Hany, jak ses k pořádání závodů vůbec dostal?

V roce 2005 potřeboval Liberecký kraj pořádat ještě jeden závod v triatlonu, aby mohl vzniknout seriál. A tak jsme to tehdy jako oddíl Cyklorenova Cvikov dostali tak trochu úkolem. Na tomhle základě vznikl o rok později Varnsdorfský triatlon, a aby to bylo úsměvné, tak v Ústeckém kraji.

Jak dlouho jsi pořadatel a jakých závodů?

Letos to bude 17 let. Postupně jsem přidal pořádání cross country, silnice i běhu a vznikl seriál MandaOne.cz. Jenže v roce 2016 jsme zdědili Tour de Zeleňák a v roce 2020 dokonce UCI ženský etapák Tour de Feminin, a tak jsem většinu akcí MandaOne „rozdal“.

Co tě motivuje tyhle aktivity vyvíjet?

Už ani nevím, poslední roky si spíš říkám, jestli mi to za to ještě stojí, protože tím trávím většinu volného času a toho je s rozrůstající se rodinou méně a méně. Ale asi mám jako původem tělocvikář pedagogiku v krvi, a tak mám pocit, že musím pořád své okolí nutit do pohybu a stále něco plánovat a připravovat.

Jaké překážky musí pořadatel v současné době zvládnout, aby se akce uskutečnila?

Bohužel covid ztížil už tak nelehkou pozici pořadatelů dost zásadně. Ani se nedivím, že to spousta kolegů zabalila. Těžko se při všech těch změnách něco plánuje půl roku dopředu! Před covidem to ale byla určitě legislativa. Udělat dnes cokoliv, ať už v lese nebo na silnici, vyžaduje zajištění velkého množství úředních povolení. Třetí největší výzvou je zajištění financování akcí.

Co je odměnou pořadatelům?

Pravděpodobně dobrý pocit z dobře odvedené práce. Je pravda, že když se pak čtou ty kladné ohlasy na právě proběhlou akci, tak to člověka hřeje u srdce a pýchou lítá až ke hvězdám. Průšvih je, když kladné ohlasy chybí, to je pak na ručník. Na peníze moc nevěřím. Málokdo si umí sportovní akcí vydělat tak, aby se tomu věnoval opravdu profesionálně. Když už z těch akcí něco zbude, tak to sotva zaplatí čas a úsilí do organizace vložené. Takže pak se z toho stává spíše hodně špatná brigáda, která určitě nemůže pořadatele motivovat. Mně osobně pořadatelství zapadá do mé trenérské profese. Organizování závodů jsou reálné, skutečné věci, kde se se svými svěřenci mohu potkat, připravit je na to, motivovat je.

V čem - pokud vůbec - se liší pořádání masovky Zeleňák a mezinárodního závodu Feminin?

Dobrá otázka. Po prvním ročníku Feminin jsem byl až zaskočen, jak moc se dva silniční závody mohou lišit. Ten hlavní rozdíl je určitě financování. Zeleňák je veřejná akce, a i když přijdou sponzorsky hubené roky, tak se ta akce dá nějak rozpočtově osekat a vždycky nějak proběhne. Ale UCI závod je neskutečně drahý, pořadatel za vše odpovídá a všechno platí. Když myslím všechno, tak opravdu všechno a všechny. Ubytováním a stravou pro cca 300 lidí na 4 dny to začíná a předepsanými prize money pro závodníky končí. A všechno musíte sehnat vy jako organizátor. Jsou to částky se šesti nulami, tudíž tady, když přijdou hubené roky, tak ta akce prostě nebude! Legislativa je pak hned v závěsu, protože jsou to 4 dny, 4 tratě, takže vlastně skoro všechna povolení 4x a to už je leckdy jeden šanon málo.

Vyjmenuj všechny "položky", které je potřeba shromáždit, aby se akce uskutečnila a kvantifikuj je.

To by dalo na dvě A4 jen to vyjmenovat. Zásadní je asi přerozdělení práce organizačního výboru. Až Zeleňák mě naučil a vyškolil v tom, jak poskládat tým lidí a jak si v organizačním výboru práci rozdělit. Zeleňák znamená 7 hlavních manažerů, kteří vedou jednotlivé úseky, a až roky ukázaly, jak to má být ideální. To Tour de Feminin, ačkoliv velmi zkušení, jsme si první ročník opět neskutečně protrpěli. Tady je to dokonce 9 lidí ve výboru a samozřejmě bylo nutné si ten první rok prožít. Nebo spíš přežít. Teď je čas na to si věci začít rovnat a ulehčovat, tak snad se nám to bude dařit.

