé hlášky, že věříme jen těm statistikám, které si sami zfalšujeme, se na tento výsledek dá nahlížet i takto: v druhé desítce se s našimi juniory nacházeli 3 Nizozemci a po 1 Švýcarovi, Italovi a Francouzovi. Takže soutěžíme společně s Nizozemci a Švýcary o třetí místo za suverénními Belgičany a druhými Francouzi. No dobrá. Ale co ty medaile?
Pokud však taková srovnání s mezinárodní konkurencí přispějí k poznání, že cesta na vrchol vyžaduje mimořádné úsilí a vytrvalost, a že domácí rybníček je dobrý pro malé kapry, pak všechno dopadlo dobře. Protože pak jednou budou k poražení i ti Belgáni. Zdeněk Štybar a řada jeho předchůdců v národních dresech by o tom mohla vyprávět.
Horší situace z pohledu mezinárodního porovnání výkonnosti je u třiadvacítkářů a žen. Jediný Josef Jelínek do dvacítky (16.), ostatní třetí, čtvrtá a pátá desítka. I na rundu (tedy odvolání ze závodu) došlo. Závod ovládli domácí Švýcaři, mezi něž se vklínil Nizozemec.
V ženách - vynecháme-li matadorku skvělou Kateřinu Nash - tak je ještě hůře jak v U23. Domácí jednička Pavla Havlíková 23., ostatní čtvrtá a pátá desítka (a i tady runda). Málokoho překvapí, že první dvě příčky obsadily Nizozemky, třetí byla Britka.
Naprosto tristní (a to asi bohužel nepřeháním) je situace v mužích: první čtyři místa pro Belgičany a vítězství Iserbyta nikoho příliš nepřekvapí. Bohužel už nepřekvapí ani umístění našich dvou mužů ve třetí desítce: 22. Michael Boroš, 28. Jan Nesvadba.
Světový pohár pokračuje čtvrtým závodem v sobotu 16. listopadu v Táboře. Tak doufejme, že na domácí trati to bude alespoň o něco lepší. A nebo i medaile?
Zatímco reprezentace závodila v nejtěžší mezinárodní konkurenci ve Švýcarsku, řada českých krosařů si odskočila do rakouského Ternitzu (70 km na JV od Vídně), na závody zařazené jak do kalendáře UCI (C2), tak rakouského poháru. Konkurence se rekrutovala především z řad domácích a Slováků, okořeněné výjimečně dalšími národnostmi.
Hlavní závod ovládl Emil Hekele (roč. 1977) před dvěma Belgičany. Jedním z nich byl na 3. místě Seppe Rombouts, který zatím odjel všechny tři díly letošního českého cyklokrosového poháru a figuruje na 7. místě průběžného pořadí. Vítězný Hekele (průběžně 10. v českém poháru) nadělil českým mladíkům Karlu Camrdovi (roč. 2001) z Tábora na 4. a Josefu Kunáškovi (roč. 2000) z Kolína na 5. místě okolo 1,5 minuty.
Ženám dominovala Nikola Bajgerová z Dukly Praha, průběžně 4. v českém TOI TOI Cupu, a juniory ovládl Matěj Stránský (7. v poháru), před Tomášem Doležalem (oba IVAR CS – Author) a Václavem Dostálem (ČEZ Tábor).
