Skjelmose vyrazil na průzkum trati monumentu Lutych-Bastogne-Lutych pořádně teple oblečený, v Belgii sice zrovna nepanovalo příliš teplé počasí, ale mělo to ještě jeden další důvod. „Snažil jsem se co nejvíce potit, aby otok co nejvíce zmizel. Jinak jsem se držel svého plánu směrem k neděli. Ten zahrnoval dlouhý trénink ve čtvrtek, klidnou vyjížďku v pátek a pak co nejvíce regenerovat směrem k neděli,“ vysvětlil Skjelmose pro Indeleiderstrui.nl.
Otok si způsobil pádem na Valonském šípu, když v mokré zatáčce sklouzl a narazil bokem do silničního ostrůvku. „Cítím se dost potlučený. Nemám nic zlomeného, ale mám trochu otok, který při chůzi bolí. Na kole se mi daří lépe a samozřejmě je ještě nějaký čas do neděle,“ vysvětluje Skjelmose. „Nejdřív jsem měl velký strach, protože jsem nemohl pořádně hýbat rukou. Opravdu jsem si myslel, že mám zlomený loket, a cesta k autobusu mě hodně bolela, ale po horké sprše a kontrole se ukázalo, že je všechno v pořádku.“
Podle Skjelmoseho má Lutych-Bastogne-Lutych jednoho hlavního favorita a bude těžké s tím něco nadělat. „Bude velmi těžké porazit Tadeje. Myslím si, že nasadí vysoké tempo (tým UAE Emirates-XRG, pozn. red.) a on pak zaútočí na La Redoute. Pokud to půjde, pokusím se ho následovat. Pokud ne, doufám, že se udržím ve skupině pronásledovatelů.“
Ardenské klasiky už jsou úspěšné, říká spokojený vítěz Amstelu
Na La Redoute, 35 kilometrů před cílem, zaútočil Pogačar loni a Skjelmose se s ním pokusil udržet, čehož však brzo litoval a do cíle už s nevzpamatoval. „To je pravda, ale po analýze všeho jsme došli k závěru, že po podchlazení jsem na Lutychu na tom nebyl nejlíp," připomíná loňský Valonský šíp, ze kterého musel odstoupit kvůli promrznutí organismu. „Nebyl jsem schopný jet s Tadejem, ale také jsem si po té námaze nedokázal pořádně orazit. Teď to zkusím, pokud se budu na kole cítit dobře. Ale pódium, nebo první pětka v monumentu by byla také skvělá, samozřejmě s vědomím, že už jsem vyhrál Amstel. I kdyby se to pokazilo, tak už teď je tažení v Ardenách úspěšné.“
Z triumfu na Amstelu se čtyřiadvacetiletý Skjelmose stále raduje, těsně po závodě nemohl uvěřit, že se mu to opravdu povedlo. „Byl jsem opravdu na hranici svých možností a jel jsem hlavně pro umístění na stupních vítězů, protože už to by pro mě byl dobrý výsledek. Chtěl jsem se udržet ve skupině a sprintovat o co nejlepší umístění. Vlastně jsem čekal, že dostanu křeč nebo odpadnu,“ smál se minulou neděli. Ale po necelém týdnu už si význam svého úspěchu uvědomuje. „Byl to určitě nejkrásnější závod, který jsem vyhrál. Protože to byl Amstel Gold Race, ale také proto, že jsem dokázal porazit Tadeje a Remca (Evenepoela, pozn. red.). Dva největší talenty této generace. Po vší té smůle, kterou jsem už letos měl, to byl souběh čiré radosti a úlevy. Bylo to velké vítězství nejen pro mě, ale i pro celý tým Lidl-Trek.“
A zdá se, že to byl také mimořádný okamžik pro všechny závodníky, kteří musí s Pogačarem, Evenepoelem a dalšími obrovskými talenty závodit a snášet porážky. „Tolik vzkazů jsem ještě nikdy nedostal. Bylo to ohromující. Dostala jsem spoustu gratulací od lidí, které znám, ale nikdy s nimi pořádně nemluvil. Všichni mi psali, že to bylo skvělé, že jsem vyhrál. Pro ně bylo možná příjemné vidět, že někdo dokázal porazit ty velké muže, protože to byla svým způsobem inspirace,“ dodává Skjelmose.
