70 km / celkem 728 km

Cesta vede nejprve rozložitým údolím, až když odbočím do oblasti Innerkrems, tak se velmi prudce stočí do okolních kopců. Dnes nemám před sebou tak vysoké sedlo, jako byl včerejší Solkpass, ale i tak je to nějakých 700 metrů převýšení a vyšplhat se nahoru zabere bez mála tři hodiny. Cestou dělám jenom krátké přestávky, užívám si skvělou ledovou vodu ze studánek a těsně před vrcholem zastavím na jedné z pastvin, sundám si klipsny, ponožky a krásně se zchladím v ledové vodě – paráda, jak málo člověku stačí ke štěstí.

Dnes mi ten vrchol ani nepřišel zas tak těžký, jestli je to tím, že si na ty výšlapy začínám zvykat, nevím, ale každopádně za vrcholem, který připomíná krkonošské lučiny u Luční boudy (ovšem tady se kolem tyčí ještě podstatně vyšší hory), začíná nekonečné sjíždění. Bez přehánění odsud sjíždím až k jezeru Millstatter See. Neuvěřitelný sjezd v délce skoro 40 kilometrů během něhož sundám bundu a dole je mi vedro i v tílku.

Jezero Millstatter See mě překvapuje tím, jak to tady žije, všude panuje letní, prázdninová, až lázeňsky uvolněná atmosféra. Stan si rozložím v kempu na břehu jezera s vlastním molem a jelikož fouká silný vítr, na rozlehlém jezeře se dělají poměrně velké vlny, tak mám spíš pocit, jako bych byl v nějakém zálivu u moře. Překvapivě i voda je dost teplá, nicméně Alterersee bylo z mého pohledu zatím asi stále nejkrásnější. Dnes jsem díky dlouhému sjíždění ušetřil dost času, takže si můžu dát konečně klidnější večer, válení na pláži a večer si zajdu na super kebab. Kupodivu mi někdo ukradl powerbanku ze sprch během hodiny, co jsem si ji chtěl nabít. Tady bych to teda nečekal.

Pokračování příště.

8. díl