Kdo - kteří lidé a které firmy - nejvíc pomáhají dlouhodobě, resp. kdo v roce 2021 pomohl mimořádně?

Vždycky je to především město, kde se akce koná. A pak určitě dobrovolníci. Bez těchto dvou „položek“ bychom to nedali. Rumburk v případě Zeleňáku, i Krásná Lípa v případě Feminin, jsou vždy neskutečnou oporou a doslova pravou rukou při organizaci. Napnou síly a vloží do toho všechny možné složky města od technických služeb, hasičů, městských a státních policistů až po úředníky, kteří často pomáhají s legislativou. Samozřejmě pomáhají i finančně, ale ta technická a personální podpora je snad víc, než ty peníze. Dobrovolníci nesmí nikdy vymřít! Jen na Zeleňáku jich máme ke třem stům, u Feminin, díky rozličným etapám, ještě více! To je neskutečně těžké tyhle lidi motivovat k tomu, aby za každého počasí stáli na křižovatce a ještě na sebe nechali křičet naštvané řidiče, kteří nejsou ochotní chvilku počkat. Přes všechna tahle úskalí pak ještě odvádí to, co my po nich chceme, tedy práci pro závod!

Dobře. Města a dobrovolníci. Třetím do „party“ musí být sponzoři. Zaslouží si vyjmenovat alespoň ti nejpodstatnější, kteří Zeleňáka i Feminin podpořili vloni.

Tenký led, protože se mi nejspíš podaří na někoho zapomenout. Ale dobrá. Loni do obou akcí vstoupila Škoda Auto. To významně prospělo především vizuálu akcí! Bohužel jak rychle automobilka přišla, tak díky zastavení provozu před Vánoci zase odešla. Na Zeleňáku je tak vystřídá v pozici generální firma ML TUNING z Jablonného v Podještědí, Feminin svého generálního zatím hledá a není už asi tajemstvím, že Feminin bude letos bojovat o své bytí a nebytí. Zde právě přichází ty hubené roky. Hlavních partnerů je již více. Vždy jsou to všechna města a obce, kterými závod projíždí! Pro Zeleňák pak SčVK, KM Trading, Mühl, EWM, Krupatech, Panametria a německý Digades Pro Feminin Burza Praha, Ústecký kraj, Skupina ČEZ, Kalas, SčVK, Nobilis Tilia a TOS Varnsdorf. Společným mediálním partnerem je pak samozřejmě RoadCycling.cz

Jakou váhu klade pořadatel na propagaci a které "kanály" jsou nejúčinnější?

V tomhle já jsem osobně strašně slabej! Asi by to chtělo přímo agenturu, která by nám všechny ty sociální sítě obhospodařovala, ale na to zas nejsou peníze. Takže nejlepší reklamou je pak skvělá a příkladná organizace, kdy účastníci odjedou velmi spokojení a to se pak postupně rozkřikne. Cyklistický rybníček zas není tak velký. To se daří u Zeleňáku.  V případě Feminin už je to trochu jinak, tam do světa hodně pomáhá Twitter, ale o to se už musí starat naše organizační „mládež“. Já osobně jsem Twitter nikdy neviděl (úsměv). Nicméně čísla jsou z toho opravdu skvělý.

Hodláš se i nadále v pořádání angažovat?

Také dobrá otázka. Popravdě se do toho už docela nutím. Tu největší krizi v roce 2017 jsem asi překonal, tam to bylo právě na ten pomyslný ručník. Od té doby se povedlo zorganizovat dva perfektní a oddané organizační týmy pro oba velké závody a s nimi je radost pracovat. Takže to ještě asi chvíli vydržím. Ale přiznávám, že kdyby přišla nabídka a někdo ty akce chtěl převzít, tak se tomu asi bránit nebudu. Přeci jen bych rád ještě někdy ten Zeleňák jel. Je mi ctí táhnout tu historickou káru dál a snad se to i daří, ale radši bych stál na startovní čáře, což bohužel z pozice ředitele závodu prostě není možné, i když jsem to první 2 roky zkoušel (úsměv).

Obou akcí jsem se v roce 2021 zúčastnil. Feminin jako zpravodaj, Zeleňáka jako účastník. Oboje to byly perfektně zorganizované a mimořádně povedené akce. Hany, s tím ručníkem ještě chvíli počkej, byla by to obrovská škoda!