V prvním z článků: roadcycling.cz/clanek/umirani-ceskeho-cyklokrosu o současném cyklokrosu jsem napsal:

Michael Boroš taktizuje při závodě v českém pohárovém závodě a pomyslně mu ujíždí evropská cyklokrosová špička. Daleko bude první desítka ve světových cyklokrosových závodech. Taktizování v průměrnosti českých závodů k dobré výkonnosti na mezinárodní scéně nepovede.

Příčin je mnoho, ekonomická podstata cyklokrosu (i světového), ekonomická podstata české cyklistiky, motivace závodníků, motivace mládeže dělat cyklistiku a cyklokros, motivační prostředí české organizované cyklistiky, konkurenční prostředí... 

A opravdu to nebylo a není dobré, o Top 10 se opravdu nedá v souvislosti s českým cyklokrosem mluvit, letos jsou statistiky nelichotivé, Michael Boroš zůstal našim nejlepším cyklokrosařem, ale výsledky jsou špatné: SP Tábor - 22., SP Koksijde - 29., SP Namur - 24. a SP Heusden-Zolder - 25.

V druhém článku roadcycling.cz/clanek/pred-15-lety-a-dnes-co-vse-se-v-cyklokrosu-zmenilo zaznělo:

Vše je jinak, ani se nechce věřit, že je to jen patnáct let. Z kterého konce začít? Vítězství Zdeňka Mlynáře se povedlo, mohli bychom říci, díky šťastným okolnostem. Jenže vyhrát tehdy velký závod nebylo štěstí a k tomu sedmé místo Kamila Ausbuhera a jedenácté Petra Dlaska. Osm reprezentantů České republiky stálo na startu! Vítězství Zdeňka Mlynáře nebylo náhodné, byl to výsledek jednoho z nejlepších v silné sestavě, ale také výsledek vnitřní konkurence celého českého cyklokrosu.

A to je to, co českému cyklokrosu chybí, vnitřní konkurence, větší počet závodníků na úrovni reprezentace, motivace a vlastně zde schází především peníze, ale to je podobné mimo Belgii v celém cyklokrosovém světě.

Ve třetím článku roadcycling.cz/clanek/hledani-konkurenceschopnosti-ceskeho-cyklokrosu jsem se ohlédl za patnáctiletou historií výsledků našich cyklokrosařů na domácích světových pohárech. Statistika je krutá z pohledu současné kvality našich reprezentantů, ve článku zaznělo:

Česká republika byla v cyklokrosu opravdu silným státem, před patnácti lety vysoko nad většinou cyklistických velmocí. Naši závodníci byli velkou konkurencí belgickým profesionálům. 

Byli jsme světově výjimeční, nyní jsme světově průměrní, což není zase až tak špatné, ale za patnáct let se to o 180 stupňů otočilo.

Za patnáct let prošlo českou reprezentací mnoho jmen, mnoho juniorských nadějí, ale současný cyklokros z nich moc nečerpá. Pár jich odešlo na silnici a většina se jich vytratila z českého cyklokrosu i z české cyklistiky. Kde hledat příčiny? Přechod do kategorie mužů je vždy bolestný, ale náš cyklokros v kategorii Elite nečerpá z juniorů téměř vůbec svoji základnu, jen málo jich pokračuje v cyklokrosu a netvoří domácí peloton.

Čtvrtý článek roadcycling.cz/clanek/cyklokrosovi-juniori-jsou-historicky-uspesni-ale-kde-jsou-ta-jmena se věnoval českým juniorům a jejich ztrátám v elitní kategorii. Je vždy těžké pokračovat s cyklistikou při přechodu do mužů, v cyklokrosu to bývalo trochu snazší, ale to už neplatí ani u nás.

Pátý článek roadcycling.cz/clanek/kolik-stoji-usporadani-cyklokrosoveho-zavodu-v-belgii poodhalil ekonomickou podstatu cyklokrosu a rozdíl Belgie od ostatního světa:

Bereme cyklistiku jako sport, kde fanoušek nemusí platit za vstup na stadion, ale v Belgii je to trochu jinak. Tady jsou cyklističtí návštěvníci závodů ochotni platit a cyklokros v této zemi na tom ekonomicky stojí. To je ten nejpodstatnější rozdíl belgického cyklokrosu oproti celému zbytku světa a rozdíl na tom nejpodstatnějším místě, tedy v ekonomice a získávání financí k uspořádání akce. Vedle sponzorských příspěvků a prodeji reklam je důležitým příjmem pořadatelů vstupné.

V Belgii je celosvětově jiné cyklokrosové prostředí.

Šestý článek roadcycling.cz/clanek/belgie-drti-v-cyklokrosu-ostatni-svet, poukazuje právě na výjimečnost belgického cyklokrosového prostředí:

Už jen Belgičané, nebo Nizozemci jezdící v belgických týmech, jsou špičkou světových cyklokrosů, jen begické týmy zaměstnávají cyklokrosaře a jen belgičtí sponzoři podporují cyklokros.

Celá ekonomika "světového" cyklokrosu vlastně stojí jen na jedné zemi, na Belgii a kdo nejezdí tam, kdo nejezdí v belgickém týmu, jako by z pohledu světové cyklistiky nebyl.

Sedmý článek roadcycling.cz/clanek/kde-jsou-vsichni-svetovi-juniorsti-cyklokrosari se vrací k juniorům, ale ke jménům zahraničním a je zřejmé, že z cyklokrosových závodů zmizela mnohá jména i zahraničních cyklistů:

V juniorech dělá mnoho kluků víc disciplín, silnici s dráhou, silnici s cyklokrosem a nejlépe všechny tři disciplíny najednou. A na našich příkladech je zřejmé, že mnozí úspěšní junioři v cyklokrosu, se prosadili na silnici a ta později dostala přednost, protože je to nejprestižnější disciplína a dokáže je ekonomicky zajistit. Dostávají celoroční plat, ale také už musí plnit závazky k týmu od ledna do září/října a pro silničáře v plném úvazku nezbývá čas na cyklokros, i když v něm byl úspěšný a měl cyklokros rád. Cyklokros se už nedá v profesionálech dělat spolu se silnicí a specialistu cyklokrosaře uživí jen Belgie.

A pořád se točíme okolo toho stejného, nikde na světě nejsou pro vrcholný cyklokros peníze, jen v Belgii. Světový pohár v juniorech je národnostně mnohem pestřejší, než ten v Elite. Protože stojí na státních reprezentačních penězích. Potom junioři dávají přednost silnici, nebo s cyklistikou končí, jen několik nebelgických cyklistů pokračuje s cyklokrosem jako profesionálové v belgickém týmu.

Je potřeba si ovšem přiznat, že je cyklokros okrajová cyklistická disciplína, podobně jako disciplíny dráhové, ale ty měly to štěstí, že jsou disciplínami olympijskými a tak do nich tečou na celém světě státní peníze. Ty cyklokros nemá.

Podívejme se na světový ranking národů, na prvních 25 zemí. Za Belgií a Nizozemskem je osm zemí (my mezi nimi třetí) průměrných a všechno ostatní je ve světě podprůměrné. To je současný stav světového cyklokrosu.

Ranking UCI tvoří vždy tři nejlepší cyklokrosaři - tři nejlepší v počtu získaných bodů.