Fandil jsem mu u přímého přenosu České televize a jel výborně, nezaváhal, měnil kolo skoro v každém průjezdu depem. Nechtěl si něco zkazit technickou závadou, nechtěl si "naběhnout" na diskvalifikaci porušením pravidel. Byl prostě nejsoustředěnějším borcem v čele závodu. Emil hodně chtěl a konečně se mu to podařilo. A cítím obdiv k jeho výkonu a výsledku. Nikdo jiný si nezasloužil letošní titul tak jako on.

Ale také otevřel (doufám) oči svazovým a cyklokrosovým funkcionářům. Je tady prostě něco špatně, ale co?

Vlastně celá podstata cyklistického hnutí, zastřešovaného Českým svazem cyklistiky. Nejde o co nejlepší koncepce středisek, o co nejlepší trenéry, vzdělávání, školení...Tedy o to také jde, ale až v druhé řadě. Jde o to dělat cyklistický sport s co největší základnou, s co největší konkurencí. Přitáhnout k cyklistice co největší počet dětí, do co největšího počtu oddílů. Budovat hnutí cyklistiky dostupné co největšímu počtu populace. To je základ organizované cyklistiky a je to základní činnost státní autority zastřešující část české populace a pobírající od České republiky dotace na tuto činnost. Ne pro sebe, abychom měli bohatý Český svaz cyklistiky, potřebujeme bohaté hnutí. Až najdeme na velkém vzorku talenty, tak jim tvořme co nejlepší podmínky. Cyklistika se u nás buduje bez toho prvního stupně, bez základny.

Emil, a on mi to jistě promine, není největším talentem, on tady prostě zbyl. Ale dělá dobře cyklistické řemeslo, tak jako ho dělal dobře jeho táta, dělá cyklistiku bez těch všech největších metodických poznatků, bez profesionálních podmínek, bez "svazových" financí.

V jeho dvaačtyřiceti letech mu mělo šlapat na paty několik cyklistických generací, ale bohužel nejsou a je důležité se ptát, proč nejsou.

Nejsou proto, že není dostatek silničních klubů, z kterých se jen někdo věnuje také cyklokrosu, tak jak se jen někdo věnuje dráze. Není dostupnost organizované cyklistiky co největšímu počtu populace. Není přirozený výběr a není konkurence. Není cyklistika ve školních osnovách a cyklistika není, dětská organizovaná cyklistika, populárním sportem. Prostě prohráváme souboj o mládež s dalšími sporty a HNUTÍ je na ČSC téměr sprostým slovem.

Cyklistiku si potom často zamilují třicátníci, kteří ji ani v mládí neprožili, nebo brzo opustili. Jenže pro mediální popularizaci cyklistiky, příliv mládeže, rozšíření hnutí a následně na dobré výsledky a dobrou reprezentaci české cyklistiky je pozdě. 

Tolik k smutnému pozadí skvělého výsledku Emila Hekeleho, kterému titul opravdu přeji.