Pro Evenepoela to nebyl snadný závod z fyzického, ani psychického pohledu. Obhájce světového titulu musel řešit technice potíže ještě před startem. Na startovní rampě na velodromu Oerlikon si šlápl dozadu a shodil řetěz z jednopřevodníku. „Řetěz jsem si zavinil sám. Už se mi to stalo dřív v Baskicku. Neměl jsem šlapat dozadu, ale to se může stát. Jezdíme s velkými převodníky, všechno je pečlivě seřízené. Byla to moje vlastní chyba,“ uznal Evenepoel.
Mechanikům se podařilo nahodit řetěz včas a žádný další problém s řetězem už neměl, ale nefungoval mu wattmetr a nevěděl, zda podává dostatečný výkon. „Byl to šílený den. Minutu před startem mi spadl řetěz a nefungoval mi wattmetr. Takže jsem to musel jet čistě podle citu,“ kroutil Evenepoel hlavou.
Možná i proto byl jeho výkon trochu nevyrovnaný a Filippo Ganna neztrácel mnoho. Na prvním mezičase, po úvodním rovinatém úseku, byl Evenepoel nejrychlejší s náskokem 6,7 sekundy před Gannou a do začátku nejtěžšího a nejdelšího stoupání do Uetikonu am See najel na Gannu 15 sekund, ale v samotnému koupání byl překvapivě pomalejší. Později přiznal, že ve stoupání měl menší krizi a na druhém mezičasu držel náskok 9 sekund. „V polovině prvního stoupání jsem měl také těžkou chvilku,“ přiznal.
O titul jeli pouze Evenepoel a Ganna a Belgičan svůj druhý duhový trikot vyhrál v technickém úseku ve sjezdu k Curyšskému jezeru. Zde byl o 10 lepší než Ganna a svůj náskok navýšil na 19 sekund. „Po sjezdu jsem se cítil dobře. Nohy opět dostaly kyslík. Mohl jsem tlačit do pedálů, ale nemohl jsem jít přes limit. Nic jsem nevěděl.“ Zdálo se, že už je zcela rozhodnuto, do cíle zbývalo si deset minut a takový náskok už neměl ztratit.
Jenže Ganna před finišem ještě hodně zabral, na rovině se rozjel do maximálního výkonu a pomohl mu také Primož Roglič, kterého před cílem dojížděl. Evenepoel už tak rychle nejel, ale sebevědomí mu tedy nechybělo, protože do cíle ani nejel naplno, dokonce zvedl ruce nad hlavu, když na výsledkově tabuli viděl, že je nejrychlejší. Cílem projel s náskokem 6,43 sekundy a podruhé v kariéře se stal elitním mistrem světa v časovce.
„Byla to nejtěžší časovka v mém životě. Nakonec musíte umět číst i vlastní tělo, pokud chcete vyhrát. To se mi podařilo. Ale v časovce a na mistrovství světa nezáleží na tom, jaký je rozdíl. Takže jsem měl chuť slavit,“ usmíval se Evenepoel, který se stal prvním mužem, který vyhrál olympijské hry i světový šampionát v časovce v jednom roce. „Je to další zápis do historie. Moje sezóna už nemůže být lepší. Třetí na Tour, dvakrát zlato na olympijských hrách a teď mistr světa. To je přece dobré, ne?“
Pád Vinea (možná) rozhodl o bronzu
Ganna byl samozřejmě trochu zklamaný, třetí světový titul nebyl daleko, ale sám tak těsný souboj nečekal. „Teď jsem opravdu šťastný. Zvlášť ve srovnání s loňskem, protože před měsícem jsem se necítil dobře,“ řekl Ganna po vyhlášení vítězů. „Na Renewi Tour jsem musel odstoupit, protože jsem byl úplně zdemolovaný. Co se týče zdraví, mých nohou... Týden jsem neseděl na kole, abych načerpal energii a dobil baterky.“
„A dnes jsem dojel jen šest sekund za Remcem. Víc k tomu nemůžu říct,“ smál se Ital. „Jsem hlavně šťastný a vnímám tento výkon jako vítězství. Nebyla to pro mě ani úplně ideální trať. Ve stoupání mi explodovaly nohy a ve sjezdu jsem si orazil. Nechtěl jsem riskovat, ale pak už jsem do toho dal všechno. Byla to skvělá časovka a dojel jsem druhý, takže jsem spokojený. Je to přece jen stříbro.“
Italové musejí být spojení, protože získali hned dvě medaile. Evenepoela a Gannu a nástupních vítězů doplnil Edoardo Affini, který ztratil 54 sekund na vítěze. Pomohla mu smůla Jaye Vinea. Australan totiž na druhém mezičasu zajel třetí nejlepší čas, na kopci byl o téměř 19 sekund lepší než Affini, jenže ve sjezdu spadl a o svůj náskok přišel. S Affinim měl na třetím mezičase stejný čas a v cíli s evropským mistrem prohrál o necelou půlminutu.
Affini byl hodně spokojený. „Nečekal jsem, že budu na stupních vítězů. Abych byl upřímný, předem jsem si myslel, že umístění v první desítce je dobrý výsledek. Snil jsem o umístění v top 5. Když jsem byl v horkém křesle a viděl ostatní, jak přejíždí cílovou pásku, teprve pomalu jsem začal přemýšlet o tom, že je v tom něco víc,“ řekl po závodě.
„Je moc hezké, že se mohu s Filippem podělit o stupně vítězů. Je mi ho líto, protože byl blízko. Bylo by perfektní, kdyby vyhrál on, ale i tohle je moc hezké. Remco si prostě vedl velmi dobře.“
Vine nakonec obsadil pátou příčku, cíl protnul celý od krve v čase, který byl o 6 sekund horší než čas Joshe Tarlinga. Britský cyklista začal časovku výborně, na prvním mezičasu byl třetí, v kopcích se však trápil a propadl se na pátou příčku. V cíli byl tedy čtvrtý a s výsledkem nebyl spokojený.
Velkým zklamáním závod skončil pro největší domácí naději, pro Stefana Künga. Ani jemu nevyhovovala kopcovitá střední pasáž a v cíli zaznamenal až osmé místo se ztrátou 1:48. Třinácté místo patří Primoži Rogličovi, který si ještě nedokázal zcela odpočinout po Vueltě a převážně rovinatý závod mu nevyšel.
46 kilometrů dlouhý závod nevyšel ani Mathiasi Vackovi, jedinému českému reprezentantovi. Vacek se na žádném mezičase nevešel mezi nejlepší a v cíli to stačilo na 27. místo s odstupem 3:46 na Evenepoela.
