O co přesně jde? Některé týmy a někteří závodníci chtějí zrušit tradici připínání startovních čísel na dres a místo toho chtějí mít vlastní čísla, která jim zůstanou celý rok a budou vytištěná na dresu. Chtějí to například Alberto Bettiol a Michael Woods z EF, vedení týmu Jumbo - Visma a další. Podle zastánců tohoto nápadu se fanoušci snadněji identifikují s hvězdami cyklistiky a budou ochotnější kupovat jejich dresy a další suvenýry. Merchandising je u her významným zdrojem příjmů, dres Juventusu Cristiana Ronalda se sedmičkou na zádech jde celkem na dračku, stejně jako Messiho dres s desítkou a tak dále. Ale zvýšil by se zájem o dres BORA - hansgrohe, kdyby na zádech byla jmenovka Sagan a pod ní nějaké číslo?
Zatímco fotbalové kluby mají své stálé fanoušky, někdo fandí Manchesteru United, nebo pražské Spartě a tak dále, ať se děje co se děje a moc nezáleží na samotných hráčích, v cyklistice je to zcela jinak. Těžko se někdo stane velkým fanouškem týmu, který byl založen před rokem, aby propagoval třeba boty a není spjatý s místem. CCC je polský tým a přitom sídlí v Santa Rosa v Kalifornii, ale to je každému jedno. Není to klub, je to jen cyklistický tým. A cyklistika není kolektivním sportem, i když to závodníci a mnozí další neustále říkají. Podstatné jsou individuality, ty přitahují fanoušky, ať už jim to platí kdokoliv. Cyklistika není hra, je to jiný druh sportu.
Druhým argumentem zastánců stálých čísel je přehlednost. Číslo přes celá záda je v televizi lépe vidět a fanoušci a komentátoři se snadno zorientují, kdo útočí, odpadá, spadl, vrací se do pelotonu a tak dále.
Problém je však opět v tom, že cyklistika není hra. Vlastní čísla mají i závodníci Formule 1 a Moto GP, ale těch je na startu jen pár. Cyklistů ve WorldTour je 543. Kdyby měl mít každý své číslo, nebylo by to už ani zdaleka přehledné a atraktivní. Když si k tomu připočteme jezdce z nižších kategoriích, protože se závodníky WorldTour mohou jezdit i cyklisté z druhé divize a také cyklisté z kontinentálních celků, čísel by bylo až moc.
Řešením by mohlo být rozdělení stejných čísel pro každý tým. Podobně jako u her, kdy například číslo 10 by mohlo mít hned několik závodníků různých týmů. I to by ale bylo hodně nepřehledné. Ve fotbale stojí proti sobě jen dva týmy a ty jsou většinou jasně barevně rozlišeny. To v cyklistice není možné. Kdyby nosili číslo 10 jezdec CCC, Rally a Fundación Euskadi, jak by se rozeznali? Všechny tři týmy mají oranžové dresy a černé kraťasy.
K přehlednosti by to rozhodně nevedlo. A zásadně by to rozhodčím zkomplikovalo práci. Cyklistika navíc naštěstí není uzavřená soutěž, jakou je třeba Formule 1. Vincenzo Nibali může v dresu Trek - Segafredo startovat na menším italském závodě vedle amatérského cyklisty malého kontinentálního týmu. Vlastní čísla by měli všichni závodníci na světě? Nebo jen cyklisté týmů registrovaných u UCI? Nebo by se čísla používala jen ve WorldTour? V amatérské a hobby cyklistice je to zcela nemožné.
Snažit se do cyklistiky vnést zvyk zcela odlišných sportů je nesmyslné. Cyklistický dres s jakýmkoliv číslem a jmenovkou se nikdy nestane všeobecně populární součástí popkultury jako Jordanův dres s číslem 23 nebo brazilský fotbalový dres s číslem 10 na zádech. Zbavovat se cyklistických tradic je chyba. A připínání čísel k tomu patří. Stejně jako čest nosit číslo 1 v případě obhajoby vítězství a otáčení čísla 13.
