„Neuvěřitelné,“ zahájil Merlier svůj rozhovor po dokončení závodu. „V prvních dvou hodinách se mi opravdu nic nedařilo, ale pak jsem si zase začal věřit. Čím déle závod trval, tím více jsem začal věřit ve vítězství.“ Jedenatřicetiletý Belgičan najížděl do spurtu z dobré pozice, ale málem ho vyřadila technická závada.
„Asi 300 metrů před cílem mi spadl řetěz. Myslel jsem si, že je konec. Ale řetěz naskočil zpátky a já našel prostor před sebou. Podařilo se mi začít spurtovat v pravou chvíli. Po dvou belgických titulech to pro mě hodně znamená. Byl to můj velký letošní cíl, tvrdě jsem na tom pracoval a nedávno jsem ještě dvakrát tvrdě spadl. Ale pořád jsem věřil a teď jsem tady,“ dodal Merlier, který přitom nebyl v původně výběru Belgičanů, protože ti se mohli opřít o Jaspera Philipsena. Naštěstí nenechali Merliera doma, protože Philipsen dojel až čtvrtý.
Zatímco celý belgický národní tým slavil prestižní vítězství, Philipsen se mračil. Z titulu svého krajana, ale především rivala radost neměl. S Merlierem nemají zrovna ideální vztah, ovšem dnes ho mrzel především jeho vlastní výkon. „Nepředvedl jsem dnes svůj nejlepší sprint, tak to prostě je,“ přiznal.
Přitom měl velmi dobrou podporu Belgičanů. „S Jonasem Rickaertem a Jordim Meeusem jako mým posledním mužem jsme si vedli docela dobře. Ale když jsem začal spurtovat, Tim a Olav Kooij mě docela rychle dojeli. Pak už víte, že si pro vítězství ve sprintu nedojdete.“
„Neměl jsem zrovna nejlepší pocit. Je to škoda, ale je to tak, jak to je,“ pokračoval vítěz devíti etap na Tour de France. Merlierovititul přeje: „Máme zaslouženého vítěze. Jsem rád, že jsme vyhráli jako tým a že každý dostal svou šanci. Tim byl jednoznačně nejrychlejší, a proto zaslouženě zvítězil.“
Nizozemci ovládli šampionát, v elitním závodě mužů však na nejvyšší stupeň nedosáhli
Zatímco Belgičané slavili, Nizozemci byli z výsledku závodu trochu zklamaní. Udělali však vše, co bylo v jejich silách. V průběhu závodu byli jedním z nejaktivnějších týmů a v dojezdu byl Olav Kooij blízko vítězství. Je z toho druhé místo. „Momentálně u mě převládá zklamání. Je to dost kyselé druhé místo,“ řekl Kooij v rozhovoru pro WielerFlits.
Nizozemci nerozjeli svůj sprinterský vlak, ale Kooij měl dobrou pozici. „Protože jsme hodně závodili, tak jsme možná neměli nejlepší formaci do závěru. Nakonec si to člověk částečně řídí i sám. Ale taky jsem někde udělal chybu, což znamenalo, že jsem musel začít spurtovat zezadu. Bohužel pro mě ta cílová čára přišla prostě příliš brzy.“
Kooij o jednu příčku vylepšil své loňské umístění, to ho však moc netěší. „V tuto chvíli převládá zklamání. Ještě si ten sprint několikrát v hlavě přehraju. Je mi teprve 22 let, ale nevím, kdy přijde další dobrá trať, která mi bude vyhovovat. A také nevíte, jak to bude vypadat za pár let, raději využijte šance, kterou dostanete,“ pokračoval.
Moc spokojený nebyl ani Van der Poel, ačkoliv si z výsledku velkou hlavu nedělá. „Dělal jsem, co jsem mohl, takový byl plán. A nakonec jsme jeli s celým týmem pro Olava Kooije,“ řekl mistr světa po dojezdu.
„Sprint byl poměrně hektický, což se dalo očekávat. Dlouho se jelo rovně a foukal protivítr,“ vysvětlil Van der Poel. „Nejdřív jsem byl za Olavem a chtěl jsem ho předjet, ale prostě jsme se tam nedostali. Věděli jsme, že to bude těžké. I já jsem si na silnici odvedl své, ale Olav i tak předvedl dobrý sprint.“
Van der Poel byl jedním z nejaktivnějších jezdců v krátkých stoupáních a na kostkách, což se od něj čekalo, ale útočníci dnes prostor nedostali „Věděli jsme, že bude těžké to zvládnout, ale z toho si nedělám hlavu,“ dodal.
Ještě o trochu aktivnější než Van der Poel byl Mads Pedersen, lídr Dánů. A to bylo trochu překvapivé, protože Pedersen rozhodně nebyl bez šance i v hromadném dojezdu, jak později potvrdil svým šestým místem. Přesto opakovaně útočila snažil se vytvořit únik. „Nemyslím si, že bychom z toho dnes mohli vytěžit víc,“ nic si nevyčítá.
„Pokud jste se dívali na závod, viděli jste, že jsme se s dánským týmem opravdu snažili, aby to bylo co nejtěžší. Chtěli jsme utrhnout co nejvíce sprinterů, ale všichni jsou dnes tak dobří, že to opravdu není snadné. Nemyslím si, že bychom z toho dnes mohli vytěžit víc. Přesto jsem skončil šestý a po úsilí, které jsem do toho už vložil, s tím mohu být jedině spokojený,“ řekl v cíli.
I díky němu se vytvořil šestičlenný únik, který získal až půlminutový náskok. „Byl to silný únik. Všichni jsme jeli naplno. Ale také víte, že když Belgie a Itálie nemají nikoho vpředu, budou se snažit to dojet. Byl to závod mezi nimi a naší skupinou. Tuhle bitvu rozhodně vyhráli,“ uznal Pedersen.
