Zdejší okruh byl profilově náročnější než minulou neděli ve Waterloo ve Wisconsinu, navíc se 37 schody, na druhou stranu však technicky méně náročný. I průměrná rychlost byla vyšší, téměř 28 km/hod., dvě prkna po sjezdu všichni muži skákali. Naopak z žen to dokázala jen dvakrát pozdější vítězka Fam Van Empel.
Sweeck poosmé druhý, čekání na vítězství trvá
O deset čísel, možná jen duši, předstihl na čáře Eli Iserbyt (Pauwels Sauzen/Bingoal) svého do loňska týmového parťáka Laurense Sweecka (nyní Crelan/Fristads). „Viděl jsem ty šance 80:20 pro něj. Byl protivítr, musel jsem se za něj schovat a pak vyrazit, jiná šance nebyla,“ říkal vítěz do kamer Eurosportu. Vládce světového poháru vyhrál letos podruhé, celkem po 34. v profikariéře. Sweeck skončil poosmé druhý, na svůj triumf na této úrovni bude čekat dál. I když formu má náramnou…
Dvakrát už se zdálo, že mu Iserbyt odjede, ale on se nevzdal a do poslední zatáčky najel první, na asfaltu se zvedl a vyrazil… ale marně. Hodně agresivně jezdil Toon Vandebosch, třikrát zkusil vyrazit, ale hlavní skupina si ho pokaždé po chvíli docvakla. Už ve třetím z deseti kol poodjeli Iserbyt a Sweeck a zdálo se, že si pojedou svoji ligu. Jenže sjela se znovu desetičlenná skupina i s Michaelem Borošem (Elkov/Kasper), který se v jeden moment ocitnul i čtvrtý. Z kopce dvakrát ujel Michael Vanthourenhout (Pauwels Sauzen/Bingoal), jednou se tam prosmykoval Iserbyt. Nakonec zbyli do posledních dvou kol tři se stále hodně aktivním Sweeckem. Až skoro zázračně se na ně začal dotahovat zezadu (pan)americký šampion Eric Brunner, na kole až téměř jakoby v časovkářské poloze, jen ta hrazda chyběla. Zajel životní čtvrté místo. Pátý skončil stejně jako před týdnem Thibau Nijs (Baloise/Trek Lions), syn slavného otce. Oproti prvnímu závodu chyběl navíc Lars van der Haar (Bloise/Trek Lions), který se vrátil do Evropy.
Boroš skončil na stejné trati v pátečním OZ crossu těsně pátý. Teď předjel i jeho belgického vítěze Landera Loockxe (Deschacht Hens/Maes). S mírným odstupem za roztrhanou hlavní skupinou dojel desátý se ztrátou 1:11 minuty. „Top deset! Jsem moc spokojený. Jelo se hodně rychle, snažil jsem se dostat dopředu, ale to bylo maximum. Nohy jsem dneska moc neměl a tady to bylo hodně na výkon. O to víc jsem rád, že jsem to urval. Po pátečním vedru trochu sprchlo a teploměr vystoupal k pětadvaceti, což bylo příjemnější, prach si sednul,“ říkal. Poté, minulý víkend zlomil botu, v týdnu pořídil nové do rezervy, ale jel ve starších ozkoušených, které měl s sebou.
„Jsem rád, že jsem viděl hned od začátku, jak se tady jezdí rychle a můžu se s tím srovnat. Přiletím domů v úterý a těším se na Tábor. Má být mnohem chladněji a deštivo, to by mi mělo vyhovovat ještě víc,“ dodal. Takhle vysoko byl naposledy před čtyřmi lety také v Americe, ve Waterloo, výš se dostal dosud jen dvakrát ještě v době belgického angažmá.
Což je s návratem Zdeňka Štybara, který byl o víkendu druhý a první na slovenském poháru v Dohňanech, ta nejlepší pozvánka na příští víkend na třetí světový pohár do Tábora. Zcela jistě tam zamíří ještě nabitější konkurence než byla za oceánem.
Brand ve Fayetteville zase druhá, jako na mistrovství světa
Ženskou špici opustila brzy Ceylin del Carmen Alvarado (Alpecin/Deceuninck), která měla problémy se řetězem, musela měnit kolo a napodruhé už se nedotáhla. Jinak se odehrával nizozemský přebor jako posledně, jen že francouzská diva Heléne Clauzel (AS Bike Racing) zůstala déle ve hře. České barvy na startu nebyly.
Tempo udávaly obhájkyně prvenství v celém světovém poháru Lucinda Brand (Baloise/Trek Lions) a o 13 let mladší Fem van Empel (Pauwels Sauzen/Bingoal). Ta jela alespoň vizuálně s mnohem menším úsilím a skvěle takticky hlídala pozici. V polovině se pokusila nastoupit ještě Denise Betsema (Pauwles Sauzen/Bingoal), jenže ji také zastavil spadlý řetěz. Když Van Empel poprvé jako jediná skočila přes prkna, vypadalo to, že získala rozhodující náskok. „Moc jsem to netrénovala, byl to risk. Všechno nebo nic,“ přiznala. Jenže zkušená Brand to nevzdala. Při druhém skoku v posledním kole už se Van Empel tak tak protáhla podél ohrádek. Brand to do kopce rvala ze sedla, její soupeřka i vsedě útok odrazila. A mezitím se na ně dotáhla Annemarie Worst (777). Až v poslední zatáčce se zdálo, že nejmladší členka vedoucí trojice objezdem zvnějšku ztratí příliš mnoho sil, ale na rovinku jich zbylo ještě dost. Druhé vítězství ve dvou týdnech! „Kdo by si to pomyslel, že pojedu z Ameriky domů se dvěma výhrami. Je to sen. Necítila jsem se tak dobře a věděla jsem, že musím udržet Lucindu ve stoupání, pak se to povedlo,“ smála se. Brand tu byla zase druhá jako začátkem roku na mistrovství světa, tehdy za Marianne Vos, která teď chyběla. Alvarado skončila s mírným odstupem šestá.
