Vystihne tvůj stav spíše slovo smutek, nebo realita?

Smutek, který ale nemění nic na tom, že to je realita. Prošel jsem si fází velkého zklamání, ale uvědomuju si, že to přináší i pozitiva. Tým mi chybět bude, ale že přijde konec, se dalo čekat.

Jak zrálo definitivní rozhodnutí?

Měli jsme vždycky dvouleté smlouvy s hlavními partnery, různě se překrývaly. První náznaky se objevily koncem července, definitivní rozhodnutí nejít do rizika jsem učinil někdy před čtyřmi týdny. Potenciální partneři byli stále rozjednaní, ale nic ještě nehraničilo s jistotou. Musel jsem se rozhodnout, jestli dám klukům z týmu volnou ruku a položím to. Nechtěl jsem hrát vabank a riskovat, tím by utrpěli nejvíc kluci. Martin Stošek tak ještě získal angažmá ve španělském Teamu Buff Megano (a Cape Epic by měl jet s José Diasem, pozn. aut.). A ostatní taky brzy oznámí nová působiště.

Navzdory úspěchům se v cyklistickém světě nenašla firma, která by měla zájem?

Obecně platí, že cyklistický průmysl je pod tlakem. Firmy šetří, potřebují někde říct ne a nám se to u jedné z nich stalo. Každým rokem se mění situace, ale troufám si říct, že jsme padli do nejméně vhodného období. Nikdo z cyklobyznysu nechce jít do rizika, neví, jak se situace vyvine. Viděl bych to jako kombinaci faktorů – po covidu se objevila obrovská očekávání, nastavily se podle nich výrobní procesy. Ale teď jsou sklady plné, cítí to i největší hráči. Ne že by byly ceny vyšší, prodává se masivně ve slevách. Nerealizuje se marže a to není dlouhodobě udržitelné. Musí se najet na rozumný level, ve výrobě i skladech.

Ani česká firma, nemyslím už jen cyklistická, netoužila podpořit uznávaný projekt, který dokázal nejen získat pět medailí na mistrovství světa, druhé místo na Cape Epic, ale i zaměstnat zahraniční špičkové jezdce Stutzmanna, Seewalda nebo Walterovou?

I na českém trhu jsme vedli jednání, ale nic se nepodařilo. 

Rozpočet by se dal odhadnout na vyšší jednotky milionů korun. Nešlo by provoz jen utlumit, vynechat Cape Epic?

Vím, že oproti silniční stáji náš rozpočet tvoří jen zlomek. Ale nechtěl jsem se vrátit na začátek, už sem si něčím prošel. Zvažoval jsem i úspornější variantu, ale to by nic neřešilo, ušetřili bychom možná patnáct procent. Jinak by klesnul standard, což jsem opravdu nechtěl.

Na českém poli obecně prožívá boom gravel, probudila se silnice, naopak horská kola se po tučných letech ocitají lehce ve stínu. I to je příčinou? 

Určitě to má svůj vliv, ale podobný vývoj se děje ve vlnách. Já si myslím, že ani boom gravelu nebude nekonečný. Bike ve skutečném terénu je z devadesáti procent lepší nástroj. Gravel je volba na jedno kolo, na lepší zážitek potřebuješ silničku nebo horáka. Gravel nám rozmělní taky závodní scénu, je to soupeř pro maraton. Ale až čas ukáže, kam se to bude zase všechno vyvíjet. Teď zkrátka nastal čas, kdy lidé, kteří mají i víc kol, na čas biky odložili.

Je ti teprve čtyřiačtyřicet. Kam se tedy vrhneš dál, více do vlastního obchodu Future cycling, časy s týmem jsi kompletně uzavřel?

Nějaké plány mám, vypadají zajímavě obchodně, snad to proběhne na jaře. Určitě se budu víc věnovat dění okolo Future cycling. Ale komunita a životní styl závodů mi budou chybět. Taky mám rodinu, kluci jsou ve věku dvanáct a devět roků, kdy mě potřebují. Víc energie dám sem, nudit se nebudu. Chci si trochu odpočinout a víc se rozmyslet. Jedeme na dva a půl týdne na normální dovolenou do Kostariky. Dveře týmu pro budoucí aktivaci nezavírám.