Pogačar má kanadské jednorázovky v oblibě, před dvěma lety zde zvítězil, loni je vynechal a letos se chtěl vrátit, ale takový dlouhý let a změna časových pásem není nikdy pro tělo profesionálního cyklisty příjemná. Zdálo se proto trochu zvláštní, že se největší favorit mistrovství světa vydává do Kanady na dva závody pouhých čtrnáct dní před Curychem. Jenže Pogačar si v Montréalu mohl simulovat světový šampionát v závodním nasazení.
Lídr týmu UAE Emirates vyslal své týmové kolegy na čelo pelotonu daleko před cílem, aby postupně zvyšovali tempo a umožnili mu zaútočit. Stejně jako v roce 2023, kdy takto připravili útok Adama Yatese ve stoupání Camillien-Houde. Ale to bylo v posledním okruhu, 10,5 km před cílem. Letos Pogačar zaútočil už 23 kilometrů před cílem. Důvodem může být, že si chtěl vyzkoušet svou formu a taktiku pro Curych. Tam se totiž pojede hodně podobný kopec jako je Camillien-Houde. Kanadský výjezd měří 2,3 km a v průměru má 6,2 %. Stoupání Witikon ve Švýcarsku má 1,9 km a také 6,2 %.
Je oproti Camillien-Houde končí poslední výjezd na Witikon už 20 kilometrů před cílem. Následuje rovinatá až zvlněná pasáž, sjezd, krátký kopec a rovina do cíle. Pokud bude chtít Pogačar utrhnout všechny soupeře v posledním stoupání, bude muset předvést podobný výkon jako v Montréalu.
Celkově vzato je trať v Montréalu o něco těžší než ta ve Švýcarsku, protože se celý závod krouží na jednom krátkém městském okruhu. Proto má 209 kilometrů dlouhý závod převýšení 3900 metrů. Kdyby se závod prodloužil na více než 270 kilometrů, celkové převýšení by přesáhlo 5 tisíc metrů. Ve Švýcarsku se vyrazí z Wintherthuru a už nájezd bude kopcovitý, ale každý okruh v Curychu je mnohem delší, měří 26,5 kilometru. Takže Witikon se pojede sedmkrát, zatímco na Camillien-Houde museli cyklisté vyjet sedmnáctkrát.
Znamená to, že závod v Curychu bude jednodušší? Nejspíš o moc ne, velkou roli bude hrát délka závodu, útoky po 25 kilometrech budou bolet každého. Převýšení bude 4300 metrů, což je podobné jako na monumentu Lutych-Bastogne-Lutych, který Pogačar letos vyhrál. Ve Belgii se však jelo o téměř dvacet kilometrů méně.
Průběh závodu bude nejspíš o něco těžší a selektivnější i kvůli tomu, že se zde bude závodit poprvé. Cyklisté nevědí, s jakým vývojem závodu počítat a to většinou vede ke zvýšené pozornosti a větší aktivitě.
Pogačar se po vítězství v Kanadě nemůže dočkat světového šampionátu, kde bude rozhodně největším favoritem. „Je to příjemná psychická vzpruha. Dodává mi to sebevědomí před závodem, který mě čeká za čtrnáct dní, a nemůžu se dočkat Curychu. Teď se vracím domů, abych absolvoval poslední přípravy a dokončil poslední tréninky. Jsme na to připraveni," řekl v neděli.
V Curychu to však bude mít nepochybně mnohem těžší. V kanadě totiž chyběl jeho největší soupeř Remco Evenepoel a další vážní konkurenti. A není jasné, jaká bude jeho týmová podpora. Slovinsko má sedm míst na startu a v sestavě jsou Primož Roglič, jan Tratnik a Matej Mohorič, dále Luka Mezgec, Matevž Govekar a Domen Novak. Pokud všichni pojedou na Pogačara, mohl by to být velmi silný tým.
Jenže Evenepoel bude mít také skvělou podporu. V rolích domestiků pojedou například Maxim Van Gils a Tiesj Benoot, kteří sledovali Pogačarovo galapředstavení v Montréalu a dojeli na čtvrtém a sedmém místě. „Pogačar ukázal, že je ve formě, byl velmi silný, ale možná ne nejsilnější. Je zvláštní to říkat, ale jeho útok nebyl takový, jakým útočí na Tour. Myslím, že je favoritem Curychu, ale doufám, že Remco je také připraven,“ říká Van Gils, zatímco jeho zkušenější kolega Benoot tak pozitivní nebyl. „Troufá si odjet už dvě kola před koncem. To ukazuje, že si velmi věří a že se po odpočinku vrátil s dobrými nohami. Matteo (Jorgenson, pozn. red.) se ho snažil držet, ale vybouchl. To dokazuje, že Pogačar na to má. Myslím, že v tuto chvíli je na světě jen jeden člověk, který může s Pogačarem jet, pokud má dobré nohy, a to je Remco. Doufám, že to tak bude i za čtrnáct dní.“
