Předvedla solidní kompaktní výkon, přestože má za sebou letos jen tři říjnové světové poháry. „Zajela krásně, pro mě až nečekaně. Přijela velmi dobře připravená, to je super výsledek,“ pochválil ji reprezentační trenér Petr Klouček. Porazila i o 24 let mladší supernovu Katu Blanku Vas z Maďarska, ta skončila sedmnáctá. Věkem sice patří do třiadvacítek, ale jezdila už sezonu s ženskou elitou. Česká veteránka se tak nejspíš rozloučila s velkou cyklokrosovou scénou. I když v jejím případě platí: Nikdy neříkej nikdy, chce jezdit ještě dva roky… tak co kdyby se nechala přemluvit na mistrovství světa do Tábora 2024, že?
V úvodu odjely nizozemské tulipánky ve třech, světová šampionka z roku 2020 Ceylin del Carmen Alvarado však ve druhém ze sedmi kol neudržela elitní dvojku. Tahala stále Lucinda Brand, až se po čase podivovala, proč Marianne Vos nestřídá. Ta se držela nekompromisně v závěsu, zpočátku vypadalo, že si dává, později však jasně dávala najevo, že jen kontroluje situaci podle svého.
Ve druhé polovině šla na špici, ale až v předposledním kole se pokusila v táhlém stoupání poprvé zaútočit. Podruhé získala na chvíli několikametrový náskok, ale ani ten neudržela. Když to nevyšlo, zařadila se zase za Brand. Ta věděla, že si ji nesmí nechat na zádech až do finiše, ale ani stupňovaným tempem ji nedokázala setřást. Nájezd do finiše připomínal spíš dráhařské vyčkávání. Ale na asfaltu v cílové rovince bylo brzy jasno. Teprve desátý cyklokros, ale šesté vítězství pro Marianne Vos v sezoně, tomu se říká efektivita.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ držela se v cíli za hlavu. „Poté, co jsem se dostala na špici, moc jsem neohlížela a soustředila se na sebe. Bylo to moc těžké, věděla jsem, jak je Lucinda dobrá a půjde tvrdě za svým. Věděla jsem, že musím zůstat v klidu a soustředit na správné věci ve finiši. Jsem šťastná, že se mi podařilo v této sezoně udělat i tenhle poslední krok.“
Podobně napínavý souboj se odehrál i o třetí místo. Hodně silově dupající Silvia Persico z Itálie se snažila docvaknout ještě vedoucí trojici. To se jí sice nezdařilo, ale chytila pak aspoň karibskou perlu Alvarado. Hodně se honily až do chvíle, kdy v jedné z posledních zatáček nizozemská trojka nečekaně upadla. Itálie tak ukradla dominantní velmoci bronz! A Persico si po vítězství v pátečních štafetách znovu došla na pódium, přitom ve světovém poháru se jí to dosud nepodařilo. Italskou vlajku tam nesla dosud jen jedinkrát Eva Lechner na stříbrný post v roce 2014.
Z kontinentálních cyklistek byla ve 30tičlenném poli lepší sedmá Maghalie Rochette z Kanady. Domácí naděje Clara Honsinger stačila jen na jedenáctou pozici, na vysněnou medaili jako Katie Compton v roce 2013 v Louisville nedosáhla.
Sobotní program 73. světového šampionátu odstartovali před polednem tamějšího času juniorky. Jediná česká medailová naděje Kateřina Hladíková však měla hned v první zatáčce kolizi, po níž rozbila přehazovačku, musela slézt z kola a propadla se až na závěr pole. Odtud se jen s obtížemi dokázala v pěti kolech prokousat jen na 15. pozici. Pozici favoritky suverénně potvrdila už od prvního okruhu Zoe Backstedt, britská dcera bývalého švédského WorldTourového spurtera Magnuse Backstedta, už mistryně světa na silnici.
Nejlepší v českém dresu byla Julia Kopecky na 10. místě (-2:03), takhle nizozemská rodina s českými kořeny už dlouho výsledkově zachraňuje český cyklokros… Barbora Jeřábková zajela také standard na 13. pozici. Zato domácí mistryně Eliška Hladíková (20.) a Vanda Dlasková (23.) podle reprezentačního kouče Petra Kloučka totálně vyhořely a skončily na chvostě 24tičlenného pelotonu.
Nepotěšili nás ani muži do 23 let. Matěj Stránský, předloni vítěz světového poháru v Táboře mezi juniory, dojel až 22. (-3:33 na vítěze Jorana Wyseureho, všechny medaile brala Belgie), Matyáš Fiala 25. (-4:23). Pro zajímavost, Ital Toneatti, který včera dovezl na prvním místě italskou štafetu s Američanem Funstonem si pohrál, s ním tentokrát prohrál…
Tak uvidíme, co zítra ukáží junioři, Kristýna Zemanová mezi ženami do 23 let a jediný elitní muž Michael Boroš.
