Belgičany a vlastně i všechny ostatní závodníky zaskočil Tadej Pogačar útokem více než sto kilometrů před cílem. Slovinci měli v plánu čekat až do posledního okruhu, jak později prozradil Domen Novak, ale Pogačar se rozhodl změnit taktiku. Proč? Do úniku se za původní skupinou uprchlíků vydala další silná skupina a zvedali se i další jezdci. Pogačar už měl k ruce pouze Primože Rogliče a nechtěl se dostat do obranné pozice, proto se zvedl a už ho nikdo z největších soupeřů neviděl. „Pogačarův tým nebyl příliš silný. Mysleli jsme si, že zůstane brzo sám,“ řekl Sven Vanthourenhout pro VTM. Věřil, že se závod před Pogačarovým útokem vyvíjel slibně.
„Upřímně řečeno, nemyslel jsem si, že se to stane zrovna tam, v tu chvíli,“ přiznal Evenepoel, že ho Pogačarův brzký únik překvapil. „Samozřejmě jsem viděl, že jede, ale cítil jsem, že je lepší se schovat. Tahle taktika nebyla špatná. Jen se tady stalo něco nenormálního.“
Zklamaný Vanthourenhout si po závodě nemyslel, že by jeho tým udělal v tuto chvíli chybu. „Jestli jsme tam s tím měli být? Ano i ne. Bylo by to nejlepší, ale pořád to bylo víc než 100 kilometrů. Není divné, že jsme na to nereagovali. Zda jsme udělali chybu? To je těžké říct. Když se ohlédneme zpět, ano, měli jsme být více vpředu, ale na druhou stranu. Myslím, že mu nikdo nestačil. Odjel sám, to znamená, že nikdo nemohl.“
Belgičané nejdřív zareagovali s chladnou hlavou, seřadili se na čele pelotonu a drželi odstup na 35 sekundách v průjezdu do dalšího okruhu. Evenepoel měl před sebou pět pomocníků, kteří mu měli stáhnout Pogačarův únik, zatímco olympijský vítěz mohl šetřit síly. Victor Campenaerts a Quinten Hermans odvedli dobrou práci a něco z náskoku stáhli.
Jenže ve třetím okruhu od konce se celá belgická taktika rozpadla. Po výjezdu na Bergstrasse zůstali vpředu s Evenepoelem jen Tim Wellens a Maxim Van Gils a ani jeden netahali nijak dlouho. „Snažili jsme se Remca dostat co nejblíže k Pogačarovi, aby si to mohl doskočit, ale nohy se mi docela rychle zastavily,“ řekl Van Gils pro Sporzu. „Neměl jsem zrovna super den.“
„Věděli jsme, že stíhací jízda bude také obtížná se všemi těmi zatáčkami a neustálým stoupáním a klesáním. Také foukal vítr, ale Tadej se nikdy neunaví,“ dodal.
Tiejs Benoot a Jasper Stuyven se ani na špici pelotonu nepodívali. Stuyven byl kapitánem týmu a vracel se do doprovodné kolony pro informace. To ho stálo spoustu sil a proto brzo odpadl. Benoot se nesnažil vymlouvat: „Jestli jsem měl být schopen pomáhat déle? Když se podívám na sebe, tak určitě ano. Neměl jsem dnes nejlepší pocit. Nedokážu si to vysvětlit.“
Belgickému týmu bolestivě chyběl Wout van Aert v dobré formě.
Vpředu, ve skupině s Pogačarem, byl stále Laurens De Plus, který odjel nedlouho před útokem Slovince. Ale na další zrychlení Pogačara zareagovat nedokázal a ani později nebyl k ruce Evenepoelovi. Ten zůstal v elitní skupině pronásledovatelů sám a spíše jen útočil, než že by se snažil o spolupráci s ostatními závodníky. Zanedlouho byl z toho dost frustrovaný. A v závěru se ukázalo, že ani není nejlepší ze zbytku světa. Měl problém stíhat útoky soupeřů. „Kolo před koncem jsem se ještě dostal k Remcovi. Nemusel jsem nic říkat, přijel jsem vedle něj a hned jsem věděl, jak na tom je. Myslím, že neměl super nohy. Na tom není nic špatného,“ vysvětluje Vanthourenhout.
„S Remcem jsme dojeli pátí a na silnici si každý dělal, co chtěl. O tom, jak daleko se dostanete, rozhoduje i forma toho dne. Ne, nejsme zklamaní. Remco by musel být stoprocentní, aby tady vyhrál, a myslím, že dnes to nebyl ten případ,“ dodal kouč, který už před šampionátem oznámil, že u reprezentace končí.
