„Plán byl dojet na olympiádu do Tokia 2020, ale pak se to nějak zamotalo s covidem a kvalifikacemi… že jezdím dál,“ povídal. „Ale po šestadvaceti letech závodní kariéry se mi zdá, že už mám jiné věci na práci a že nechci kolu věnovat všechen čas. Poslední roky byly složitý, tak si ten poslední chci ještě užít. Věřím, že se nám něco podaří na mistrovství Evropy i světa,“ dodal. 

Evropský šampionát se jede doma v Lužických horách na Malevilu (17.-19. 6.). A světový míří do Dánska do Haderslevu (17. 9.). „Převýšení tam činí okolo tisíce metrů, to je čtyřikrát míň než vždycky v posledních pěti letech. Navíc tam má být hodně singltreků, to by mi mohlo sedět,“ těší se. K tomu si přidá i možná rozlučka na světovém poháru XC v květnu v Novém Městě, kde slavil také velké úspěchy, stejně ho láká mistrovství republiky XC v červenci ve Stupně. Že má stále co nabídnout, ukázal před třemi týdny v dresu České spořitelny/Accolade vítěznou etapou v Aragonii, kde vládl navzdory těžkému pádu.

Kulhavý je v sedmatřiceti už dávno i světovou legendou. Jako jediný se pyšní unikátní sbírkou bike titulů – olympijský vítěz (2012, k tomu stříbro 2016), mistr světa v kratším XC (2011, k tomu tři stříbra a jeden bronz) i delším maratonu (2014), celkový vítěz světového poháru (2011), mistr Evropy XC (2010 a 11), navíc juniorský mistr Evropy a světa v XC (2003), vítěz Cape Epiku (2013, 15 a 18). Jezdil nejen horská kola, ale i cyklokros a silnici – v roce 2013 byl třeba čtvrtý na českém mistrovství, odjel i Praha-Karlovy Vary-Praha nebo Vysočinu.

Snad jedinou výzvu nenaplnil, právě tu silniční… V roce 2012 jako olympijský vítěz z Londýna měl před přestupem do stáje QuickStep. „Jenže jednání manažerů se táhla už dlouho, blížil se konec roku a já pořád nic neměl. Musel jsem se rozhodnout, zůstal jsem na bike ve Specialized Factory teamu. Kdo ví, jak by to dopadlo. Nějakou šanci nejspíš na klasikách bych snad dostal,“ zavzpomínal. „Nevím, kolik tehdy bral, ale myslím, že by se pořád dostal do jiného světa. Vím, o kolik si polepšil Cadel Evans, když přišel jako mistr světa horských kol do silničního Cannondale, i když to bylo ještě pár let před Jarinem,“ doplnil Pavel Padrnos, bývalý výborný silničář Saeca nebo US Postal/Discovery Channel. 

Co plánuje dál? „Určitě se hýbat nepřestanu, abych vypadal dobře jako tady Rádes (Kořínek, týmový šéf Česká spořitelna/Accolade, na olympiádě 2000 jel biky i silnici, pozn. red.), na něm taky nepoznáte, že mu je šedesát (zatím přesně 49…, pozn. red.). Přemýšlím nad nějakou výzvou. Dřív to byl Ironman, předloni jsem si zkusil Everesting, možná nějaké dálkové závody. Jen ten trénink na limitech už tělo začíná odmítat. Dá mi stopku, než se z toho vylížu a srovnám, je měsíc pryč. To je pořád těžší… Sice za sebou nemám takové objemy jako silničáři, ale my bikeři máme najeto víc intenzity. Motor musíte nechat doběhnout pozvolna, někde se určitě objevím.“