Vystoupení českých elitních cyklokrosařů na Mistrovství světa ve Švýcarsku skončilo fiaskem, když byli všichni naši závodníci odvoláni před koncem závodu. Jenže výsledek byl zdrcující pro všechny, včetně druhého Toma Pidcocka a třetího Toona Aertse. Ani na jedinou sekundu totiž nikdo z nich nekonkuroval Mathieu van der Poelovi. To se sice stát může, Van der Poel je výjimečným závodníkem, ale když se to děje ve 29 případech ze 30, je něco hodně špatně.
Van der Poel si dělá co chce a to je pro cyklokros hodně špatné. Není to jeho chyba, prostě jen neexistuje solidní konkurence. Letos to bylo zvýrazněno zraněním Wouta van Aerta, ale ani Belgičan většinou Van der Poelovi nestačí. Když chybí Van Aert, je Van der Poel jedinou hvězdou na startu. Závodníci jako jsou Toon Aerts, Eli Iserbyt, Laurens Sweeck a Lars van der Haar mají k označení hvězda hodně daleko. Nejsou zajímaví, nepřitahují moc pozornosti a nedokážou konkurovat nizozemskému cyklokrosaři.
Van der Poel je pravděpodobně nejlepším cyklokrosařem všech dob a dá se namítnout, že vítězí snadno i na silnici a na horských kolech, ale v těchto disciplínách má k dominanci daleko. Zejména na silnici je v pelotonu dost stejně dobrých a lepších cyklistů, navíc je silnice pestřejší a nadvláda jednoho závodníka nehrozí.
Wout van Aert nemohl po zranění na Tour de France několik měsíců ani chodit, přesto se po návratu do terénu ihned zařadil mezi nejlepší a v neděli dokonce vyhrál Krawatencross v Lille. Kdyby neměl technické problémy na světovém šampionátu, byl by nejlepším z Belgičanů a opět získal medaili. To také nevypovídá o velké konkurenci.
Cyklokros byl vždy velmi malým sportem, kterému dominovali Belgičané, ale postupem času se nějak vytratili Francouzi, Češi, Švýcaři a další, kteří aspoň někdy do první desítky zasáhli. Jakousi nadějí cyklokrosu je mladý Brit Tom Pidcock, ale i jeho čeká lepší budoucnost na silnici. Cyklokros prostě mladé závodníky neláká. A přiznejme si to, letos už to byla vážně nuda.